Kůže, kterou nosím

„Proč mě holíte?“ - „To je dobrá otázka.“ Od Almodóvara jsem snad ani nic normálního nečekal, ale i tak film docela předčil moje očekávání. S postupujícím dějem, s každou další publiku nabídnutou informací, je snímek stále zvrhlejší, ale také zajímavější a napínavější. A z hlediska herectví (hlavní pár) je to opravdová lahůdka. Elena Anaya působí skoro až nadpřirozeně, a co dokáže uhrát jen těma (nádhernýma!) očima, to se nevidí každý den. Ale hlavní hvězdou je určitě Banderasův psychopat. Doktorova fascinace a posedlost „jeho dílem“ a též důvěra a propadnutí v iluzivní představu, to je radost pozorovat. Řada scén je opravdu uhozených, a to s různou intenzitou (na jedné straně vysavač, na druhé třeba vyrovnávání obsahu kufříku). S tím souvisí i černočerný humor, ten bych tu nečekal. A korunuje to zlomyslně useknutý konec (jaké bude přijetí?). Asi budu potřebovat druhou projekci k plnému docenění (hlavně postavy Very), zatím to budou silné 4*. „Už můžu jít?“ - „Kam?“ - „Domů.“ - „Vždyť jsme sotva začali.“ (12.03.2017)

[ArtFilmFest 2011, Trenčín] Almodóvar rozumie nielen ženám, ale aj mužom a podľa jeho "La Piel que habito" usudzujem, že tematiku genderových bariér ovláda až chirurgicky presne. Zvykne postavám vštepovať istú (pod povrchom jemne pulzujúcu) okázalú fatálnosť, ktorou trochu zavádza a prednostne spolieha na očarenie clivým motívom, no tak či onak, stále vystihuje onu podstatu rozdielneho zmýšľania rodu female a male. V tomto prípade pribúda tiež faktor ranenej, skutkami principiálnej kapacity, ktorá je kvôli naplneniu vytýčených cieľov ochotná obetovať čokoľvek. Slovom, Antonio Banderas čo by známy plastický chirurg prekračuje stanovené limity bioetiky a razantne sa vysporiadava s pochmúrnou minulosťou. Pedrov melodramatický thriller je miestami nabitý pokúšavou erotikou, obstojne vypätími situáciami a predpokladateľnými zvratmi. Má výhodu v tom, že sa znovu zameriava na rezonujúcu otázku, ktorú sa nepokúša riešiť, naopak chce na ňu len poukázať a (kľudne aj s patričným prikrášlením) odprezentovať svoju temperamentnú/naliehavú verziu "riešenia". Tuším som sa chytil do nastraženej pasce a kupodivu ma to ani nerozčuľuje, návnada veru chutila. (25.06.2011)

Artově nechutné, nemocně zvrhlé a morálně naprosto pokřivené. Odporný film, který u mě velmi snadno zaplul do kolonky NECHCI NIKDY VIDĚT ZNOVU. Chápu že své vyšinuté příznivce si podobné snímky vždycky najdou, nicméně já se budu raději držet pěkně v bezpečí běžnější produkce a pokud možno se pokusím o nemožné a na tenhle hnus se pokusím zapomenout. 30% (05.03.2018)

Pedro Almodóvar, dávno vybouřený rebel, který vystoupal z madridského undergroundu na festivalové výsluní, si dovolil být trochu výstřednější než v posledních filmech, a protentokrát vzal doslovně myšlenku Barbary Creed (z knihy The monstrous-feminine) o ženách coby hororových monstrech. Jak se na postmoderního autora sluší, máloco je jednoznačné a zřejmé, ze všeho nejméně, kdo tenhle multižánrový souboj (s) pohlaví(m) nakonec vyhraje. Kůže, kterou nosím představuje vzorový příklad otevřeného textu. Některé otázky jsou ponechány bez odpovědi, jiné zodpovězené s takovou přímočarostí, že to vyvolává podezření. Od vážných témat voyerismu a sebeidentifikace se odbíhá k přízemním laskominám pro diváky znalé italských giallo filmů (k jejichž vizuální opulentnosti měla Almodóvarova tvorba vždy blízko). Vyprávění je mnohem utlumenější než chování postav a jako celek působí Kůže i díky „jemným“ přechodům mezi scénami radikálně odlišného obsahu a pozvolnému tempu vyprávění překvapivě vyrovnaně a sevřeně, bez prostoru pro skutečně znepokojující obsah. Bohužel i bez prostoru, který by nám umožnil dostat se postavám pod kůži, udělat si jasno v tom, nakolik zaslouženě kdo trpí. Zůstává na nás, koho budeme litovat, což může být součást hry bez jasných pravidel. Ale taky nemusí. 80% Zajímavé komentáře: J*A*S*M, FlyBoy, Vančura, Vencisak, tomtomtoma, frbulka (12.10.2012)

Pedro Almodóvar je typický svým netradičním humorem. Někdo se tak u jeho nového filmu Kůže, kterou nosím jen popadal za břicho. Děsná sranda, přece, chlap v tygřím kostýmu znásilnil bezbrannou ženu. Já pořád pochopení pro jeho humor, který není ani černý, jako spíš z jiného vesmíru, nemám. Přesto na mě snímek výborně zapůsobil i jako drama o ztrátě identity a jednom úchylovi, co si hraje na boha. Každý si najde to svoje. (11.11.2011)