Princezna za tři koruny

Antioblomov a asi největší hovadina, jakou jsem kdy viděl, a kterou je docela výkon dosledovat do konce. Ovšem vyjdeme-li z kánonu pohádky jako typu slovesného či literárního útvaru, představuje Princezna za tři koruny (název není zrovna přesný) maximální komplikovanost vyprávění při maximálním zjednodušení tématu. Tak odhaluje samu psychoanalytickou dřeň žánru a zároveň dovádí k nejčistší orthodoxii poselství o tom, že k největšímu looserovi přijde štěstí samo. Protože osud. Takže až budete úplně nejvíc v prdeli, pusťte si Princeznu za tři koruny. Buď vám nastřelí životní optimismus, nebo si to hodíte ještě v jejím průběhu. (Je třeba upozornit, že v této pohádce Petr Nárožný nezranil žádného osla.) (21.08.2016)

Je hezké, když v pohádkách jsou vtipy pro malé i větší diváky, když se nebere tak úplně vážně, když z toho plyne nějaké ponaučení. Trocha ztřeštěnosti není na škodu, předvídatelnost je organickou pohádkovou ingrediencí. Vybavuji si jen málo pohádek, kde si hlavní hrdina tu princeznu nevezme a většinou to je proto, že je to fiflena, která to, že se svatba nekonala, měla jako životní výchovnou lekci. Tady vtipy vyšumí, trocha vážnosti by prospěla, ponaučení postřehne jen ten, kdo na něj číhá jako tchýně na zeťovu smrt a ztřeštěnost je ukoptěná, násilná a hypertrofovaná. Zůstává tedy skvělé obsazení a trochu herecky toporná ale velmi hezká princezna. Tomu se říká brutální vražda potenciálu. (19.09.2015)

Zajímalo by mě , co si před nebo v průběhu natáčení tohoto studiového skvostu , páni Nárožný a Dlouhý aplikovali , ale díky požití těch zřejmě nepovolených substancí, se na naší televizní pohádkové scéně vyskytl skvost nemající obdoby , trochu přeháním ,ale 44% je sakra málo ,tohle se opravdu povidlo , tlemil jsem se každou chvilku , s každým novým gagem,  i když přiznávám , že menší děti by z tohoto mohly býti trochu zmatené :-) (29.06.2021)

Název pohádky může evokovat, že se jedná o princeznu, co poskytuje sexuální služby za příznivé ceny. Je to však mýlka, nejedná se v žádném případě o měnu, nýbrž o korunovační klenoty, i když sličná Kamila Špráchalová v roli princezny by jistě neměla nouzi o amorální klientelu. Nacházíme se v chudém královstvíčku, které právě opustil král (Pavel Zedníček) s královnou (Růžena Merunková), aby hrad i s jeho nedostatky přenechali svému synovi. Princátko na to nebude až tak sám, na hradě s ním zůstal věrný sluha, který dokáže zastat hned několik dalších funkcí. A po odchodu veličenstev se okamžitě pasuje na rádce prince. Pohádka je to komediální, pomíjí záporné postavy a rozjíždí kolotoč humorných situací a zabrousí i do tzv. převlekové frašky. Hlavními protagonisty bláznivého humoru jsou Michal Dlouhý a Petr Nárožný. První jmenovaný svými převleky nahrazuje absenci panovníků na hradě, ten druhý si troufne i na to být v jednu chvíli bezhlavým zjevením. Bylo to ukřičené i pitvořivé, prostě ztřeštěně pojaté. Hradní prostory nahrazuje jedna studiová místnost, kde se mohutně šetřilo na celém interiéru a vybavení má zastoupení jen v tom nejnutnějším. Abychom nebyli ochuzeni o dva tyčící se hrady, princezna totiž pochází ze sousedního království, kamera před nahlédnutím do interiéru vždy střídavě švenkuje na dva hradní monumenty. Po technické stránce je vše dokonale úsporné. A pro milovníky stínů mikrofonů se také najde scéna. Tahle tv pohádka, velmi skromná svými náklady, měla štěstí na dobré herce. A ti z ní udělali v režii legendárního televizního režiséra Jana Bonaventury, pro něhož to byla rozlučka s tvůrčí kariérou, relativně zábavný tyjátr, co rezignoval na velké dějové manévry a disponuje explozí energického humoru. Z průměru se však nedokáže ani na okamžik vymanit. 5/10 (07.04.2023)

Česká televizní pohádka o tom, jak královští rodiče zanechali na svém chudém zámku svého syna prince Jindřicha s jediným služebníkem Ámosem o samotě. Hned na začátku je nutno říct, že tak stupidní scénář bez jakékoli zápletky či snad náznaku řešení nějakého problému a zoufale nevěrohodné herecké výkony od herců slavných jmen se jen tak nevidí. Ačkoli mám obě hlavní postavy ve značné oblibě, hodnotím jejich výkon jako naprosté selhání, neboť komické situace nikdy nebyla silná stránka M. Dlouhého a naopak z nejasných důvodů osvědčený a oblíbený komik P. Nárožný zde neuvěřitelně přehrává, je afektovaný, nevtipný a v mnoha okamžicích dokonce trapný. Pokud k tomuto společně připočítám těžce amatérskou práci kameramana Jana Ostena a nevlídně odpornou místnost, v níž se téměř celá tato nepovedená taškařice odehrává, je jasné, že hodnocení nebude z nejvyšších. Onu princeznu za tři koruny (s nejasnou souvislostí na tři královské koruny) hrála herecky slabá, ale jediná soudná osoba, jež se oprostila od fraškovitého přehrávání a laciného humoru, K. Špráchalová, a nebýt její hezké tvářičky, snad bych dokonce volil ještě nižší hodnocení. Pokud je toto obvyklý styl natáčení pana Bonaventury, nemám zájem objevovat jeho další díla. Typická ukázka, kdy se kvalitní herci snaží až přespříliš, aby z totálně nulového a ostudného scénáře, udělali aspoň něco koukatelného, což se v tomto případě jednoznačně nepodařilo. (23.08.2016)