Láska

Měl jsem obrovská očekávání a navzdory tomu jsem byl na konci filmu naprosto spokojen - už jenom to potvrzuje, alespoň v mých očích, nejvyšší kvalitu nového Hanekeho snímku. Zvěsti některých lidí o tom, že mistr podlehl akademismu, se ukázaly jako naprosto liché - forma je opět stejně nekompromisní a nepodbízivá jako kdykoliv jindy a "akademismus" by se dal najít možná tak v tom nejobecnějším, samotném námětu, což je už z principu nesmysl. Jde totiž o to, že Haneke našel opět mezeru, prázdné místo ve filmové tvorbě. Myslím, že ještě nikdo nenatočil film o velmi starých lidech, u kterého nemá sebemenší chuť se smát ani velmi mladý člověk. Haneke absenci jakýchkoliv idealizovaných či prkenně odlehčených momentů zvýrazňuje záměrným a nečekaným přerušením klavírní hudby vždy, když začne znít. Divák se těší na odlehčení, zjemnění prožitku pomocí Schubertových osudových melodií - ale ne, není mu to dopřáno ani jednou. Tento velký režisér se totiž nikdy k žádnému poplácávání po zádech nesníží. (ps: docela mě mrzí, že drtivá většina filmových cen si všímá jenom Rivy a zcela opomíjí Tritignanta, který byl z mého pohledu ještě o kousek uvěřitelnější). (28.02.2013)

Ťažká téma, ktorá ale patrí k životu, ale viem že nikto na tento čas života nečaká s otvorenou náručou. Či už z tej, alebo onej strany. Tento ´´problém´´ bol ale spracovaný filmom, ktorý sa vehementne pokúša diváka udolať nudou svojím prednesom, ktorý môžem opísať ako depresívno - katatonický. Začínam pochybovať o bezkorupčnosti Americkej filmovej akadémie. (22.01.2018)

Doposud žádný podnět mě nedonutil přemýšlet o stáří tak moc, jako to udělal Haneke. Jeho dokonale promyšlená strohá forma až sadisticky roztahaných záběrů poněkud nezajímavých aktivit ve filmu podtrhává zdánlivou emocionální prázdnotu hlavních hrdinů, kteří však žijí plnohodnotný a důstojný život. Tuto skutečnost naruší první mrtvice, která zahájí postupný rozklad všeho v závěru života hlavních postav a právě Hanekeho minimalistická forma bylo to, co ve mně vyvolalo až mučivý smutek, který byl ale překvapivě apatického charakteru. Takto silnou autenticitu si pamatuji naposledy u Entre les murs. Mrazí mě v zádech.. (06.02.2013)

Haneke je hrozný hajzl a to já bláhová měla strach, že vyměkne jak je to o lásečkách. Už úvod je výmluvný, když zřízenci větrají byt z mrtvolného puchu. Jo jo, tohle bude o lásce. Geniální scéna z koncertu definuje styl - budeme chladně pozorovat z odstupu. Budeme tvrdí. Jen se cíťo pěkně podívej na výraz hlubokého studu ve tváři babičky, když nestihne záchod, připrav se na to co nás všechny čeká! Humanitu a citlivost sem netahejme, sám konec ji popírá. Ideální na první randíčko, chich. (Cinema Mundi 2013) (04.03.2013)

Krásná i nehezká, smutná a pravdivá, pomalu plynoucí, ke konci, který čeká na každého z nás. Takový je film Michaela Hanekeho Láska. Příběh dvou dlouholetých manželů, jejich silné pouto, poněkud odtažitý vztah jejich dcery… To jen tak namátkou. To jsou všechno jenom dílky, které dohromady tvoří velmi pečlivou skládanku. Tvořenou z prožitků, pocitů, bolesti, smutků a osvobození. Pro mě naprosto perfektní a dokonalou. Jediné čím se utěšuji, že mi ještě nějaký ten rok zbývá. Snad….. (14.04.2015)