Kohout na víně 2

Vezměte jednoho chlapa ve věku kolem padesátky, přidejte k němu jeho dceru, kterou poznal až v jejích osmi letech, chlapíka, který tu holčinu do jejích osmi let vychovával, každému z těch pánů dejte partnerku, té malé slečně dejte kamaráda s jeho osamělou matkou, to smíchejte se slavným německým hercem, který ve filmu hraje sám sebe, s jedním režisérem a se sympatickou chůvou, a máte skoro dvě hodiny co vyprávět. Tento film je jeden velký vztahový propletenec, který v podstatě navazuje tam, kde skončil první díl. Bohužel však za prvním filmem toto pokračování tak trochu pokulhává. Zatímco jednička byla tak nějak přirozeně zajímavá a příjemná a překvapila mě až natolik, že jsem jí ohodnotil pěti hvězdama, toto pokračování už je spíše o vztahových propletencích, o párování jednotlivých postav mezi sebou, a nenabízí už téměř nic překvapivého. Ale abych filmu nekřivdil, pořád je to takový nenucený film, který by klidně mohl být ze života, pořád je to příběh bez zbytečného přehánění a patosu, pořád je to tak mile evropské a decentní, že to vlastně nelze považovat za špatný film. Tohle kouzlo si Til Schweiger jakožto režisér, scénárista a herec v hlavní roli dokázal přenést z prvního filmu i do tohoto pokračování, a už jen za to si film zaslouží vyzdvihnout. Film nic neřeší, nic nehrotí, jen konstatuje přirozený běh věcí, a to je na něm zajímavé. Ve výsledku tedy film vnímám jako určitý kvalitativní pokles oproti jedničce, ale pořád je to solidní komedie, která se dá zhlédnout bez problémů a a bez toho, aniž by nudila. Uděluji tři hvězdy. (04.05.2014)

Opäť veľmi príjemný a skvelý film, ktorý (až na ten "over the top" koniec) celkovo pripadal viacej straight-way, než jednička. Nenudil ani chvíľu, ústredný konflikt ale nebol taký pôsobivý ako predtým (rodičovské starosti a partnerské problémy nedosahujú ani náhodou úroveň toho, že sa vám pred domom zjaví (dovtedy nepoznaná) dcéra a povie, že u vás má bývať). Za plný to teda dať nemôžem, ale konštatujem, že sa Til opäť posunul ďalej v spôsobe vyprávania a zakomponovanie svojej (toho času 11-ročnej) dcéry bolo skvelým rozhodnutím. Malá Emma je vynikajúca, s lepšími ksichtami než predtým a ešte drsnejšími rečami :). Hudba oproti jednotke menej výrazná (s menej zapamätateľnými piesňami), ale kvalitný Til-ov výber a práca skladateľov stále zostáva. A mimochodom, dosť potešilo aj drobné cameo druhej Schweigerky Luny :). (30.08.2020)

Zial, Til Schweiger sa dopustil prakticky uplne rovnakych rezisersko-scenaristickych chyb, ako pri prvom dieli. Pripada mi to, akoby sa skratka VOBEC nepoucil. Musim sice uznat, ze vtipnych momentov je v druhom pokracovani rozhodne viac a mnohe su vskutku vydarene, no co z toho, ked cca po prvej hodine sa film akoby "prepne" (mozno skratka preplo samotnemu Schweigrovi, tazko povedat).... a nasledne z toho vznika taky brak, ze je na tu prisernost priam hroza hladiet. Tym skor, ze to cele podporuje celkom slusna vlezla nuda. Zial, co sa sa robit. Zda sa, ze Til Schweiger staby reziser sa ma toho este vela co ucit (ako herec je celkom fajn)... Tentoraz je to za 40%. (16.12.2013)

Škoda, že postavy, které Til Schweiger sám sobě píše, jsou ve všech filmech jako přes kopírák, i když to o něm jistě mnohé vyjadřuje. Škoda, že není stejně dobrý scenárista jako herec a že příliš tlačí na pilu ve snaze být vtipný, přestože mezi řádky člověk najde spoustu pravdivých či hlubších momentů, které v té hlušině nezapadly. Za ty roky, co sleduju jeho filmy, jsem si uvědomila, že z trapnosti většinu příběhů z produkce Barefoot Films vytahuje krom příjemných soundtracků a sympatických herců jen a pouze Schweigerovo solidní charisma. A to je žalostně málo. (30.11.2013)

Tak musím kompletně přehodnotit. Po Zhlédnutí obou dílů prakticky za sebou objektivně uznávám, že dvojka je o výrazný chlup lepší. Především Tilova dcerka už není tak otravná (ať už rolí, tak herecky), navíc má výrazně méně prostoru. Humorné scénky mají lepší vyznění, protože až na pár výjimek netlačí na pilu. A celým filmem táhne jakýsi good-feeling, který trefně okořeňují vcelku nahláškované dialogy. V rámci žánru se teda Til fakt nemá za co stydět. 75 %. (21.01.2018)