Kohout na víně

Til Schweiger zasedl ke klávesnici a řekl: "Tak schválně, jestli svedu nacpat všechna klišé do jednoho scénáře" - a povedlo se... Povzbuzen úspěchem, s dcerou doma nanečisto natrénoval pestrý rejstřík nepřirozených úšklebků a viděl, že je to dobré, Jasmin Gerat doporučil, ať hlavně dobře vypadá a směje se jako do fotoaparátu a viděl, že je to dobré, pak vše přenesl na plátno a čekal, že to bude dobré - a nepovedlo se... No, není každý den posvícení, a to ani v případě, že se podává kohout na víně, musíte to po večerech ještě vypilovat, Emmo a Tile. (20.11.2013)

Film, který je svým způsobem velmi dobrý, na to, že je točeno Německé produkcí, tak klobouk dolů, německé filmy, většinou nestojí za nic, ale co hodně pomohlo, byla velice roztomilá dívenka v tomto žánru, asi nebýt jí, její bezprostředností, které má neskutečné kouzlo, asi bych nehodnotila takto, prostě na dívence stojí celý film, a i německý jazyk se dal přetrpět, ačkoliv nemám ráda tento jazyk, takže já jsem spokojená (19.08.2012)

Otec s dcérou si viditeľne rozumejú, film je svieži, je tam sranda, dievčatko je milé a šikovné. Ale. Ale postavy sú takými figúrkami, že ak by sa na to pozrel niekto nestranný, tak si pomyslí, že Nemecko je krajinou magorov, že by sa ani blbý a blbší nechytali. Od malej baby po jej oboch ockov a tiež nesvojprávne ženy, ktoré sa tam ocitli. Naviac je film príliš dlhý, takže tri hviezdy len tak-tak. –––– Neviem zaobchádzať s deťmi a nemám k nej žiadny vzťah... –––– Ja som v tvojom veku veril na bociany. – Lebo vtedy ešte nebol internet. (23.01.2017)

Jako u většiny mých filmů jsem moc nevěděl, do čeho jdu, a snad i to přispělo k tomu, že jsem z něj vyšel naprosto povzneseně. A co mě napadlo jako první - ale až při závěrečných titulcích - že je to takovej malej německej Kolja. Naprosto, aspoň z toho, co vím o německé kinematografii, nevšední film o všedních životech nevšedních lidiček, podaný s uvěřitelností, lehkostí i vtipem... prostě okouzlující. (07.01.2012)

Moje teprve druhá Schweigerovka. A něco na způsob biologičtějšího Kolji. Téma nenadálého otcovství a problémů spojených s jeho přijetím je bohužel drceno vysokou mírou nerealisičnosti. Hlavní hrdina, tedy biologický otec dítěte, už od začátku působí uvolněným dojmem a že ho tato situace vlastně vůbec nezasáhla, což si protiřečí s jeho vlastním výrokem, že neví, co s tím. Během poloviny se film až zbytečně přehupuje v zdlouhavou, natahovanou kaši, která se zdá nemít konce. Slibný začátek tak vyplýtval veškeré zbytky potenciálu a zbyla jen snaživá, ale nudná skořápka. Líbilo se mi hudební podkreslení, snažící se navodit až emotivní atmosféru, nicméně tentokrát to nefungovalo tak dobře, jako třeba v Kuřeti s ušima. To mi připomíná... co jen přijde příště? Cvrček na stáži? Jinak Til si opět až egoisticky odkroutil jak režii, tak i hlavní roli, kde stejně tak jde v druhé řadě o psaní scénáře a lehké zasazení do filmového průmyslu. Tak si říkám... není to skoro jako boření asi už páté zdi? Film se mi tedy nezdál úplně nepovedený, ale když jsem se začal ani ne v půlce nudit, nevypovídá to ani o tom, že by dostál svého nemalého potenciálu. Milé, ale nesympatické. 50% (25.02.2018)