Obsahy(1)
Džezová buffo-opera vznikla v roce 1965 v Semaforu v autorské dílně Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého. Mimořádný ohlas tohoto představení vedl k televiznímu přepisu, jehož se v druhé polovině šedesátých let minulého století ujali Ján Roháč, Miloš Forman a kameraman Jaroslav Kučera. Divadelní text J. Suchého pojednává o dědictví po tetě z Liverpoolu, která odkázala milion dosud nenarozenému dítěti Uliho a Vanilky. Ovšem manželé se rozvádějí. Mazaný advokát chce peníze pro sebe a Vanilku svádí. Ta se rozhodne mít dítě s listonošem (J. Suchý), ale ten jejímu pokušení odolá. Do toho přijíždí živá teta. Předá Vanilce šek a zemře. Všichni se přitom začínají o šek prát, zmocní se ho listonoš a šek rozstříhá. Diváky jistě potěší, že se mohou opět podívat na pořad, který patří do Zlatého fondu televizního archivu. (Česká televize)
(více)Recenze (54)
Ze srovnání s šantánem a klarinety vychází (aspoň pro mne) jednoznačně nejlíp. Nejsilnější koncentrát S+Š. Sice mi chvíli trvalo si přivyknout (napoprvé jsem vypnula po 20 minutách), ale nakonec se mi povedlo najít si tam i to kýžené cosi navíc. Třeba ten nahořklý kontext vlastně skoro všech velmi sobecky jednajících postav. Nebo třeba ta krajně nejasná postava telegramonoše. Ona to vlastně žádná komedie není... ()
Nevedel som, čo môže znamenať buffo, dnes by sme to už nazvali normálne muzikál. Na to, že ide o 50 rokov starý muzikál, som sa nečakane dobre pobavil. Vo filmovej podobe mal šťastie na výbornú réžiu, kameru aj strih a o to viac vynikli spevácke čísla, ktoré boli profesionálne zvádnuté. Všetko prebieha s hudbou a spevom, takže speváci sa nemuseli premáhať k hereckým výkonom, ktoré v iných muzikáloch bývajú veľmi rozpačité. ()
Viděno jen na základě zkompletování Formanovy filmografie. Semafor, Suchého i Šlitra respektuji, mám rád některé jejich již dávno zlidovělé písně, ale v případě této veselohry či muzikálu bylo vše právě naopak . Texty jsou vyloženě jalové, občas nerýmy doslova tahají za uši a přehršel všech lálálá a jéjéjé místo slov mě nevýslovně iritoval. Herecky se to profiluje lehce nepříjemně pitvořivě, načež vše ještě dorazí mně velmi nepříjemná Hana Hegerová. Na tento počin legendární dvojice S&Š nebudu vzpomínat v dobrém. ()
Poviem to na rovinu - k tomuto muzikálu ma pritiahol majster režisér Forman. Mám rád jeho filmy a najmä spôsob, s akým sa vie vyhrať s postavami, a sprostredkovať emócie, radosť, smútok i strach. A stredometrážny muzikál Dobře placená procházka ma veľmi potešil, priam by som povedal, zahrial pri srdci, a vynahradil mi aj sklamanie z Hoří, má panenko. Muzikálom som nikdy neholdoval, avšak hudba, to je moje, a v kombinácii so skvelým spevom, hercami a humorom mi táto rozšafná komédia krásne sadla. Dokonalé to samozrejme nie je, no skvele som sa príbehom o rozvádzajúcom sa mladom páre a bohatej tete z Liverpoolu (tento motív mi nedal nespomenúť si na inscenáciu Jevana Brandona Thomasa - Charleyho tetu) bavil. 80% ()
"My Rockefellerové míváme ve zvyku rozdávat pouze to, co máme." Teta z Liverpoolu byla skvělá, "chlípný" pošťák a taktizující Vanilka taky, ale na hamižného právníka neměl nikdo z nich. Jiří Šlitr prostě válel, jeho láska k penězům a jejich majitelkám byla opravdová a nad různými dvojsmysly si i moje ucho s chutí zamlaskalo. ()
Galerie (4)
Zajímavosti (4)
- Ján Roháč byl režisérem původní opery „Dobře placená procházka“ v pražském populárním divadle Semafor. Ta měla premiéru 15. června 1965. Společně s Milošem Formanem se Roháč zhostil i jejího převedení do televizní podoby. (Kubrickon)
- Autor hudby, herec a hudebník Jiří Šlitr, měl v plánu představit se s původní operní fraškou na Broadwayi. Aby s ní americké publikum seznámili, nechali Šlitr se Suchým vyrobit kopii filmu a opatřili ji anglickými titulky. Šlitr ji s sebou vzal na světovou výstavu EXPO 67 do kanadského Montrealu, kde vystupoval jako pianista s představením „Kinoautomat“. Po skončení světové výstavy pak film předváděl po USA a americký novinář Alan Levy už překládal libreto hry. Naplnit Šlitrovy ambice se ale nepodařilo. V porovnání se soudobými broadwayskými hudebními produkcemi jako „Cabaret“ z roku 1966 či „Hair“ z roku 1967 působila Dobře placená procházka zřejmě příliš skromně. „Byla to hudební bajka o penězích a chamtivosti, která mi připadala jako ,legrační Kafka‘,“ soudil například Levy. (Kubrickon)
- V závěru se televizní inscenace mírně odlišuje od divadelního libreta. (Kubrickon)
Reklama