Režie:
Dario ArgentoScénář:
Dario ArgentoKamera:
Romano AlbaniHudba:
Keith EmersonHrají:
Leigh McCloskey, Irene Miracle, Eleonora Giorgi, Daria Nicolodi, Sacha Pitoëff, Alida Valli, Gabriele Lavia, Dario Argento, Paolo Paoloni, Ania Pieroni (více)Obsahy(1)
Studentky Rose a Sara objeví alchymistickou knihu architekta Varelliho, podle níž postavil někde ve světě tři budovy jako útočiště Třech matek nositelek zla. Když mladé ženy začnou pátrat po tajemství, Saru někdo zabije a Rose zmizí. V jejich pátraní pokračuje Rosein bratr Mark. Jak se ukáže, on jediný je schopný zastavit zlo, které chce ovládnout svět. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (119)
Druhy diel argentovskej trilogie Suspiria - Inferno - Armada Demonu : Matka Slz pokracuje svojim druhym dielom zvanym Inferno. A ono, ako to uz u trilogii byva dobrym zvykom, dvojky su vacsinou podradne filmy. U hororov to plati dvojnasobne. Ponajprv chyba baletna akademia a jej naoko kludna atmosfera, chyba mraziva strasidelna atmosfera ako u jednicky Suspiria. Ano, rezia Daria Argenta je stale na urovni, tento pan sa rezii proste rozumie, to nemozno spochybnit. Chyba vsak vyraznejsi pribeh a dejova linia, a co je najhorsie, pribudlo nudy. U Suspirie bola nuda stlacena na minimum, tu vsak dostala neprimerane vela priestoru. Dialogy su taktiez tazkopadne, ako u Suspirie. Nic to, horor je to stale na urovni, a urcite si radsej pozriem tento film nez Fulciho film Il Gatto Nero povedzme. 76 % ()
V Ríme, New Yorku a v nemeckom Freiburgu sídlia Tri Matky, ktoré za pomoci smútku, plaču a temnoty vládnu celému svetu. Najstaršia Mater Suspiriorum (Matka vzdychov) žije vo Freiburgu. Mater Lachrymarum (Matka sĺz) je z Ríma a najmladšia a najkrutejšia Mater Tenebrarum (Matka temnoty) prebýva v New Yorku. Všetky sú Matky a zároveň aj Sestry. Pôda na ktorej majú postavené svoje sídla nasiakla zárodkami smrteľnej nákazy a celé okolie preto hrozivo zapácha. Tieto tri bytosti (trojjediná nesvätá trojica) majú jedno spoločné desivé meno - Smrť. ***** ()
Pre mňa bez debaty najlepší Argento. Áno, v podstate to nemá príbeh a logika sa tiež často odporúča, ale práve tá surrealistická atmosféra ešte posilňuje zážitok. Inferno je vlastne sledom neveľmi súvisiacich scénok, pričom ale každá z nich je dokonalou, na posratie strašidelnou a často šokujúco vypointovanou horrorovou etudou (najradšej mám scény "invalid/stoka/potkany" a "zatopená izba" - brrrrr!). Záverečná metal-operová nakladačka od Argentovej skupiny Goblins je úžasná. ()
Argentovsky surrealisticky snové a osmdesátkově atmosfericky tíživé. Skvělá hudba, která je u hororu tradičně důležitá a množství krve, které je tradičně důležité pro Itálii. Naštěstí však na červené tekutině film ani nestojí, ani v ní přílišně neplave a Argento nezapomíná na své kořeny - typický giallo feeling je všudypřítomný a v kombinaci s precizní kamerou a červeno žlutými interiéry připravuje netuctový zážitek i pro hororově vzdělaného diváka. Důraz na vizuál a snovou atmosféru přebíjí důležitost příběhu a není to vůbec na škodu. Děj se ztrácí, kvalita zůstává. Zamrzí jen fakt, že charismatický Sacha Pitoëff po Infernu nepokračoval ve své slibně rozjeté kariéře hororových záporáků. ()
Fakt najlepší Argento. A to už je čo u takého majstra povedať. Dovolil si všetko... Ignoráciu premysleného scenára, absolútny dôraz na dekorácie a osvetlenie, a samostatné hororové scény - doslova akési expresionistické etudy. Úplne opustil pomerne prísne pravidlá gialla, ale ponechal tu "giallovraždy". Rozohral spolu s vynikajúcou hudbou od Emersona jednu z najväčších hororových extází v dejinách filmu. K tomu viac netreba dodávať, to treba vidieť. Akoby tento horor nepochádzal s tohto sveta. V mojej TOP 3 zostane tento film určite navždy. ()
Reklama