Jen Bůh odpouští

Veľmi slabé štyri hviezdy a to hlavne za vizuál a démonického Pansringarma. Refn je obrazový magor, ktorý piple každý záber až k manieristickej dokonalosti a to mu žeriem. Trochu menej mu žeriem, že sa chce hrať v nelynchovskom svete na Lyncha, ktorý odstraňuje spred kamery Christophera Doyla všetky tie veci, ktoré mu tam nakládol Wong Kar-Wai. 7/10 (15.08.2018)

Řekl bych že pro všechny kterým se Drive líbilo minimálně tolik jako mě, připravil Refn v úvodních minutách dokonalý šok. Nicméně po určité době až se divák prokouše přes haldy neonových scén, ve kterých se kašle na jakýkoliv dialog a divák je nucen trpně sledovat něco co hodně z dálky připomíná film, se přecejen začné rýsovat příběh, který stojí za trošku námahy. Refn nezklamal a natočil revenge movie po svém. Zajímavé, ambiciózní a určitě dám reprízu. Valhalla Rising to naštěstí není. 55% (15.09.2013)

Osobitost navzdory zjevné poctě všeličemu od japonských filmů přes Lynche k Tarantinovi neschází, ale v téhle chvíli zatím nevím, zda jsem vylovila originální knedlíčky nebo se jen přehrabovala v několikráte převařeném vývaru. Uvidíme, kam se mé dojmy posunou, byť u Drive a Barbara jsem se nikam posouvat nepotřebovala. Kristin to zřejmě vzala proto, že sotvakdy ještě někdy dostane možnost vyslovit ve filmu "cunt," a pokud její postavě někdy někdo naznačil, že její chlapečci zřejmě trpí Oidipovým komplexem velikosti Burdž Chalífy, tak by na to řekla: "Co už, hlavně že mají rádi maminku..." (04.08.2013)

Vyprázdněné hypnoneonové nic, ve kterém je však paradoxně úplně vše: redruM, kvanta materiálu pro Goslingovu snídani, Oidipův komplex², Jodorowsky, návrat do matčina lůna, Martinez, thajské karaoke lidovky, Mai/May, nějaké to explicitní násilí atd. (05.06.2013)

Chápu, proč někteří lidé tento film neocení a nebudou ho mít v lásce. Tak jako chápu, proč ho někteří budou milovat. Je to těžko stravitelný a náročný film, po kterém si plno lidí řekne ''to byla ale nudná sračka...'' A já jim to nemůžu mít za zlé, protože jestliže někdo nemá rád pomalé tempo, minimum dialogů a přemýšlení nad symbolikou a významy, nikdy tento snímek neocení. Refn se drží svého osobitého, elegantního a násilného art stylu, jen s více pomalejším tempem. Vizuální zážitek také umocňuje střídaní barev s hudbou, nejčastěji červené a modré, díky kterým je vytvořena skličující nálada a atmosféra, zatímco násilné scény jsou většinou ''bezbarvě'' bílé. Je to hodně kontroverzní snímek... ale takové já miluji. Jen těžko říct, jací lidé si v tom najdou zalíbení, protože jestliže čekáte pecku ve stylu Drive, budete nejspíše patřit k těm lidem, kteří závěr okomentují se slovy ''to byla ale nudná sračka...'' Já si z kina odnesla neuvěřitelně zvláštní a silný zážitek. (12.06.2013)