Princezna za tři koruny

Antioblomov a asi největší hovadina, jakou jsem kdy viděl, a kterou je docela výkon dosledovat do konce. Ovšem vyjdeme-li z kánonu pohádky jako typu slovesného či literárního útvaru, představuje Princezna za tři koruny (název není zrovna přesný) maximální komplikovanost vyprávění při maximálním zjednodušení tématu. Tak odhaluje samu psychoanalytickou dřeň žánru a zároveň dovádí k nejčistší orthodoxii poselství o tom, že k největšímu looserovi přijde štěstí samo. Protože osud. Takže až budete úplně nejvíc v prdeli, pusťte si Princeznu za tři koruny. Buď vám nastřelí životní optimismus, nebo si to hodíte ještě v jejím průběhu. (Je třeba upozornit, že v této pohádce Petr Nárožný nezranil žádného osla.) (21.08.2016)

Zajímalo by mě , co si před nebo v průběhu natáčení tohoto studiového skvostu , páni Nárožný a Dlouhý aplikovali , ale díky požití těch zřejmě nepovolených substancí, se na naší televizní pohádkové scéně vyskytl skvost nemající obdoby , trochu přeháním ,ale 44% je sakra málo ,tohle se opravdu povidlo , tlemil jsem se každou chvilku , s každým novým gagem,  i když přiznávám , že menší děti by z tohoto mohly býti trochu zmatené :-) (29.06.2021)

To je tak prdlá pohádka, až jsem se u ní bavil. V podstatě o dvou hercích, kdy v látkové (!) kulise s namalovanými okny a dveřmi šaškují Nárožný s mladým Michalem Dlouhým, vymýšlejí kraviny, Dlouhý se pak dokonce začne převlékat, a do toho se zde na základě sudby objeví princezna Pavlínka, která do toho zapadne a začne blbnout taky. A nakonec se objeví i rodiče a dokonce dojde na vyplnění sudby. Kamera lítá sem a tam - nakolik to v té jedné kulise jde - ale kupodivu, fakt je to zábavné. Asi nejvíc se mi líbilo, když si Nárožný žádal neustále krále a královnu a Dlouhý se nestíhal převlékat a zaměňoval zmateně propriety. (25.06.2016)

Je hezké, když v pohádkách jsou vtipy pro malé i větší diváky, když se nebere tak úplně vážně, když z toho plyne nějaké ponaučení. Trocha ztřeštěnosti není na škodu, předvídatelnost je organickou pohádkovou ingrediencí. Vybavuji si jen málo pohádek, kde si hlavní hrdina tu princeznu nevezme a většinou to je proto, že je to fiflena, která to, že se svatba nekonala, měla jako životní výchovnou lekci. Tady vtipy vyšumí, trocha vážnosti by prospěla, ponaučení postřehne jen ten, kdo na něj číhá jako tchýně na zeťovu smrt a ztřeštěnost je ukoptěná, násilná a hypertrofovaná. Zůstává tedy skvělé obsazení a trochu herecky toporná ale velmi hezká princezna. Tomu se říká brutální vražda potenciálu. (19.09.2015)

Koukám na to deset minut a už mě z toho ječení a bezobsažného žvanění, které asi tvůrci považovali za vtipné, bolí hlava. Proč ti scénárističtí amatéři u novějších pohádek mají za to, že se tam má neustále mlít pantem, mlít pantem, mlít pantem a žádný obsah to nemá. Je smutné vidět dobré herce se ztrapňovat v takové ubohosti, která nemá nic, čemu by se dalo říkat děj, postavy nebo logiku. (22.07.2017)