Chlapectví

Filmu si cením především kvůli tomu, s jakou trpělivostí a oddaností byl natočen. A kvituju také fakt, že se natáčelo s těmi samými herci, což působí opravdu hodně dobře. A přestože se na film i přes těch obludných 166 minut pěkně dívalo (nuda se nedostavila) a několik scén opravdu zaujalo, měl jsem s ním 2 problémy. Na to, jak je snímek dlouhý, v něm bylo zvratů jak šafránu (a starali se o ně vlastně jen matčini amanti), a hrdina, co (takřka) v pohodě proplouvá životem, člověka moc k fandění nestrhne (pokud ho teda neosloví jinak). A když už jsem právě u postav, tak Mason mi byl čím dál méně sympatický (ok, osobní problém) a taky mě rušila představitelka jeho sestry, která byla tak nepřirozeně přirozená, že občas strhávala veškerou moji pozornost na sebe a já nechápal její zvláštní gesta či výrazy v obličeji. Závěr filmu mě vzhledem k průběhu vyprávění opravdu nepřekvapil, ale zase oceňuju, že se ho podařilo tvůrcům docela dobře kočírovat, aby nevyzněl vyloženě tuctově. Nicméně Chlapectvím mě Linklater vybídl, abych zkusil nějaký jeho další film, takže nashledanou pane režisére, protentokrát by to bylo za slušné 4*. (09.11.2014)

Dá se věrohodně zachytit stárnutí na filmovém plátně než jak to dokázal Richard Linklater a to v projektu na kterém pracoval 12 let se stále stejnými herci? Klobouk dolů, protože film působí dějově naprosto dokonale a zcela uvěřitelně. Prostě divák sleduje dospívání jednoho trošku zvláštního kluka. Nejvíce mě bavily kromě krásného (ne)konce scény s věčně opilým Billem, který se stal na nějaký čas otčímem. 75% (14.09.2015)

Neuvěřitelné, jak může obyčejný život udělat takový průlom v kinematografii. Dvě a půl hodiny prostého žití a obyčejných situací. Výběr těch správných okamžiků, i když né vždy byly zrovna zajímavé, a současně růst hlavní postavy dokáží divy. Rád bych ještě zvedl palec pro skvělého Ethana Hawkea, který v průběhu filmu perfektně "zraje" ve správného fotra. Skvělý zážitek, těch dvanáct let natáčení za to stálo. /80%/ (Kino) (29.09.2014)

A co jste dělali posledních dvanáct let vy? Richard Linklater má zvláštní dar odrážet ve svých filmech situace, které jsou všem velmi povědomé a daří se mu tak s divákem navázat takové pouto, o kterém si mohou ostatní tvůrci nechat jen zdát. Boyhood je bezpochyby jeden z filmů roku a Linklaterův opus magnum, jehož výsadní pozice na trůnu „coming of age“ filmů je prakticky neotřesitelná. [MFFKV 2014] (18.07.2014)

Viděla jsem dokument natočený podobně, takže 12leté natáčení pro mě nebylo nijak zvlášť ohromující, jenomže dokument ve mně zanechal mnohem větší stopu než tohle. Tak nějak jsem na to koukala, na ty cizí životy, a vůbec nic necítila, žádnou blízkost, empatii, nic. Není to špatné, ale prostě je to trochu moc dlouhé prázdno. Jistě, krásná ukázka žánru „ze života“, ale takových jsem už viděla a lepších. Proto to pro mě není nic zvláštního, překvapujícího, nic, z čeho bych se musela posadit na zadek a nominovat to na Oscara. (24.02.2015)