Býčí šíje

Když chlap přijde v dětství o své nejcennější klenoty, tak z něj sociálně neškodný a ctihodný spoluobčan nikdy nevyroste. Tuto skutečnost se podařilo Roskamovi přesvědčivě a i pro ženskou část publika velmi bolestivě znázornit. Přestože zde pranýřuje machinace hormonální mafie, která pumpuje stravu pro masožravce neskutečným sajrajtem, je to hlavně tragédie jednotlivce, která s divákem zaručeně zamává. Děj je sice místy zbytečně rozvleklý, ale výkon hlavního představitele a značně hustá atmosféra vyzdvihují tento debut do nadprůměru. Divím se, že většina belgické populace už mezitím nekonvertovala k vegetariánství. (20.02.2012)

Už jsem viděl filmy, které vyprávěly několik osudů najednou tak bravurně, že by z fleku mohly dělat desetiboj. Jestli bych doporučil nějaký sport Býčí šíji, tak maximálně silový trojboj, protože už se dvěma základními liniemi měla práce až nad hlavu. Působilo to na mě, jakoby si sama píchla růstový hormon a úplně pak neovládala, co se děje. Přitom atmoška, prostředí a herci čupr, jen kdyby tomu někdo dal to, co museli vzít Jackymu. (Challenge Tour 2015, film č.26) (23.04.2015)

Kriminálku z prostředí dobytčáku jsem fakt ještě neviděl. Navíc okořeněnou osobním dramatem supernařáchlýho hlavního protagonisty. Herecky je to skvělé, všechny ty neznámé ksichty se k tomu perfektně hodí. Syrovostí mi to připomínalo dánskou trologii Pusher. Občasné estetické statické záběry na venkovskou krajinu se mi fakt líbily. (03.11.2013)

Debutující režisér si zvolil schéma gangsterky, v níž zdůrazňuje vliv psychologie a probublávající minulosti postav na jejich současné postavení a vnitřní rozpoložení a tím i na celkové zaplétání/rozplétání kriminální zápletky o několika stranách, stojících na různých stranách barikády. Jako debutant tuto vděčnou formulku naplňuje poměrně neotřele a působivě (první setkání je až leoneovsky osudové), flashbacky jsou do celku vřazeny s citem a postavy skutečně mají hloubku (v případě titulní postavy ji lze přičíst na vrub i výtečnému fyzickému herectví Matthiase Schoenaertse). Problémem snímku je, že své postavy nedokáže řádně využít, ani je začlenit do světa zločinu, který je zde nanejvýš plochý. Pokud pak mělo ve výsledku nakonec jít „jen“ o příběh dvou postav a jedné osobní tragédie, doporučoval bych ubrat v postavách a prostředích a jinou formu rozřešení, než onu lacinou paralelu a osudovost v závěru. 7/10 (46. MFF KV - 1.7.11) (10.07.2011)

Je strašná škoda (a mnozí to tu psali), že film nebyl čistě osobní drama, kde by téma hormonální mafie sloužilo spíše kontext než druhá hlavní linka. Takhle je snímek zbytečně rozmělněný, navíc jsou ostatní vedlejší linky (třeba ta o informátorovi) nedotažené. Kdyby se to téma vypustilo a naopak přitlačilo na osobním dramatu hlavního hrdiny, bylo by to na čtyři, ne-li na pět. Na Matthiasovi Schoenaertsi totiž film stojí a s ním i páda, respektive, když to zrovna není o něm, je to nudné, fádní a nenápadité. Jeho, dle mého velice originální, postava je totiž naprosto výtečně koncipovaná, vykreslená a hlavně zahraná (!) Všimnul jsem si herce již v jiných snímcích (Na dřeň, Dánská dívka), ale tady, vesměs na začátku jeho kariéry, podal velice působivý výkon, neřku-li dokonalý. To jak osciluje mezi hrubým vypatlancem a zmučenou duší, jak dokáže vyvolávat divákův soucit, aniž by sklouzl k patetičnosti, jak postavu stmeluje po fyzické i emocionální stránce...zkrátka ukázkové. Co se vizuální formy filmu týče, je velice chladná (zdá se mi, že příhodná pro evropský film), ale řemeslně dobře zvládnutá. Hudba adekvátní. Ačkoliv film celkově nehodnotím jako velmi dobrý, už jen postavou Matthiase Schoenaertse mi utkví v paměti a stojí se na něj podívat. (21.07.2020)