Obsahy(1)
Dokument o jedné z nejvýraznějších osobností českého filmu Otakaru Vávrovi, který se narodil 28. 2. 1911. Filmový režisér, scenárista a profesor pražské FAMU některými studenty dokonce označovaný za patrona české nové vlny, je autorem několika vrcholných děl české kinematografie ze třicátých, čtyřicátých a šedesátých let, ale je také podepsán pod prorežimními uměleckými prohrami z let padesátých a sedmdesátých. První hraný film Filosofskou historii natočil v roce 1937. Z více než půl stovky dalších filmů jmenujme alespoň kostýmní komedii Cech panen kutnohorských (1938), rodové ságy Humoreska (1939) a Turbina (1941), poetickou Pohádku máje (1940), adaptaci Čapkova románu Krakatit (1948), existenciální Zlatou renetu (1965),ale hlavně vynikající Romanci pro křídlovku a politické podobenství Kladivo na čarodějnice z roku 1969. Snímek zachycuje období jeho života před oslavami stých narozenin a scény ze soužití s režisérkou Jitkou Němcovou prokládá ohlížením za jeho bohatým tvůrčím odkazem. (Česká televize)
(více)Recenze (18)
Vavru uznavam jako jednoho z nasich nejvyraznejsich reziseru. Kdyz k tomu pripocteme jeho uctyhodny vek ( zrovna dnes slavi ste narozeniny ), jedna se o velmi zajimavy " material " pro natoceni vyborneho dokumentu. A v nem jsem se trochu zklamal, s ohledem, ze dokument tocily tri reziserky jsem se toho nic moc nedozvedel. Myslim, ze by si Vavra zaslouzil lepsi medajlonek. ()
Na dokument o téměř geniálním filmovém řemeslníkovi jsem se jako filmový fanda rád podíval....výsledek je průměrný. Asi jako se dá "zprůměrovat" tvorba protagonisty - na jedné straně množství filmů, které jsou "zlatým fondem" kinematografie a na druhé neuvěřitelné prorežimní žvásty - které kdyby se sešrotovaly bez náhrady, nikdo rozumný si na ně nevzpomene. Opravdu nepochopím, proč zde nebyl věnován dostatek prostoru jeho zásluhám ohledně výchovy dalších skvělých filmových tvůrců - Forman, Juráček, Kusturica, Němec a další.....všichni o něm mluví s uznáním. ()
Neskutečně nezajímavý dokument, z něhož jsem se mimo jiné dozvěděl, že Otakar Vávra ve sto letech špatně slyšel, na otázky už odpovídal hlavně větami jednoduchými, nikdy moc nejedl zeleninu, ale měl rád párky a šunku... A pak taky něco o tom, že vychoval nějaké mladé filmaře a že uměl. Takhle snímek vytvořený k oslavě mistrových sta let (dnes navíc uváděný u příležitosti jeho předvčerejší smrti) rozhodně vypadat nemusel. ()
Otakar Vávra je příkladem člověka, který se přizpůsobí jakékoliv době. Mě od něj zajímají jen - Krakatit, Romance pro křídlovku a Kladivo na čarodějnice ( s výrazným přispěním E.Krumbachové). A ještě i Zlatá reneta. Jeho husitská trilogie je ideologický paskvil a válečné filmy prorežimní propaganda. Místo opravdu velkých režisérů - např. P.Juráček, J.Menzel, J.Němec, K.Kachyňa, V.Jasný, F.Vláčil, J.Herz či V.Chytilová - oslavujeme ty, kteří proklouzávali dobou jako had. Až na uvedené filmové výjimky pro mne O.Vávra žádnou legendou není. A s nechutí vzpomínám na povinná školní představení, kde jsme trpěli při jeho zejména válečných příšernostech, i když takové Putování Jana Amose bylo rovněž otřesné. ()
Ať si kdo chce co chce říká, Otakar Vávra je žijící legendou a pomníkem českého filmu v jednom. Dokument o něm byl natočen bez snah ohromit, oslnit, nebo dojmout. Je to spíše domácký dokument, který je vytvořen s láskou a jde to na něm vidět. Lehce a bez násilí v něm jsou vzpomenuty klíčové momenty jeho života a klíčové filmy, ty dobré, i ty ostatní. Myslím si, že něco tak civilního má své kouzlo. ()
Reklama