Kůže, kterou nosím

|| Scenár: Pedro Almodóvar / Based on Tarantula by Thierry Jonquet | Hudba: Alberto Iglesias | Produkcia: Agustín Almodóvar, Pedro Almodóvar | Distribúcia: Warners Espana, Sony Pictures Classics (US), 20th Century Fox (UK) | Štúdio: EL Deseo | Rozpočet: 10 miliónov € | Tržby: - $ || Umelecký film z iného sveta, ako sme už na to celkom zvyknutý od Almodóvara. V krátkosti by sa to mohlo definovať takto: Telo možno človek oblbne, ale dušu nie. (07.09.2011)

Tak tu zas raz máme dávku bezbrehej kreatívnej nádhernej úchylnosti, ktorú vie tak bravúrne citlivo podať, napísať a zrežírovať len Don Pedro za pomoci hereckých stálic. Ten, komu príde Almodóvar a jeho témy pritiahnuté za vlasy,opäť názor nezmení. Dávka poriadnych emócií sa koná aj tentokrát (hoci je všetko podané chladnejšou a vecnejšou formou ako býva zvykom), almodóvarovská psychológia ani teraz neustupuje a estetické cítenie sa s vekom autora neopotrebúva ani náhodou. A ja som len zvedavý, s akým námetom a silným príbehom príde tento nevyspytateľný španiel nabudúce...:) (04.01.2012)

„Proč mě holíte?“ - „To je dobrá otázka.“ Od Almodóvara jsem snad ani nic normálního nečekal, ale i tak film docela předčil moje očekávání. S postupujícím dějem, s každou další publiku nabídnutou informací, je snímek stále zvrhlejší, ale také zajímavější a napínavější. A z hlediska herectví (hlavní pár) je to opravdová lahůdka. Elena Anaya působí skoro až nadpřirozeně, a co dokáže uhrát jen těma (nádhernýma!) očima, to se nevidí každý den. Ale hlavní hvězdou je určitě Banderasův psychopat. Doktorova fascinace a posedlost „jeho dílem“ a též důvěra a propadnutí v iluzivní představu, to je radost pozorovat. Řada scén je opravdu uhozených, a to s různou intenzitou (na jedné straně vysavač, na druhé třeba vyrovnávání obsahu kufříku). S tím souvisí i černočerný humor, ten bych tu nečekal. A korunuje to zlomyslně useknutý konec (jaké bude přijetí?). Asi budu potřebovat druhou projekci k plnému docenění (hlavně postavy Very), zatím to budou silné 4*. „Už můžu jít?“ - „Kam?“ - „Domů.“ - „Vždyť jsme sotva začali.“ (12.03.2017)

Zvrácenost? Nikoliv. Kůže, kterou nosím je víc než čímkoliv jiným romantickým příběhem, který vytryskl z pera Pedra Almodóvara. Španělský režisér jej třímá pevnou rukou a mazlí se s každým detailem. Jemnými a promyšlenými tahy stupňuje napětí až na samou mez únosnosti. Před samotným závěrem pak vyvíjí přímo maximální tlak. Až nakonec v bouřlivé explozi pocitů přichází neodvratné vyvrcholení. Viděno a prožito během Challenge tour 2015: 30 dnů se světovou kinematografií (29.04.2015)

Spoilery! Nesnesitelně pomalu plynoucí úchylárna. To, že se jedná o zvrhlost diváci pochopí až v pozdější fázi snímku, což je sice mimořádně efektní, ale zároveň to znamená, že je do té doby nebude film příliš zajímat. Antoniovi to zde mimořádně sekne. Věřím, že se v kalhotkách dopila nejedna cicina nadržených divaček. Antonio by však tyto divačky zřejmě neuspokojil, neboť v tomto snímku reprezentuje poloincestního gaye. Svoje teploušství si ovšem bojí připustit, proto si vyrobí celkem pěknou slečnu z dost ošklivého hošíka. Ještě pikantnější potom je to, že má slečna obličej jeho zesnulé dcerky. Ve filmu se souloží hodně a často. Moje puritánská duše občas trošku zaplakala. Nejzásadnější problém bych spatřoval ve stopáži, která je úplně zbytečně přehnaně dlouhá. Dobrých momentů člověk zahlédne jen pár, zatímco pasáží o ničem je ve filmu opravdu přehršel. Dohromady nepůjdu přes dvě hvězdy. EDIT: V poště jsem byl poopraven. Obličej prý patřil jeho manželce. Omlouvám se, že jsem z Antonia udělal úchylné monstrum. Byl pouze anální specialista. (17.12.2016)