Kuře na švestkách

Golshifteh Farahani má neskutečněj úsměv. To je ale asi tak všechno, co si z Kuřete na švestkách do budoucna zapamatuju, jinak bylo vesměs o ničem a všechno podstatné by se s klidem vešlo do půlhodinové metráže. První třetina filmu nudila komplet. Švestky se prostě hoděj spíš ke zvěřině, říkám to furt. (08.02.2014)

,,ŽIVOT JE POVZDECH A TEN POVZDECH MUSÍME ZACHYTIT....“ /// Inteligentní, bystrý, duchaplný a zoufale melancholický houslový virtuos zjistí, že nemá šanci sehnat nové dobré housle a rozhodne se umřít. Naštěstí se mu to po osmi dnech podaří ..... vypravěčská poetika, nešťastná láska, originální výtvarná stránka a spousta melancholie. Moc mě to nebere. Rozumím tomu, líbí se mi i ta poetika s černohumorným podkladem, ale (podle mě) to má včetně toho tempa příběhu blíž k Artu než ke mě. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennej grafickej román od Marjane Satrapi číst nebudu. 2.) Věřím, že skrze umění dokážu porozumět životu. 3.) Thx za titule ,,Petr Watzke“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (08.06.2012)

Pitoreskní orientální pohádka o podivínském houslistovi postupně se měnící v regulérní melodrama. Právě zástupný symbol houslí a umné převedění animační zkratky do hraného filmu však vytváří zcela originální pohled na velký příběh lásky, který sice nešetří sentimentem, ale právě řadou zcizujících prvků, výraznou nedoslovností a uměním evokace vytváří pocit, že na straně diváka vzniká upřímná emoce. Stylově snímek pak vytváří silně kolážovitou formu poměrně blízkou dílu Jaca von Dormaela, naštěstí bez vnější efektnosti a s minimem nekoherentních výstřelků (agresivní humor v pádu amerického sitcomu), atmosféra a emoce si tak udržuje jistou homogennost. Pro předvánoční melancholickou náladu je Kuře na švestkách jako stvořené, stačí jen přijmout fakt, že se nesnaží o nic víc než okouzlit a dojmout. V tomto ohledu mu je skutečně málo co vytknout. (30.11.2012)

Tvůrci se částečně drželi komiksové předlohy, jak vidím, pro mě, společně s občas přehnaným humorem, lehce rušivé v jinak atmosféricky skvělém a romanticky laděném setkání se smrtí. Roztříštěnou a postupně se skládající dějovou linii, jež dokončuje předtím jen na půl vyřčené, mám také rád, je-li vše režijně dobře zvládnuto, což tento milý příběh o tak velké lásce, že bez ní je lepší nežít, v lepším případě (ne)dobrovolně zapomenout, určitě je. [Virtuální kino u Snorlax] (01.01.2020)

Nasser Ali sa rozhodol zomieť. A vyšlo mu to... Mimochodom, strašne mi vadí ten súčasný trend (začalo to myslím Americkou krásou) odhaľovať koniec príbehu hneď v úvode. O niečo menej mi už vadí originálna Satrapiovej myšlienka, rozprávať o vážnych veciach naivne a s humorom, akoby z detského pohľadu. Kura na slivkách je jeden z tých filmov, v ktorých funguje aj jedno aj druhé, ibaže treba byť naladený na správnu vlnu. A ja som nebol. Ani neviem prečo som od tvorcov Persepolisu čakal naivnú detskú komédiu na štýl Le Petit Nicolas, a dostalo sa mi epickej tragédie zobrazujúcej bolesť mnoha druhov, a teda ma trocha minulo. Film je to natočený neuveriteľne neobyčajne a v niektorých smeroch novátorsky a krásne, vážne je asi môj problém, že som čakal zábavnú oddychovku. A už len z tých všadeprítomných huslí je človeku do plaču. A čo potom scéna, keď vidíme šťastné detstvo dievčatka na húpačke (zas ten symbolizmus), s prestrihom do budúcnosti, v ktorej je z nej po smrti manžela zatrpknutá gamblerka a alkoholička? Cez všetkú krásu je to moc moc cynické a to beriem ako plus. Plus, keby som na to bol pripravený. Úžasne nakrútená depka, nie rozprávka, a tak dávam štyri hviezdy, aj keď v inakšom duševnom rozpoložení by som z toho možno bol na vetvy. Komiks to ale musel byť geniálny. (28.04.2013)