Princezna za tři koruny

Miluju převlekové filmy jako vrchní prchni, šest medvědů s cibulkou, táta v sukni apod. Ale tady toto bylo opravdu velmi laciné a amatérské. Vím že takových pohádkových inscenací bylo nespočet, ale u některých jsem se zasmála od srdce a nemusely kvůli tomu přetékat kina jako když do nich dorazily trapné dvouhodinové Babovřesky. (29.04.2023)

Z pohádky Princezna za tři koruny zůstal jen ten Ámos. Zatímco duch dostává prostor hned na začátku, aby pak nenávratně zmizel, král s královnou odjíždějí vzápětí, aby se na konci zjevili. Ovšem odehrát celou pohádku na dvou scénách je také kumšt. Ztřeštěnost je někdy zábavná, ale všeho zkrátka moc škodí. Petr Nárožný byl výborný a řekl bych, že velmi podstatnou měrou improvizoval, což bylo poznat hlavně podle reakcí jeho kolegů. A nebylo to na škodu. Podle mě improvizovali i ostatní. Právě díky P. Nárožnému ale pohádka stále alespoň částečně za to, tedy spíše za jednu korunu než za tři. (19.05.2021)

Koukám na to deset minut a už mě z toho ječení a bezobsažného žvanění, které asi tvůrci považovali za vtipné, bolí hlava. Proč ti scénárističtí amatéři u novějších pohádek mají za to, že se tam má neustále mlít pantem, mlít pantem, mlít pantem a žádný obsah to nemá. Je smutné vidět dobré herce se ztrapňovat v takové ubohosti, která nemá nic, čemu by se dalo říkat děj, postavy nebo logiku. (22.07.2017)

"Chůvo, mě už to nebaví." Televizní pohádka, s nesmazatelným rukopisem jednoho z největších hračičků České televize, milovníka videoefektů a mezititulků Jana Bonaventury, která je sice plná slovních hříček a rýmovánek, ale zároveň tak neuvěřitelně nudná a trapná, že ji nezachrání ani množství klauniád Petra Nárožného, v roli lazebníka, stolnika, pistolníka, štolby, pážete, sokolníka, Ondřeje, řečeného Vetchého a sluhy Ámose. Jediné, co mě na této pohádce zaujalo, bylo ponaučení, že člověk se musí umět smířit s tím, že jeden v životě dál doskáče a druhý toho, zase víc odskáče. (19.09.2015)

Je hezké, když v pohádkách jsou vtipy pro malé i větší diváky, když se nebere tak úplně vážně, když z toho plyne nějaké ponaučení. Trocha ztřeštěnosti není na škodu, předvídatelnost je organickou pohádkovou ingrediencí. Vybavuji si jen málo pohádek, kde si hlavní hrdina tu princeznu nevezme a většinou to je proto, že je to fiflena, která to, že se svatba nekonala, měla jako životní výchovnou lekci. Tady vtipy vyšumí, trocha vážnosti by prospěla, ponaučení postřehne jen ten, kdo na něj číhá jako tchýně na zeťovu smrt a ztřeštěnost je ukoptěná, násilná a hypertrofovaná. Zůstává tedy skvělé obsazení a trochu herecky toporná ale velmi hezká princezna. Tomu se říká brutální vražda potenciálu. (19.09.2015)