Obsahy(1)
Režisérka Helena Třeštíková ještě v osmdesátých letech sledovala několik studentek zdravotní školy. Ačkoliv v průběhu let devadesátých pracovala na dalších projektech, ke "svým" sestřičkám se neustále vracela. V rámci cyklu "Ženy na přelomu tisíciletí" se rozhodla tuto práci ukončit a výsledkem je nesmírně bohatý materiál, z něhož jsou patrné nejen vizuální proměny dívek a žen, ale podařilo se na něj zachytit i proměnu jejich náhledů na svět a dokonce i jejich vnitřního světa. Zatímco jedna u zdravotnictví zůstala, druhá se vrhla na podnikání, třetí zkouší jít cestou umělecké kariéry. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (9)
Sledovat Sestřičky zpětně s vědomím, že z nich Třeštíková vybrala Karolínu a Ester, je vcelku úsměvné. Není to žádný vrchol její tvorby. Divoká devadesátá jsou upozaděna a to hlavní poselství, které si můžeme z dokumentu vyčíst, je fakt, že sestřičky odcházejí ze zdravotnictví, protože jsou podhodnocené. A dál už prožívají své životy podle toho, jak brzy se rozhodly založit rodinu. ()
„O čem je život? O nečem jiným, než si člověk myslí.“ Na Helenu Třeštíkovú trochu nuda. Najviac mi vadila najznámejšia tvár, moderátorka Ester Janečková, ktorá mi ako človek nesedí a scény s ňou ma iritovali (ak ju máte radi, bude to pre vás za 5*). O to viac som si ale potom užil divokú Karolínu a jej spolužiačky – či už tie, ktoré zostali pracovať v zdravotníctve, alebo tie, z ktorých sa stali mamy na plný úväzok. ()
Jsem si hned řikal, že jedna z těch pipek je mi nějaká povědomá. Později se ukázalo, že je to ta servilní pani, co moderuje Poštu pro tebe. Jsem si myslel, že se v tý Poště pro tebe jenom tak přetvařuje, jak s těma lidma strašně soucítí. Ale vypadá to, že ona byla vždycky nějaká divná a poněkud labilní. Jinak mě ještě pobavila holka se srostlym obočim, která razila teorie o tom, že svět se dělí na vexláky a punkáče. ()
Sestřičky sice nejsou tak zajímavé jako Manželské etudy, ale pořád svůj půvab mají. Když člověk vidí ty "telata" na střední škole, zavzpomíná i na své mládí. Pak s nimi kráčí životem a nestačí zírat, jak to s nima koulí. Pro mne jsou dokumenty tohoto typu myslím velkým přínosem, mám pak vcelku o čem přemýšlet. Třeštíková prostě umí...80% ()
Já mám ráda zvířata a malý děti, starý lidi ne... Za mě zajímavá ta holčina z tv archivu co si studovala hebrejštinu. ()
Správný rok vydání je 2002 (film obsahuje dokonce záběry z toho roku). ()
Není to zajímavé jako dokument několika studentek medicíny. Je to ale zajímavé jako sonda tehdejších dob, které mě fascinují. A jak tak koukám na záběry z roku 2003, tak už TO mi přijde oproti dnešní doby úplně mimo. Holt čas letí a nikdo nebude mladší. ()
Příjemný dokument, který poodkrývá smýšlení budoucích zdravotních sestřiček nebo minimálně slečen, které si zdravotní školu vybraly jako vstup do života. Nemůžu říct, že nějaká z dívek mi byla nesympatická. Byly to mladé slečny, které stály na prahu svého života a netušily, co mají očekávat. Odsuzovat někoho takové, kdo se potýká s prvními strastmi a nesnázemi života dospívajícího jedince je krátkozraké a hloupé. Oproti tomu můžeme porovnávat s dospělým jedincem, který má již za sebou nějakou cestu, ukotvené myšlenkové pochody a jasné životní postoje - to nám nabízí úžasná Helena Třeštíková v pokračování osudu dvou sestřiček - Ester a Karolína. Není to dokument o zdravotní péči, úrovni zdravotnictví nebo práci sestřiček jako takové. Je to dokument o dívkách, které stály před volbou, měly možnosti a svět byl plný tolika dosud neochutnaného. Každá si zvolila svou cestu a každá se s ní popasovala po svém. Obecně nemůžu vystát, jak jsou lidé schopni hodnotit život druhého člověka, aniž by tušili, jaké emocionální pochody za tím jsou. Jak moc velká láska mísící se s čímkoli (ať už dobrým, tak zlým) z dětství, co nám druhý dává (viz. Ester). Touha po celoživotní nezávislosti mísící se s neschopností přiznat si pravdu - ale poté se s tou skutečností vypořádat velmi silně (viz. Karolína), přes to jsme schopni odsoudit ženy, které za sebou něco budovaly, o něco se snažily spíše, než odsoudit Mallory ačkoli si svou cestu životem vybrala také cíleně a vědomě. Proč? Protože je to silný příběh, protože se s tím setkala pouze hrstka z nás a je pro nás těžší si říct: Já bych to udělal/udělala jinak. Přestaňme odsuzovat životy druhých lidí, začněme se z nich učit máme-li tu možnost, začněme se učit toleranci a přestat se stavět do role nemilosrdných soudců. Není to fér - stejně jako není fér život...a o tom to je. ()
Bylo to hezké i poučné, ale Helča to umí i líp. René nebo Katka působili nějak víc komplexněji a obsah i sdělení víc "držely pohromadě", abych to tak nějak řekla. Oceňuju i atmosféru devadesátek a začátku 21. století. ()
Reklama