Sykt lykkelig
Happy Happy
Režie:
Anne SewitskyScénář:
Ragnhild TronvollKamera:
Anna MykingHrají:
Agnes Kittelsen, Joachim Rafaelsen, Maibritt Saerens, Henrik Rafaelsen, Oskar Hernæs Brandsø, Nils Christian Fossdal, Heine TotlandObsahy(1)
Pro optimistickou Kaju je rodina tou nejdůležitější věcí na světě - a tak o ni pečuje navzdory všem. Je oddaná manželka, která partnerovi promíjí celonoční výpravy s kamarády i nedostatek sexuálního apetitu. Stejně tak je milující matka synovi, u kterého budí jen výsměch. S úsměvem, občas dosti křečovitým, bere život takový jaký je. Až do okamžiku, kdy se do sousedství přistěhuje „dokonalý manželský pár“. Jsou úspěšní, krásní, vzdělaní, a aby toho nebylo málo: adoptovali sirotka z Afriky! To už je na Kaju trochu moc. Chce se jim vyrovnat - musí se s nimi spřátelit. Dokonalost sousedů však po několika setkáních mizí stejně jako idyla nového přátelství obou rodin. (oficiální text distributora)
(více)Videa (3)
Recenze (61)
Úvodní rozverné pěvecké kvarteto je příslibem, že by i přes vážnější témata mohlo být veselo, k čemuž svým způsobem dojde... Norové musí být vskutku přítulní sousedé, co s odhalením nějakých těch manželských problémů nedělají žádné štráchy a jejich děti natolik pružné, že historické prameny dokáží hbitě převést do improvizované rekonstrukce, když je tady ta příležitost, čímž dostane sněhem zasypaný sever, spolu s gospelově laděnými vložkami, neobvyklý jižanský nádech... Chytání štěstí za pačesy s rizikem, že vám zůstanou v ruce. ()
Nikdo není dokonalý a nikde není tráva zelenější. Všichni to víme a přesto pořád a pořád potkáváme lidi, kteří se zdají tak dokolalí, že té iluzi rádi znovu uvěříme.... Mám tyhle severské věci docela ráda a tak možná s hodnocením trochu nadržuju. Ale mě se to líbilo, ačkoli je to možná příběh, jakých je kolem tisíc a jaké už byly zpracované stokrát a lépe. Sníh a chlad, láska a vášeň, pravda a lež, jde to všecko hezky dohromady. ()
U mňa to je za jasných päť! Scénka s fajčením péra... Kedˇ som si vlastne uvedomil, že my, chlapi, môžme vydávať až tak debilný zvuk ako: '' Uh, uh, ho, ho , hoooo ... !'' ...skoro ma porazilo od smiechu! A to vôbec nehovorím o tom, ako mu potom navrhovala, že ho vyfajčí kľudne ešte raz ak chce, a mne môj bad boy stál už vehemente a už som si sťahoval gate dolu, no a zrazu sa objavil ten plešatý kazišuk s pesničkou So glad I've got good religion! ... ma skoro jeblo! I kedˇ ... Mám taký pocit, že to tam náramne pasovalo. No nič, bavil som sa skvelo! Hlavne, uvedomil som si jednu vec a to, že netreba veľa, len si normálne pokecať narovinu o veciach. Zbytočne dusíme sračky v sebe! ()
Rodina kdesi na nórskom vidieku. Potlačené a neriešené problémy akceleruje príchod rodiny druhej, riešiacej vlastné vzťahové výkaly. Deti oboch párov sa nerušene hrajú na otroka a otrokára. Rodičia si nevšimnú nič, lebo sú pohltení sami sebou. Páry sa prepletú, do toho zaspieva skupina vyštafírovaných spevákov zopár songov a príbeh končí. V zásade bolo jedno ako, pretože to nebolo najpodstatnejšie. Film sa sústredil na nedostatočnú komunikáciu a zvládnutie či nezvládnutie manželstva po rokoch. Výsledkom je príjemná, no neprekvapujúca vzťahovka. ()
Toto je jasných 70 %, zhodujem sa s hodnotiacimi tuto a neviem sa rozhodnúť medzi tromi a štyrmi hviezdičkami. Totiž, severskej tvorbe sa väčšinou prepáči aj to, čo iným nie. Tá základná myšlienka je však zaujímavá a tak trochu zábavná. Veď uznajte sami: dva manželské páry, štyria ľudia, z ktorých sa traja zamilujú do toho istého muža. Avšak škandinávske poňatie kinematografie je tak milučké, že menej ako štyri hviezdy dať nemôžem. (A prehliadam tak aj vsuvku s dvomi malými deťmi, ktorá sa mi do filmu absolútne nehodila. Tie dva páry by mohli byť pokojne aj bezdetné a zápletku by to v najmenšom neovplyvnilo). ()
Reklama