Tým na hraně

Rachna Kachna toto letělo, roztáhni mi nohy a já ti ho tam šoupnu jak se sluší a patří a spousta skvělých zážitků z nedávného Německa v roce 2010. Všichni tým zavrhli, hvězdy nedojely, jen ta největší nám dělala nejsilnější oporu v bráně a silný kapitán dovedl tým po spoustech haluzí a štestí až ke zlatu, nezapomenutelné chvíle! R.I.P Marek, Vašíček, Rachůnek (14.10.2012)

Nezapomenutelné MS. Turnaj, o kterém budu vyprávět i svým vnoučatům, kterak se z podceňovaného a zprvu rozpačitě hrajícího mužstva bez posil z NHL (pouze 2) poskládaného z nováčků, stalo silné mužstvo, které svojí vůlí a touhou po úspěchu překonalo veškeré překážky a stanulo na absolutním vrcholu. V paměti musí fanouškovi zůstat historicky první prohra s Norskem, následná kritika z úst Jaromíra Jágra, k němuž se přidal i kapitán Tomáš Rolinek, na hráče, kteří odmítli reprezentovat. Nezapomenutelné jsou také herní výkony týmu, kdy měl nůž na krku a hrozil historický neúspěch. ČR - Lotyšsko 3:1; ČR - Kanada 3:2; čtvrtfinále ČR - Finsko 2:1 po samostatných nájezdech; semifinále ČR - Švédsko 3:2 po samostatných nájezdech; finále ČR - Rusko 2:1. Vyrovnávací gól Karla Rachůnka 7 sekund před koncem základní hrací doby semifinálového utkání vešel do dějin. (08.06.2012)

TV-film. Pro mě je Mistrovství světa v ledním hokeji 2010 v Německu, ten nejúspěšnější a nejemociálnější sportovní zážitek, který jsem kdy mohl zažít. Jelikož jsem ročník 95, tak si Nagano mohu pamatovat jako tříleté děcko, ale díky mé paměti si samozřejmě na zlatý olympijský turnaj vůbec nevzpomínám. MS 2010 jsem prožíval každičkým zápasem. Abych byl upřímný, tak po neúspěchu s Nory a následně se Švýcary jsem trošku ztrácel naději v český tým, ale následný, úspěšný zápas s Kanadou, ve kterém jsme bojovali o to, aby jsme se vůbec dostali do čtvrtfinále mezi nejlepší osmičku jsem už věděl, že mi na ty medaile máme. Po infarktovém čtvrtfinále s Finy a následně semifinále se Švédy, mimochodem Rachna Kachna, toto letělo, chybíte nám hoši :( ...se tým, kterému nikdo nevěřil a který byl na pokraji potupnému nepostoupení do Play Off, dostal až do velkého finále s Rusy, které upřímně a od srdce nenávidím. Nebudu rozebírat postup celého zápasu, ale podotknu to, že finále MS 2010 byl pro mě ten nejlepší u televize strávený hokejový zážitek. Hlavně poslední 3 minuty zápasu, ve kterých jsem ani nedutal, při nepochopitelné přesilovce 6 na 3. Takovou přesilovku jsem v přímých přenosech hokejových utkání nikdy neviděl a velkou zásluhu na naší zlaté cestě za titulem má samozřejmě Tomáš Vokoun, kterého s velkým nepochopením nezvolili jako nejlepšího brankáře turnaje. (06.01.2014)

"VŠECHNO NA SVĚTĚ JE MOŽNÝ, ŽE POKUD DO TOHO DÁŠ SRDCE, VŮLI, BOJOVNOST, TAK I Z PODCEŇOVANÝHO MUŽSTVA MŮŽOU SE STÁT ZLATÍ HOŠI". Čím jiným se nabudit, než tímto skvělým dokumentem mapujícím nejpřekvapivější, ale o to krásnější a intenzivnější cestu za zlatem na MS 2010. Pro mě po Naganu nejcenější titul a Jardova moudrá slova, která snad zítra znovu ožijí......takže VZHŮRU na Kanadu, vše je možné!!!!!!!!!!!!!! (15.05.2015)

Pamatuju si, jako by to bylo včera, co náš tým začal hodně špatně mistrovství světa 2010 a většina fanoušků jej předčasně odepsala. Byli to ti samí, co se pak stejně jako my opravdoví fanoušci, radovali, že to dokázali. Proč se já považuju za opravdového fanouška? Protože jsem nepřestal věřit, protože jsem sledoval poctivě každý zápas, protože jsem už v úterý, kdy tým nastoupil proti Kanadě, kterou porazil 3:1 (já vím, že to bylo 3:2, ale ten jejich poslední gól dodnes neuznávám kvůli faulu na Vokouna) říkal, že my to celé vyhrajeme. Cestou do školy jsme se vždycky s jedním kámošem hádali - já tvrdil, že to vyhrajeme, on, že sotva, že se maximálně dostaneme do semifinále, protože Švédsko a hlavně Rusko hrálo téměř bezchybně. Nezapomenu, jak jsem doma začal řvát na celý byt, když dal Rachůnek vyrovnávací gól 7 vteřin před koncem, nezapomenu, jak jsme hráli s Ruskem poslední minuty, kdy proti třem našim stálo šest jejich (hvězdných) hráčů a přesto je Vokoun ještě solidně potrápil a pustil jen jediný gól. Nezapomenu, jak jsem byl právě na finále v jedné hospodě a právě v těch posledních minutách jsme se všichni spontánně postavili na židle či stoly, abychom viděli opravdu vše a byli hokejistům o něco blíž. Zkrátka a dobře, na tohle mistrovství světa nikdy nezapomenu - tým, který měl 25 omluvenek a který se semkl a doslova vydrápal (znovu) na vrchol a zastavil Rusko (28 výher v řadě měli Rusové na mezinárodní úrovni, až my jsme tohle zastavili a navíc jsme jim, stejně jako Kanadě v roce 2005, vzali "zlatý hattrick") a opravdu dokázal, že to není klišé, když potom v kabině kapitán Rolínek řekl, že tohle dokázali proto, že hráli jako opravdový tým, jeden za druhého a ne pro sebe a že o tomhle je hokej. Myslím, že pro naši generaci, která si nepamatuje Nagano (v té době mi bylo 7) je tohle velice podařený ekvivalent. 100 %. (05.01.2013)