Kuře na švestkách

Jako chlapi pozor, až vás budou vaše milé samičky lákat na tenhle biják, tak vám tímto dávám na vědomí, že je to především sladký jako cukrová vata s trojitou porcí cukru, ale pozor jí se to dobře. Hlavně závěrečná cca desetiminutovka, které je totálně beze slov jen za zvuku hudby, tady musím uznat i já, starej žižkovskej romantik, že to byla jedna z nezamilovanějších scén co jsem za posledních několik let viděl. Nechyběl ani starý dobrý francouzský humor z dávných časů, hlavně francouzský parodický pohled na americký styl života, byl dokonalej, to jsem nasmál, hezky jste amíky štiply franaticí to teda bravo. Originální, hravý, ale především velmi zamilovaný film, který po celou dobu své existence na stříbrném plátně nenudí. (24.11.2012)

Povídka o smutném člověku, který se rozhodl po svých životních újmách a nezdarech skončit se životem,,, vše zaobaleno do vizuálně a vypravěcky podobného kabátku jako tomu je u Grandhotel Budapešť s tím rozdílem, že u "Kuře na švestkách" jsem se chvílemi nudil.. Jenže nuda převládala jen párkrát a po většinu filmu jsem si sledování užíval i díky krásným hereckým výkonům, ještě lepšímu příběhu a úžasnému zakončení celého vyprávění. .... HODNOCENÍ: 81% (4*) (22.09.2014)

Já bych málem sežral plátno, nebo si k němu přilepil nadobro oči, jak to bylo skvělý! Marjane Satrapi, miluju tě, bez keců! Je vidět, že film natáčela výtvarnice. Jako kdybyste přenesli kresbu Satrapi na plátno, ale úplně jinak, než tomu bylo v Persepoli. Kuře na švestkách předčilo debutovou Persepolis! Vzhledem k tomu, že mě knižní předloha Kuřete moc nebrala, film mě dostal. Dokonalá barevnost, bohatější příběh, větší zdůraznění důležitých momentů, větší emocionální zážitek. Jestli jsem v knize cítil k Násirovi Alimu odpor, jelikož si žil jen pro hudbu a ignoroval reálný svět, ve filmu jsem s ním spíš (sou)cítil. Cigaretový kouř, který asi pluje kolem Satrapi pořád, dosáhl v hraném filmu dokonalosti. Kvůli kuřákům z tohohle filmu bych snad začal kouřit. Satrapi je osobnost, o tom se nedá pochybovat, navíc dokáže točit filmy, které se dotýkají i lidí, kteří pocházejí z jiného kulturního prostředí než ona sama (možná je to díky jejímu pařížskému životu), ale koneckonců láska je univerzální pojem (a o ni jde ve snímku především), takže ten film musí pochopit Íránec i Evropan. Jen mě trochu mrzelo, že perský tar se zaměnil za housle. Ztratilo to trochu na orientálním kouzlu, i když před islámskou revolucí byl Írán prakticky evropský. Nad snímkem jsem přemýšlel i cestou tramvají domů, není to film na jedno zhlédnutí a adios. Film mi byl asi i sympatický tím, že já jsem taky nikdy nemohl vystát žádnou matikářku....podobně jako Násir Ali. (29.11.2012)

Moc pěkná perská pohádka. O lásce, smutku, zklamání, beznaději a tom, koho by si chtěl člověk vzít a koho si nakonec vezme... V čele se šarmantním a někdy i takřka okouzlujícím Mathieu, v hlavní roli umělce, kterému se ale vůbec nechce žít a jen čeká den ze dne ve své posteli, odhodlaný zemřít. Výtvarně velmi nápadité a i celkově velmi povedené dílko, které mi občas připomnělo možná trošku podobný francouzský film, Víla. (20.11.2014)

Obrazovo veľmi pôsobivé, príbehovo slabšie, nazabralo ani rozprávanie napreskáčku. Slabý film to ale nie je, tri hviezdy si zaslúži, a keby som sa vopred naladil na správnu vlnu, snáď by to boli aj silné tri, možno inokedy o pár rokov. Jedlo môže byť kľúčom k mužskému srdcu, ale aj nemusí, a láska sa objaví niekde inde. Prečo ho ale na konci zaprela, mi zostane záhadou. Násir-Ali bol taká Amélia z Montmartru v mužskej podobe a viac melancholickej. –––– Niet návratu. Keď sa odchádza, je to navždy. (23.10.2015)