Reklama

Reklama

Dvanáctiletého Cyrila umístil jeho otec „dočasně“, než vyřeší své problémy, do dětského domova. Ve skutečnosti ale slabošský a nevyzrálý Guy nemá dost odvahy, aby jednou pro vždy řekl svému synovi „nechci tě, nestačím na to“. I když se Cyril nevzdává představy na návrat k otci, netrvá dlouho a otevře se před ním nová šance na život mimo brány dětského domova. Sympatická Samantha, která má vlastní kadeřnictví, si jej začne brát na víkendy. Tím ale teprve začíná série zkoušek jejich křehké důvěry, ze které se teprve může vytvořit opravdové pouto. Kluk na kole je realisticky natočeným příběhem obyčejného kluka, ve kterém stojí lhostejnost s vypočítavostí proti lidské vzájemnosti a lásce. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (5)

Trailer 2

Recenze (170)

Marigold 

všechny recenze uživatele

Předem se omlouvám za intelektuální autismus, na nějž mají na ČSFD patent jiní, ale Kluk na kole to ve mně vyvolal a nemohu to již déle dusit. Zastávám názor, že naše existence ve světě je založená na symbolické matérii, které říkáme realita a pohyb v této matérii se řídí klíči před-rozumění, postojů, hodnot a re-prezentací, které nám umožňují a) světu rozumět b) patřit do skupiny těch, kteří mu rozumí stejně nebo podobně (takové divné bandě se pak říká "společnost"). Francouzský filozof Louis Althusser zhruba takhle definuje ideologii. To, že vidíme ideologie jiných a nevidíme tu svou, není výsledkem toho, že žádnou nemáme, ale že tu svou verzi vnímáme jako zcela přirozenou podmínku vlastní společenské existence (je pro nás "skutečnější než skutečnost sama", abych parafrázoval svůj oblíbený slovinský tým SK Slavoj Žižek). Filmy jako Kluk na kole či Rozchod Nádera a Simin jsou jedinečné právě v tom, že dokáží na plátno přenést fragment "nepředpojaté" situace, na níž si člověk může uvědomit, jakým způsobem skládá a deformuje obraz skutečnosti. Natočit Kluka seveřané, pravděpodobně tu bude určitá viktimizace hlavního hrdiny, který by byl obětí sociálních podmínek (pochopitelné u kultury postavené na hodnotách silné sociální solidarity). Nekompromisní analytik typu Hanekeho by se zaměřil na patologii chování a odvodil by z něj patologii moderní společnosti. Veristický přístup Dardennů ale spočívá v tom, že žádnou podobnou oporu v Klukovi nenajdeme, jsem neustále nuceni přehodnocovat zaujaté postoje, nemáme možnost utíkat ke klasickým (sociálním, třídním, náboženským) vysvětlením toho, proč se postavy chovají tak, jak se chovají -- sám kluk působí zpočátku jako oběť, ale posléze prokazuje až mrazivou aktivitu a bráním nám se prostě dojímat na jeho čistotou (to, že nepáchá zlo z materiální zištnosti ho paradoxně nečiní o moc čistším a důvěryhodnějším, ale spíš vyvolává otázku nad schopností citově manipulovat -- podobně, jako se ostatní pokoušejí manipulovat s ním). Jedeme v tom prostě s postavami -- relativně svobodní ve volbě, vystaveni nejistotě této svobody. Podobně jako Náder a Simin i tenhle film je fascinující volným plynutím smyslu, morální nepředpojatostí a zcela precizním zachycením vyhrocených i všedních situací. Pokud v dnešním svět obtěžkaném dominantními verzemi reality i aktivizovanými vzorci vnímání (často v dobré úmyslu fundamentálními) má sociální drama klíčový význam, je to právě na tomto poli -- jako připomínka toho, že žijeme ve světě zcela relativním, jehož se sice můžeme zmocnit ideologickou re-prezentací, ale jehož části vždy zůstanou "symbolickým přebytkem" (přízrakem), který nám unikne. Pro mne požitek z Dardennů znamená prožitek z proměn vlastního čtení toho, co se na plátně odehrává a z uvědomění si zaujaté pozice vykladače (občas má člověk prostě tendence zapomínat, jak moc si je jistý "správností" svého postoje). Tenhle film je naprostý unikát, alespoň pro někoho, kdo znal dosud Dardenny jen z doslechu. A navíc je to úchvatné řemeslo s tak promyšlenou stavbou, že to člověk v naprosté autenticitě skoro přehlédne (přitom to ale není konstrukt visící ve vákuu jako česká Poupata). Konec terapie. ()

