poster

Delikatesy

  • francouzský

    Delicatessen

  • anglický

    Delicatessen

Komedie / Krimi

Francie, 1991, 99 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • MarekT
    *****

    Docela mě překvapuje údiv některých komentujících, kterak "režisér Amélie" natočil něco takového. Přece jen, profil čtvrtého pokračování Vetřelce je někde jinde... Jak snímek, co dostal Jeuneta na hvězdnou dráhu, tak tenhle jsou si stylem hodně podobné - neméně výborná Amélie je nadsazenou komedií s příchutí romantiky, Delikatesy jsou také romantickou komedií, avšak zároveň černou a silně hororovou. Tento film se mi osobně líbí více - nejen proto, že mám surrealistické smýšlení. Typicky jeunetovská nadsázka se sem totiž hodí více než do pozitivněji zbarveného vyprávění o dívce z Montmartre. Bizarní a přesto sympatické postavičky (Aurora s propracovanými sebevraždami, které by jí mohl závidět i kojot Willie, samozřejmě také ranařský lídr celého panoptika...), nemluvě o tom, že jsou stejně jako v srovnáváné Amélii jakýmsi odrazem skutečného života, dále výtvarný cit počínaje úvodními titulky a pokračující souběžným natíráním stropu s vrzajícím pelíškem, povedly se i herecké výkony - ke spokojenosti mi stačilo přiměřené splynutí s Dominiquem Pinonem v hlavní roli (zaplaťpánbůh se nepotvrdila má skepse - Pinon mi připomínal jistou, mně silně protivnou postavu ze známé televizní série). Ve filmově-historickém kontextu je zajímavá do jisté míry podobnost s proslulým nezávislým filmem Petera Jacksona "Braindead", které mi v mysli vzplanulo během vyvrcholení celé story - mírná podobnost zaujme už jen proto, že v době premiéry byli živí mrtví teprve ve stádiu natáčení. Závěrem se vrátím ke své prvotní myšlence - chápu, že narozdíl od obecnějšího pojetí látky tato faustovsko-kafkovsko-expresionistická kuriozita tolik nezaujme, ale filmový svět takto blízké a přesto tak rozdílné filmy potřebuje. Málokdo totiž dokáže takto uspokojit positivně i negativně naladěné osoby jako pánové Jeunet a Marc Caro (což mi snad v brzké době potvrdí i Galimatyáš) - neznám nikoho z branže, kdo by pomocí v zásadě jednoduchých a divácky přijatelných filmů dokázal vlastně rozkastovat celou společnost. Já se třeba definitivně utvrdil v tom, že romantika obecně nemusí mít jen pestrobarevná a s úsměvem na tváři. Tvůrci sice názvem filmu zariskovali, jelikož zákon schválnosti může případnou delikatesu nechat zplesnivět, nicméně v tomto případě platí jen jediné - bon apetit! 90%(30.11.2010)

  • jondzavid
    ****

    2) Chno keď už mám tú diétu, tak som si dal aspoň tieto Delikatesy. Skvelá čierna komédia mi chutila výborne - bol to správny mix absurdity, kultovosti a zvrátenosti v dokonalom vizuáli Jeuneta a Cara. Postava Klauna je pre D.Pinona ako stvorená, J.C. Dreyfus ako mäsiar je rovnako dokonalý a všetky ostatné postavičky sú pečlivo vytypizované do dokonalosti (včetne môjho obľúbenca Rufusa (Vlak života)). Dej tu ustupuje formálnej hravosti, čo síce miestami chýba (napr. tí ´´undergrounďáci´´ by sa dali použiť dômyselnejšie), ale odhliadnuc od pár hluchých miest je to slušná pochúťka.(15.4.2005)

  • berg.12
    ****

    Absolutně nevhodné pro ty, pro které musí mít film děj nebo být "o něčem". Absolutně vhodné pro ty, kteří se bez těchto "zbytečností" obejdou a nechají se rádi unášet sílou a poetikou obrazu, nekonvenčním humorem, v tomto případě i řádně opepřenými scénami. Úchylka, která rozhodně za nakousnutí stojí.(8.9.2005)

  • zputnik
    *****

    Sledování snímku DELIKATESY je možné přirovnat k prvnímu "koštování" netradičního a cizokrajného jídla. Prostě nevíte, co si o tom myslet. Je to sladké? Slané? Či obojí dohromady? Je to vůbec dobré? Není to vlastně zkažené a člověk se pouze (před druhými a pro druhé) "chytře" a znalecky tváří? Přesně tyto pocity jsem měl při prvním shlédnutí tohoto výjimečného snímku. Nejprve jsem vlastně ani netušil "vo co tu go". Jde o horor? Či je to komedie? Po chvíli ovšem všechny tyto otázky zmizely - to, když jsem díky filmařsky skvěle odváděné práci nabyl přesvědčení, že jde sice o velmi nezvyklý a netradiční opus, ale přitom o opus nadmíru kvalitní. A pak už bylo vlastně vše jedno - skvěle jsem se bavil. Shrnuto a podtrženo: výborná, absurditou, humorem i "děsem" prodchnutá fantasmagorie, která si zaslouží minimálně "okoštování"; přinejlepším pak zařazení mezi pravidelnou "filmovou stravu".(7.9.2003)

  • HAL
    ***

    Sypaticky komorní postapo-komedii/pohádku, které svou bezútěšnou stísněnost přitom dosti efektivně navazuje pohým použítím žlutého filtru a natáčením takřka výlučně v několika málo interiérech. Pěkný důkaz že i s minimálním rozpočtem se dá natočit dobře vypadající film. Škoda jen že pro dobrý film je toho potřeba trochu víc než jen vizuální um a styl - bez ohledu na zábavně kanibalské téma a několik správně vyšinutých postav je to prostě pořád tak trochu nezajímavá záležitost, která místy neví čím by chtěla být. Občas trocha laskavého (!!) humoru, občas trocha deprese, občas atmosféričtější horor, pak zase vršení rádoby zábavných vyšinutých nápadů a k tomu magicky pohádkový příběh... přitom samozřejmě pořádně nefunguje ani jedno z toho, byť vyloženě nuda to není a ona mírná příchuť bizarní dekadence je i přes to všechno pořád trochu cítit. Jinak řečeno, největší vadou filmu je evidentně to, že je až moc "francouzský". 7/10(9.8.2009)

  • - Jean-Pierre Jeunet přišel na nápad kanibalského řezníka v roce 1988, když byl na dovolené v Americe a bydlel v apartmánu nad řeznictvím. Každé ráno odtud bylo slyšet zvuky sekání masa a hlasy. Jeunetova přítelkyně říkala, že se tam zpracovávají ostatní hosté a příště bude řada na nich. Jeunet sám také později řekl, že americké jídlo opravdu chutnalo, jako kdyby bylo "z pravých lidí". (Morien)

  • - Spoiler: Louison v jednej scéne narafičí všetko tak, aby to vyzeralo, že jeho hlava je oddelená od tela. Louison je tiež pôvodný názov pre slávny popravčí nástroj, ktorý dnes poznáme pod menom gilotína. (Odar322)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace