Nevědomí

Náladotvorná otázky vzbuzující intimní první polovina s výjevy z denní rutiny postapo údržbáře je v ostrém kvalitativním kontrastu s druhou laciné akci poplatnou (hloupě) vysvětlující polovinou. Ta pohříchu ani neví, kdy to celé důstojně ukončit a do té doby sympatickému Cruiseovi klade do cesty emoční scény, ve kterých tradičně selhává čili ho rázem přehrává i to duo GLaDOS/Bob. Druhá půlka je prostě klasický produkt; což se o té první ani při nejhorší vůli říci nedá. Každopádně vizuálně, designově, zvukově i hudebně na výši jako máloco jiného v poslední době. (15.04.2013)

je-li film až s odstupem času vyhlášen coby "klasický", jako se tak označují kupříkladu Sunset Blvd. nebo Psycho, nejde o nic než čirou chválu a vyjádření úcty dílům, která zůstávají přístupná a atraktivní i pro několik následujících generací diváků. pokud se slovem "klasický" pojmenuje film úplně nový, dostává ten termín paradoxně negativní konotace. Nevědomí je snímkem klasickým právě v tom špatném smyslu, kdy bez významných stop po invenci čerpá výlučně z osvědčených postupů hollywoodského vyprávění a koncepce syžetu do té míry, že byl překonaný dávno před svým vznikem. bez ozvláštnění a variací struktury jako takové, namísto pouhých kosmetických detailů v oblasti stylu, bohužel film selhává i v těch ohledech, ve kterých by důsledné dodržení hollywoodského "návodu k použití" mělo za dobré výsledky obvykle ručit. Nevědomí je až příliš předvídatelné a nedovede proto vzbuzovat napětí ani překvapovat, přestože na principu postupného odhalování řady tuhých vrstev mystérií je film vybudovaný. ironicky, snímek se mi jevil nejzajímavější v první cca třetině, kdy se diváci terpve pozvolna seznamují s fantastickým světem post-apokalyptické budoucnosti a s pravidly, která v něm fungují a která musejí respektovat hrdinové. jakmile se pravidla dle očekávání začnou "proměňovat", není těžké domyslet téměř každé rádoby šokující odhalení s ostudně velkým předstihem. odstraníte-li v těchto okamžicích emoci, zůstane jen sentimentální patos, nezvučné hlášky a nepřesvědčivé herectví. především Olga Kurylenko svým (ne)herectvím škodí už tak mizerné věrohodnosti celé řady scén. naopak subtilní projev Andreji Riseborough si troufám nazvat tím jediným životným prvkem filmu. na Kurylenko je sice krásný pohled a nejspíš pouze proto byla do filmu obsazena, ale působí jako mrkací panenka; ornament pro povrchní a účelový film, který nesvedl zužitkovat ani tolikrát kreativněji využitý model mýtického vyprávění a prototypického, prozřetelností samou vyvoleného hrdiny. vylíčím-li ústřední zápletku slovy: padlý hrdina zázrakem lásky opět povstane proti útlaku a jakožto nový sionistický spasitel zachrání svět před anonymním hrozbou z vesmíru, pak nepopisuji pouze základní kostru příběhu, ale víceméně v úplnosti vystihuji vše, co film může po tématické stránce divákovi dát: bídná klišé, za kterými není ani stopa po jakkékoliv oduševnělosti. (15.05.2013)

Sci-fi efekty v kombinácii s nádhernou prírodou sú najväčším plusom tohoto snímku. Nemôžem si,ale pomôcť. Niečo pri tomto filme nefunguje. Z počiatočného očakávania nádherných záberov prišiel útlm v dôsledku akého si plochého deja či nemastného, neslaného príbehu. Mne osobne nestačí, pootvoriť ústa v úvode. Každopádne niet pochýb o tom, že tento film za pozornosť stojí. (27.07.2013)

Joseph Kosinski zdá se býti bohem sterilního designu, ve kterém byste se s radostí zabydleli (a z jeho údržby se zakrátko zcvokli;)) Opětovná spolupráce s Claudiem Mirandou dala vzniknout dvouhodinové ódě na sklo a lesklé povrchy, která bohužel z hlediska dějového už nedrží pohromadě zdaleka tolik, kolik by si divák zasloužil. Výtky Františka Fuky jsou IMHO přehnané, ale na několika místech mi něco dost zásadně nesedělo. Oblivion má do svojí poloviny našlápnuto na hodně podařenou sci-fi ve velmi klasickém provedení, ale potom se to celé posune do zcela jiného stylu a nastanou ty problémy, kterých si mohou nevšimnout jenom hodně zapálení thetani. Díky několika vizuálně a zvukově dokonalým scénám (třeba bazén!!!) je potřeba Oblivion vidět, ale bohužel o tom, že se budu někdy ochotný podívat na víc než tu první polovinu, dost silně pochybuju. Proto nemůžu jít přes 70%. (07.09.2013)

Vysokorozpočtový Moon. Velmi přesně nadefinovaný (nic sice nedává čistě logicky smysl, od toho tu však sci-fi nejsou) soubor obhájených vykrádaček, ale na rozdíl od Jonese zcela bez života a emocí. Opravdu mě to mrzí, protože v tom filmu je všechno statisticky v pořádku. Až na tu maličkost, že mě nezačal zajímat. Jen těžko se ten neustálý odstup vysvětluje... Je to ještě znatelnější než u TRONa, ale Kosinski načrtá zajímavé prostředí i námět, k vidění však nabídne jen jakousi prázdnou nádobu, která teprve čeká na to, aby jí někdo vdechl život. To chápu u filmové počítačové hry, ale tentokrát rozhodně ne. (15.04.2013)