Reklama

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Kluk na kole je dokonale přirozený film. Představuje s lehkostí sobě vlastní příběh kluka, který neví, jak na tom je. Má tátu, kterej na něj sere a nehlásí se k němu. V děcáku ale být nechce a tak dělá všecko pro to, aby žil normální život normálního kluka. V tu chvíli si ho na starost vezme Samantha, která se bude snažit Cyrila navést tím správným směrem. Kolem něj ale zbrojí jedno nutkání, lákání a vábení zla a je jen otázka, jak se k tomu všemu postaví. Čas nakonec ukáže, ke které straně se přikloní. Pět hvězd nedávám jenom proto,že je tenhle film krásně a lidsky natočen. Dávám je právě proto, že jsem v tomhle filmu viděl skutečnost, se kterou jsem se na základní škole také hned několikrát setkal a setkávám se s ní dodnes. ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Upřímný, drsný, ale i citlivý výlet do křehké dětské dušičky, která schytá velkou ránu a není ještě tak vyspělá, aby dokázala hned rozeznat co je dobrý a co zlý, ale naštěstí má svýho anděla strážnýho se jménem Samantha. Filmařsky nemám co vyčíst, herecky už teprv ne a pokud jde o příběh, je třeba ho vnímat jako celek i když v sobě mě pár silně emotivních scén, které fungují sami o sobě skvěle včetně konce. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

„Já nesním“ Na první pohled kluk, který ví, jak to chodí a jak v tom chodit. Záhy je ale zřejmé, že sám nástrahám společnosti, bezohledné jako on sám, jenomže bezohledné promyšleně, čelit nedokáže. Uvědomuje si alespoň souvislost mezi přežitím a rychlostí. Musí být rychlý a nezvykle rychlý je také film. „Chvíli zaváháš a přijdeš o něco podstatného“ platí pro Cyrila stejně jako pro diváka. Dardennové svého hrdinu charakterizují v akci a skrze akci, ne prostřednictvím slov, na něž nezbývá mnoho času. Sociologický rámec přitom není a nemůže být omezen prostředím rodiny, rozpíná se do mnohem širšího a tedy hůře „podchytitelného“ prostoru, což má nemalý podíl na ohromné autenticitě filmu. Ostatní zásluhy náleží představiteli hlavní role, jehož „bezvýchovnost“ působí naprosto přirozeně již sama o sobě, ještě více pak s vědomím okolností. Otcova lhostejnost Cyrila nutí hledat zástupnou figuru, přičemž je jasné, že Wes i Samantha jsou jenom dočasnými náhražkami, nikoli dlouhodobějším řešením. To může přinést jedině chlapcovo akceptování překážek, jež život přináší a jimž se po většinu filmu (vzhledem k věku zcela logicky) vyhýbá. Závěrečné pokorné přijetí tvrdého pádu (v doslovném i přeneseném významu) může značit předčasně počínající dospívání, ovšem také pasivní podrobení se nešťastnému údělu. Zůstává na nás, abychom si odpověděli, kam může kluk jako Cyril dojet. Nejenom otevřeným koncem Kluk na kole připomíná jiné dospělé dětské, resp. dětskou perspektivu zohledňující filmy, zejména Zloděje kol a Nikdo mne nemá rád. Díky nadčasovosti kladených otázek by stejně jako ony jednou mohl zklasičtět. 80% ()

Galerie (12)

Zajímavosti (2)

  • Film sa natáčal v belgickom meste Liege a v jeho blízkom okolí. (Laslo)
  • Za tento snímek získali na 24. ročníku Evropských filmových cen bratři Dardennové cenu za nejlepší scénář roku 2011. (Terva)

Reklama

Reklama