Milí lidé

Nikdo není dokonalý, každý máme své chyby. Ať už se buď jedná o psychické nebo fyzické nedostatky, je těžké najít někoho, kdo nás bude brát takové, jací ve skutečnosti jsme. Postavy v tomto dánském filmu to nemají vůbec lehké a "normální" společnost jimi opovrhuje. Jenže všechno zlé je k něčemu dobré a my jsme všichni krásní (Smukke mennesker je v překladu Krásní lidé). (30.12.2011)

uz davno sa mi nestalo, ze by som sa pri nejakom filne cervenala a pri niektorych scenach ze by mi bolo vyslovene neprijemne. nemam vo zvyku sa citit ako pruderna zena, ale tomuto snimku sa to podarilo :) v tomto filme nikto nie je normalny, a pritom svojich sposobom absolutne normalny. vsetci tuzime po laske, nehe a pozornosti. Ci sme mladi, stari, krasni, nepekni, uchylni alebo zdravi jedinci :) vrelo odporucam tym, ktori nemaju predsudky a ti, ktori ich maju, nech tento film obidu oklukou. (15.02.2012)

Tak tedy, tenhle film mi vyrazil dech. To co se od začátku děje je už samo o sobě celkem "dramatické"-pochmurné a drsné (budu -li se držet neexpresivního jazyka), ale je to jen slabý odvar toho, co se začne dít potom a na konci to vygraduje. Pohnuté podivně propletené osudy několika lidí. Všechny drsné, svým způsobem smutné, ale i lehce podivné. Tento snímek dalo by se říci, je prapodivnou míchaninou dramatu, psychologického filmu, černé komedie a romantického filmu. To co je na tom ale to nejpodivnější je, že celá kombinace funguje a to tak, že velmi dobře. Kdybych si mohla osobně vybírat, trochu bych ubrala na množství úchylek, které se ve filmu objevují. Je sice pravda, že už by možná nebyl dojem tak drtivý, ale taky je pravda, že takhle vše místy lehce hraničilo s ironií. Moje hodnocení je mezi 4 a 5 hvězdičkami- a věřte mi, že za ten konec bych byla schopná tam těch pět dát. - Takže možná až se na tenhle film podívám znovu, tak změním hodnocení, ale zatím dávám hodně silné čtyři. ----"Vzduch je naplněn krásnými a slibnými začátky."---- (19.03.2013)

Z mého nenáročného diváckého pohledu se jedná téměř o nesnesitelně dlouhou nudu s výtečným závěrečným setkáním 4 hlavních úchylů u vánočního stromečku na štědrovečerní večeři. Moje zklamání pramení především z neuvěřitelně vysokých očekávání, která jsem si před zhlédnutím nastavil na základě slibně vypadajícího popisu. Dánsko a okolní severské země jsou továrnou na depresivno. Nic jiného téměř točit nedovedou. Snad kromě pána prohánějícího v parku svoji užovku neshledávám na zúčastněných retardech nic závratně neobvyklého, ba dokonce společensky provokativního. O nějaký náznak černého humoru, kterého jsem tu očekával kupy, jsem zavadil opravdu jen zřídka, což shledávám zřejmě problémem největším. Víc než hvězdu dát nedovedu. (15.03.2015)

Do filmu jsem šla bez jakéhokoliv očekávání. Bizarnost příběhu ve mně evokovala mnohdy stísněné pocity, ale nechala jsem se jim unášet až do samotného konce, u kterého mě pobavila ironie a nadsázka „sladkého" happy endu, který byl vynikající jako růžový puding. Přesto vím, že jedno zhlédnutí mi dokonale stačilo, podruhé bych film rozhodně vidět nechtěla, milých lidí není nikdy dost, ale vše má své hranice. (26.03.2015)