Nedokončený film

Ghettofilm - nic víc, ani označení "kde", ale to ostatně všichni víme i po již skoro osmdesátil letech. Proč se tento film natáčel, k čemu měl sloužit? - to byla nejfrekventovanější otázka. Film byl režírován, už to znamená, že k něčemu měl sloužit. Přitom každému je (a vždy bylo) nápadné maximální umělé vyostření sociálního problému (šampaňské verusu kosti potažené kůží); jako by Němci chtěli říct: "Podívejte se vždyť by se tu sežrali sami navzájem, odveze je tedy tam, kde sice nebudou mít víc místa, ale budou si navzájem rovni." Zobrazování stejně tak umělě naranžovaných židovských zvyků, obyčejů a rituálů (obřízka 2 kg dítěte...) vede zase ke známé praxi - podobně jak tomu bylo o mnoha asijských (sibiřských) národů: zaznamenat, zdokumetovat a zlikvidovat. (01.11.2020)

Hodnotit? Určitě ne. Jen tam dám těch pět hvězdiček a půjdu to znova rozdýchat. Neuvěřitelná, ale každodenní realita varšavského ghetta. A to jsou záběry před deportacemi. Nacisti jen chtěli ukázat, že Židé zde žijí naprosto normálně a přirozeně. Kdyby těch lidí, kteří si žili na úrovni lidskosti, bylo víc než 50 z 500 000, bylo by to možná věrohodnější. Ale smrt, která čeká za každým rohem tohoto místa, neunikne ani před propagandistickým okem kamery. Člověk žijící ve varšavském ghettu si rozhodně zvykl, ale dnešní člověk se s tímhle nemůže prostě smířit. Pohleď člověče, co se v tobě skrývá, hleď pozorně, ty dvě objímající se děti, sedící u zdi, umírají hlady. Odhoď šaty, posyp si hlavu popelem a tanči se smrtí. Otevři oči a podívej se, tohle byl pouze začátek. (29.04.2012)

Dokument založený na působivosti vzácných autentických záběrů ( z nichž poslední jsou dokonce barevné ! ), přínosně dokreslených propagandistickou tendenčnost vyvažujícím komentářem pamětníků filmování z r.1942 - tehdejších obyvatel ghetta i výpovědí kameramana Willyho Wista a doplněné (slabším) autorským průvodním slovem. Cenné obohacení existujících psaných vzpomínek. Těžké hodnotit, ale tady stejně na hodnocení zpracování tolik nazáleží, pro zájemce jsou tyto záběry zajímavé samy o sobě. Pietně decentní ♫ minimalistické hudební variace na Williamsovo téma Schindlerova seznamu. 3-4* (03.05.2012)

Film poskytuje uvedení na pravou míru několikero filmových kotoučů se záběry inscenovaného "každodenního života" z ghetta, z místa kde se lidé odnaučili plakat a nevidět mrtvé. Příjemná je pestrost jazyků, tedy Czerniakówovy zápisky jsou čteny polsky, Wistovo svědectví zní v němčině a izraelští pamětníci mluví hebrejsky. To vše prokládá anglický komentář. Doprovodná hudba se pochopitelně nevyskytuje a originální ruchy taktéž, možná bych dal více prostoru barevnému filmu ... (19.04.2012)

Oceňuji zpracování pro současného diváka, konfrontaci z pohledu židů (nedobrovolní herci) a nacistů (nedobrovolní kameramani) a ukázku toho, jak se musí kvůli propagandě trpět. Ač se jedná o "pouhý" dokument, kterému bych pravděpodobně dal tři hvězdičky, tak se mě některá místa ve filmu dotkla. A kvůli těmto záběrům (a zpovědí) dávám vyšší hodnocení. (04.02.2012)