Karlos

Syndrom Šimona Šafránka. Dobře šlapající, nekoncepčně poskládané nic. Jako kdybyste z nabušeného sportovního dramatu vytáhli jen střihové sekvence a vynechali jakoukoli substanci, která by je propojovala. Skoro nonstop hrající hudba z toho dělá něco mezi zduřelým videoklipem a lidovou operou o tom, jak chasník ze žamberecké posilky k silikonové princezně a aligátorovi přišel. Hlavně je to ale profesionální PR video bez jakéhokoli nadhledu, které Karlose ukazuje tak, jak chce být vnímán. Ne jako parodii na Arnolda, která v kleci mlátí lidi za peníze a bratříčkuje se s bulvárem a mafiány z Wishe, ale jako lidský buldozer, který se vypracoval z nuly v šampióna a jehož slabší chvilky vždycky rychle odezní. Míru odstupu a (ne)zaujatosti tohohle jalového pokusu o dokumentaristiku nejlíp vystihuje scéna svatební hostiny, kde u stolu kromě novomanželů sedí asi čtyři hosté, z toho jeden je režisér Michal Samir. 40% (23.02.2024)

Nekoncepční „můj milý deníček“ hlídače na dveřích……bazén, pštros, video, silikonová Lea. Tenhle asi sportovní dokument je prostě svojský, stejně jako je svojský samotný Vémola…..ale zároveň jiný, než jeho dosavadní mediální výstupy. Karlos jenom neglorifikuje, Karlos si nehraje na něco, co není…….zároveň se však obou hlavních linii (sportovní i osobní) dotýká pouze letmo. Já mám Vémolu docela rád….v pointě nikdo neudělal pro bojové sporty (až v současné době možná Procházka) tolik jako on….takže proč ne, ale z čí hlavy kurva přišlo přijít na světlo světa teď, před Odvetou století, před jeho moderátorskou kariérou v Oktagonu a kdo ví, kam ještě všude povedou jeho kroky. Tenhle lev ještě zdaleka nedožral, tak snad máme čekat pokračování? (19.07.2024)

"Já jsem se těšil, že někomu můžu ublížit. Že se to lidem bude líbit. Že za to dostanu zaplaceno." MMA mám rád. Preferuju však fightery, kteří o boji přemýšlejí a svý soupeře respektujou. Takovej Karlos není. On je rváč. Namyšlenej rváč. Terminátor. Prostě má prachy, tak se cítí jako někdo s velkým Ň. Nezávidím mu. Jen si myslím, že to promenádování se s taťkou kápem Rittigem (a jeho rušičkama) se příliš nepovedlo. Mě vlastně zaujaly jen archívní záběry bitek z Anglie a komentovaná prohlídka Vémolandu. Jinak je to jen bulvární nuda a nepříliš pestrá nabídka vulgárních výrazů. (26.05.2024)

Tenhle chaoticky střižený a nesmyslně poskládaný dokument neukazuje vůbec nic nového nebo zajímavého. Vše, co bylo řečeno se o Karlosovi všeobecně ví. Je zkrátka svůj, hloupoučkej, bizarní, egocentrik.  Překvapila mě snad jen Lela, která se zdá jako hodná ženská. I když trošku hloupoučká. Ale alespoň se k sobě hodí... Dokument byl prostříhaný nahrávkami z Karlosova mládí a testosteronem nabušenými večírky. Óda na Karlose mě asi zkrátka úplně nevzala a styl se mi taky moc nepozdával. Dost mě bavily jen záběry z jeho hubnoucích dýchánků, když shazuje váhu na zápas. P.S. viděla jsem snad nejsmutnější svatbu v životě. (24.07.2024)

Velmi rychly rust popularity bojovych sportu u nas je spojeno se jmenem Karlose Vemoli. Je sebevedomy, extravagantni s cirkusackym chovani s nevyzralou osobnosti. Jeho program je nabity, je proste porad v pohybu. Doma ma pocetny zverinec. Ale v dokumentu se o jeho povaze moc nedozvize, jakoby se ani nechtel otevrit. Ani o jeho sportovnich uspesich. Zapasy jsou vzdy jen par vterin. Jde vlastne o takovou prostrihanou dynamickou kolaz. Ocenuji zabery kde delal pred patnacti lety vyhazovace na diskotece v Londyne v problemove ctvrti, protoze jsem s Karlosem jednou cetl rozhovor v priloze MF Dnes, kde to velice poutave popisuje vcetne stavky vyhazovacu s nekolika rvackami za noc. Tento dokument asi potesi jen Karlosovi fanousky a ty, jenz ctou spolecenske magaziny. (01.06.2024)