Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Zamotaná vlákna filmového příběhu opřádají milostný poměr sester-dvojčat k mladému herci. Marta Hornová, slepá sólistka rozhlasového orchestru, naváže známost s hercem státní činohry Robertem Holanem. Ten se schází také s její sestrou Helenou, talentovanou sochařkou, kterou však mylně považuje za Martu. Když jí však při schůzce na Petříně vrací modrý závoj, který údajně ztratila při jejich setkání v budově rozhlasu, pochopí Helena, že Holan ve skutečnosti miluje její sestru. Aby nezradila její lásku, ani svůj vztah k pohlednému asistentu oční kliniky Pavlu Průšovi, odhodlá se k rozchodu. Mezitím se Marta na naléhání sluhy Karlíčka podrobí náročné operaci zraku. Po úspěšné operaci pak musí zůstat až do úplného vyléčení v zatemnělém pokoji, kde ji jednoho dne zastihne Holan, pozvaný na návštěvu Helenou. Marta z jeho projevů lásky pozná, že jeho srdce náleží osudovou záměnou její sestře. Děj se opět zaplétá až k nezvyklému závěru. Komorní drama režiséra Jana Alfréda Holmana Modrý závoj podle scénáře Václava Řezáče vzbudilo při premiéře v roce 1941 ohlas nejen suverénně zvládnutým zpracováním (kamera Jaroslav Tuzar, hudba Jiří Srnka), ale především znamenitým hereckým výkonem Vlasty Matulové v náročné dvojroli sester - dvojčat k nerozeznání si podobných zevnějškem, ale diametrálně se lišících povahově. První velkou roli dostala Vlasta Matulová v roce 1940 rovněž v Holmanově filmu Minulost Jany Kosinové. Po nečekaném úspěchu bylo zřejmé, že bude častým hostem před kamerou. Svým osobitým zjevem, zvláštním hlubokým, zdánlivě syrovým a přitom podmanivým hlasem a oduševnělým herectvím se pronikavě lišila od tehdejších filmových milovnic. Eduard Kohout o ní v pamětech napsal: Její krása byla podivně chladná a andělsky čistá, ale pod tím ledem jako by svítil vnitřní oheň". Velmi dobré herecké výkony podali i její partneři, především Karel Höger v roli herce Roberta Holana a Vladimír Leraus jako MUDr. Pavel Průša. Snímek má i dokumentární hodnotu. Část děje se odehrává v atraktivním prostředí rozhlasu, a také se zde můžeme setkat s vynikajícím českým violoncellistou Ladislavem Zelenkou, s Orchestrem F. O. K a známým dirigentem Otakarem Paříkem. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (17)

laik_60 

všechny recenze uživatele

Film mojej mamy. Prinútila otca trikrát kúpiť lístky do kina na tento film. Božinku ako len o ňom vedela rozprávať. Prevracala oči presne ako Matulová v tomto filme. Ešte aj refrén zAndaluzie si pohmkávala. :) Už len kvôli krásnej spomienke na pekne večery s mojimi rodičmi dávam filmu 5 bodov. ()

Skuby47 

všechny recenze uživatele

Pamětnické černobílé filmy patří k těm, které mi ani častým opakováním nezevšední. Tento melodramatický příběh není jen obyčejnou romancí. Má v sobě poetiku starých časů, velmi dobré herecké výkony Vlasty Matulové a Karla Högera, uměleckou hudební stránku a dnes i cenné dokumentární kamerové záběry. Příjemný kultivovaný film. ()

