Hoří, má panenko

V žádném jiném českém filmu není tak dokonale a s takovým vtipem zobrazen malý český člověk... A i když je Hoří, má panenko reflexe společnosti deformované komunistickou dobou, kolektivizací a kdoví čím ještě, v základních obrysech je tento film platný stále. Absurdity (ne)všedních situací a krádež jako národní sport tu byli, jsou a bohužel ještě asi hodně dlouho budou. Forman dokázal, že je mimořádným režisérem, a jeho práce s neherci je přímo učebnicová. Navzdory čistě lokálnímu charakteru, dosáhl tento film docela velké obliby i v zahraničí (možná proto, že ta absurdita není zase až tak čistě česká vlastnost) a byl dokonce nominován na Oscara. Měl však dost silnou konkurenci - Truffautovy Ukradené polibky a nakonec zvítězivší Vojnu a mír. Vynikající filmeček v němž se humor mísí s tragikou. Výsledek tohoto koktejlu je nepřekonatelný!! (07.08.2006)

Z filmu, ktere Milos Forman natocil jeste v Cechach a z tech, ktery jsem videl, je tenhle nejlepsi. Naprosto genialni komedie plna spousty velice podarenych dialogu a spousty vybornejch forku, i kdyz mistama trosku nahorklejch. Je skoro az neuveritelne, ze na velice jednoduche zapletce (hasicsky bal) a skoro se samejma nehercema, dokazal vytvorit takle paradni film. Je fajn, ze Forman film zbytecne nenatahoval, ale zaroven tech 70 minut, co film ma, vyuzil na maximum. Nejlepsi jsou forky spojene s pozarem domu ("podte bliz k ohni at nam neni zima") a volbou kralovny krasy, kde je banda hasicu, coby porota, naprosto vynikajici. Myslim si, ze si tenhle film tech 5* pravem zaslouzi. (10.05.2005)

ďalšie formanovo majstrovské dielo, ja nerozumiem, ako ten človek dokáže tak presne, ľahko, s humorom a láskavosťou, pod ktorou sa skrýva výstižná spoločenská kritika a presný chorobopis doby a jej ľudí, vybudovať hotové nenapadnuteľné dielo na jednom priestore, pomocou dokumentárnej kamery, na seba len mierne naväzujúcich, no ku koncu čoraz viac previazaných epizód. skutočná lahôdka, trpkosť a sladkosť dokopy, úplne geniálny záver a kvantá nezabudbuteľných scén, dialógov a hereckých výkonov. (11.06.2007)

Konečně jsem se dostal k tomu, abych se podíval na něco z toho, co Forman natočil ještě před emigrací. Včera jsem viděl Lásky jedné plavovlásky a tohle mi přišlo o trochu lepší. Je tam rozhodně míň hluchejch míst, ale stejně se nemůžu ubránit dojmu, že oba filmy jsou poněkud přeceňovaný. 65% (17.01.2010)

Nevrč, brachu, na zrcadlo, když máš hubu křivou, praví výrok připisovaný Gogolovi, ale současně plně vztažitelný na dobovou odezvu přijetí této nemilosrdné Formanovy komedie současníky její premiéry. Forman nás nenápadně, jakoby mimochodem, uvádí do obvyklého vesnického prostředí lidí a lidiček, jichž je všude dvanáct do tuctu. Pocit všední všednodennosti však začíná velmi rychle oprýskávat. To bodré češství najednou krok za krokem odhaluje své hltavé abyseneřeklo plebejství, svou hlemtavou chamtivost v mezích zákona. Korunou díla je ples a tombola, jež jsou plně a právem vyložitelné jako alegorie tehdejší československé společnosti vstupující váhavě do bazénu konzumismu a nevrlé sebestředně spokojené průměrnosti nesnášející nic, co by ji rušilo. Neherci, ten velký prostředek velkých šedesátých let, propůjčují jinotaji až domáckou důvěryhodnost. O to grotesknější je Formanův výsměšný škleb. Škleb nadčasový podávající nám ruku přes dnes již takřka půlstoletou propast letu let, která uplynula od jeho uvedení. (12.09.2007)