Bylo jednou zelené údolí

Môže tento film zato, že vyznieva socialisticky a sentimentálne? Môže za dobové prirovnávania k Občanovi Kaneovi či Maltézskemu Sokolovi? Môže zato, že láska, dobročinnosť a krása súdržnosti pôsobia dnes zašlo a nemoderne?! Áno, niektoré naivnejšie pasáže v 21. storočí možno neobstoja, ale stále pôsobí zelené údolie ako balzam na dušu. Kompozične prenádherné spracovanie, kde sa Alfred Newman aj Arthur C. Miller opäť raz vytiahli. Takéto filmy sa už dneska ani v náznaku netočia. Také, kde vaša myseľ lieta utopickými ideálmi a narážate opačnému extrému a to bojom o sociálnu dôstojnosť. Nefalšované a silné ľudské príbehy dotiahnuté výraznou emocionálnou vyzretosťou. http://www.9em.sk/film-bolo-raz-zelene-udolie/ (01.04.2014)

Tento film bývá často skloňován právě v souvislosti s nudírnou Občanem Kanem. Nejzásadnějším rozdílem mezi oběma filmy je ten, že How Green Was My Valley je takovou filmovou "pohádkou", která má srdce a srdce tehdy měla zřejmě i hodnotící porota. Podle dnešních měřítek a kritérií by v 10/10 případů zvítězila chladná reklama na nudu Občan Kane. Atmosféru doby na přelomu 19. a 20. století tu z komentátorů (všeználků) nezažil vůbec nikdo, a tak si jejich omezené mozky při poslechu hornického zpěvu okamžitě vybavují jinou nechvalně známou černou kaňku v naších dějinách a na základě toho snímek odsuzují. Jaksi úplně přehlíží, že od snížení mezd nastává ve snímku významný zlom, od kterého údolí přestalo být již tolik zelené a Ford předvádí velice ostrou sociální kritiku. Je to snímek ze zlomové doby, kde dochází ke generačnímu střetu. Ve filmu mluví převážně vypravěč, což mi většinou skvěle sedne. DIalogů je podstatně méně, než bývá zvykem, ale jsou opravdu uchu lahodící. Skvěle se dá říct, že ve filmu nezazní nic, co by bylo tak nějak navíc. Nějaké výplňkové věty o hovně, to tady nenajdete. Mluví se vždy s maximální stručností k dané věci, což se mi nesmírně líbilo. Nejsem fanouškem small talků o hovně a mletí pantem pouze proto, že je někdo nervózní z ticha. Já byl z této zidealizované exkurze mezi welšské horníky opravdu nadšený. Vymazlené, troufám si říct, nadčasové dílo. Obrovská výprava, naprosto dokonale zahrané na všech frontách. Zejména cena pro nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli nemohla skončit v lepších rukou. Doporučuji občas přimhouřit uši nad menší dávkou patosu a sentimentu a zkusit otevřít srdce tomuto filmu plnému lidskosti. Člověk během sledování dostával chuť popadnout krumpáč do ruky a stát se alespoň na okamžik součástí zeleného údolí. (04.11.2019)

Místy zřetelně naivní, idealistické (včetně sociálního podtónu) a směrem ke konci to už má určitou míru patosu, ale to vše tak nějak patří ke způsobu vyprávění, tedy vzpomínání na dětství. Navíc, tyto menší zápory diváka příliš neruší, protože jinak je Bylo jednou zelené údolí často úsměvné, příběhově dost poutavé, emočně hodně silné s řadou velmi sympatických postav (a pak také několika méně snesitelnými, avšak to patří ke společensko-kritické rovině filmu). Na plný počet to sice nevidím, ale na silné 4* zcela určitě. (04.05.2015)

Scénář: Philip Dunne .. Sentimentální vzpomínání na krásy rodného údolí devastovaného hornickým průmyslem. Vyprávění je zkraje podáno jakoby dokumentárně, čemuž napomáhá i hlas vypravěče a minimum dialogů zobrazovaných postav. Po tomto úvodu dojde k zlomovému bodu (snížení mezd) a rozjíždí se pravé dobové, silně sociální drama a zde se film teprve takříkajíc rozjede. Příliš jsem však nejásal nad náboženským podtextem a ty studené, předpisové staroanglické vztahy (rodinné či sousedské) opět budí spíše úsměv na tváři. Herecké výkony jsou však výborné, řada situací zahřeje a film tak alespoň nepůsobí chladně jako jeho souputník Občan Kane z fiktivního souboje "velikánů roku 1941." (23.12.2007)

(1001) -"'Tis a coward I am, but I will hold your coat." Takových bratrů, až z toho jednomu jde hlava kolem. Filmu myslím postupem času zůstane jenom pověst toho díla, které ve své době dostalo víc lásky než Občan Kane, ale s přibývajícími léty už nedostalo žádnou další, zatímco k Orsonovi se jí valí víc a víc. Kdyby se mi chtělo, pustím si oba filmy po sobě a vrhnu se na poukazování na to, jak Ford je minulost a Orson budoucnost, ale nemyslím si, že je to nutné. Pro někoho, kdo o filmové formě nemá přílišný rozhled, by každopádně mohlo být velmi zajímavé například porovnat, jak oba filmy pracují s vypravěčem a retrospektivním vyprávěním, mimo dalších věcí. Ford všechno používá za účelem uctívat sentiment, což si v mém srdci žádnou pozici nevybuduje. (Moje vědomí pracuje na principu sentiment=špatné, pathos=dobré, jen tak pro pořádek.) Když opustím mudrování o formě a obrátím se k obsahu, tak postava reverenda Gruffydda mne dojala. A vztahuje se to i ke dnešku, protože v současné době sotva někde v mainstreamu člověk narazí na mužský vzor cti a pravdy pro malé chlapce. -"By prayer, Huw. And by prayer, I don't mean shouting, mumbling, and wallowing like a hog in religious sentiment. Prayer is only another name for good, clean, direct thinking." (13.06.2015)