Reklama

honajz 

všechny recenze uživatele

Klady: hra s kamerou, se stíny na zdi (Králíček rulezz - mně takhle někdo vlézt před spaním do pokoje, budu z toho mít osypky), dobré využití veršů, slušné herecké výkony, historický přínos, kdy vidíme, jak probíhalo rozhlasové vysílání v dřevních dobách, slušně provedený trik u dvojrole, kdy si sestry v nemocnici podávají zrcátko. Zápory: předně se film bere moc vážně. Se ženou nás ta strašná serioznost a uvzdychanost tak štvala, že jsme si říkali, že by bylo vtipné, kdyby se smyčcem píchala do oka, kdyby někdo občas zakopl, skočil z okna, dal si jointa, ona otěhotněla z polibku apod., protože všichni jen významně pohazovali hlavou a - vzdychali. Příběh se vleče jak měsíc staré ponožky a člověka překvapuje, proč si vše ti lidé nevyříkali hned. Nejlepší na celé věci, že všechny tři hlavní mužské postavy jsou tady za debily - herec Holan, protože netuší, která bije, a na jeho oprávněné dotazy, o co jako go, je mu odpovědí další bolestné vzdychání; doktor Pavel, protože to celou dobu vlastně hraje na dvě strany a nakonec úlisně jde tam, kde bude mít snazší cestičku; a konečně chudák Králíček, který poctivě pomáhá, kde může, vždy je pomocnou rukou v pozadí, a nakonec mu zůstane jen ta jeho ruka - autoři dokonce jeho postavu raději ani neuzavřeli. Takže si člověk řekne, za dobrotu na žebrotu. Role Saši Rašilova je zde ale žel velmi podobná jeho roli v o rok pozdějším Přijdu hned, takže každou chvíli čekám,. kdy se mu Matulová vysměje: "S Králíčkem, to jako myslíš vážně?" Btw, docela by mě zajímalo, jak by to vypadalo, kdyby Höger hrál Kristiána a svým hlasem řekl: "Zavřete oči, odcházím." ()

rikitiki 

všechny recenze uživatele

Vlasta Matulová je ztělesněním elegance, Högr velmi sexy chlap, ale co s tím, když jim scénář klade do úst jen nabubřelé věty, které pak ztvárňují jakoby jim platili extra příplatek za patos? Pro mě to bylo nesnesitelné. To nebyli lidé, ale jakési vílovité bytosti, které žily ve světě exaltovaných halucinací. Normální postavy byly jen ty vedlejší, přičemž u oddaného sluhy Králíčka v zemitě laskavém provedení Saši Rašilova jsem furt čekala, že si své služby slepé mimóze jednou vybere v naturáliích. SHRNUTÍ: Patetická vykopávka. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Jen noc a my, jen my a hvězdy nad námi... Jsme tu tak sami jako Sirius a Aldebaran, dvě nejkrásnější hvězdy na nebi... Vzpomínáte? Ty oči prosí, aby dnešní noci zářily na obloze místo ní... Pozdní filmový romantismus, pojem, kterým lze vyjádřit Holmanovu protektorátní filmovou tvorbu, našel svůj šťastný okamžik především zásluhou Řezáčova scénáře, inscenovaného v jemných, komorních tónech. Příběh plný citů, vášní a osudových setkání se stal velkou výzvou také pro herce. Vlasta Matulová přijala závažnou nabídku ztvárnit postavy dvou umělecky založených sester se značným rozechvěním. Vždyť přece jedna byla slepá a ta druhá, sochařka, naopak vnímala svět kolem sebe se zvýšenou intenzitou. Karel Höger zase získal výjimečnou příležitost uplatnit své mimořádné hlasové schopnosti, a to jak před filmovou kamerou, tak u mikrofonu v rozhlasovém studiu. Spojení těchto rozdílných prostředí, definující možnosti herecké interpretace, působilo vzrušujícím způsobem i pro diváky, kteří doslova ulpívali na každičkém záchvěvu Högerova fenomenálního hlasu, šeptajícího v mlžném oparu nejkrásnější pasáže Shakespearova Romea. Celkovou atmosféru završují vynikající interiérové dekorace sedmadvacetiletého Jana Zázvorky, začínajícího filmového architekta, nabývajícího zaslouženého uměleckého renomé právě prostřednictvím působivých staveb z Modrého závoje. ()

Galerie (3)

Zajímavosti (2)

  • Ve snímku můžeme vidět vynikajícího českého violoncelistu Ladislava Zelenku, Orchestr F. O. K. a známého derigenta Otakara Paříka. (JARDAHONDA)

Reklama

Reklama