Příběh mého syna

Dva filmy v jednom, první sladkobolný doják o jedné kýčovité lásce z románů pro dívky a paní, které zoufale touží najít toho pravého, neboť levého mají doma. A pak následuje druhý film. Film o hledání sebe sama během nesmyslné války, film o lásce, která může s válkou koexistovat, film o životě se vším, co k němu může patřit. A teď spravedlivě zhodnoťte tyto dvě části, když to společně tvoří jeden nehomogenní celek. Druhá část je o tolik lepší a navíc i delší, že smázne pachuť z trapně kýčovité scény s vanou, svíčkami, kvítím a nahým párem. /// Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (18.04.2015)

Twice Born je ohromně nevyrovnaným snímkem. Prvních čtyřicet minut je svou laciností s místy až telenovelsky vedenými dialogy a scénářem k nevydržení "The weirdest love stories are always the best.", navíc podpořené nesnesitelným "hereckým" výronem Emila Hirsche. Milostná scéna nasvícená hřbitovními svícemi, je až za hranou nevkusu a maximálně otravného kýče, nehledě na fakt, že odpudivý Hirsch a nádherná Penelope se k sobě trestuhodně nehodí a chemie tragické lásky mezi nimi zoufale nefunguje. Určitý zlom v kvalitativním posunu snímku kupředu, přinese uhrančivá Turkyně Saadet Aksoy, která vyniká nejen hereckou přirozeností díky níž převyšuje hlavní herecké hvězdy o parník, ale právě k její postavě se pojí drtivá většina zásadních zvratů a emocionálně vyhrocených scén, které snímek později přinese a také ta Nirvana. V samotném závěru mě navíc nepotěšil vše doslovně vysvětlující konec pro přitroublého diváka. Nakonec tudíž váhám mezi 3-4*, ale mám pocit, že ženy mě tentokrát nepřesvědčí a zůstanu na třech. A to především proto, že nemám rád, když film podceňuje svého diváka doslovností a lacinou podbízovostí ve spoustě scén. (19.05.2013)

V určitých momentech (a není jich málo) krásný film, jímž zpracovávaná témata jsou mému srdci velmi blízká, stejně jako ústřední herecká dvojice + zajímaví, méně známí herci ve vedlejších rolích. Po okouzlující asi první půlhodině ale začne film více a více upadat do vod monotónnosti, postavy se plácají od ničeho k ničemu a samotná válka hraje oproti osobním životům protagonistů podružnou roli. Což je škoda, protože právě scény, ve kterých jim válka zásadním způsobem ovlivní život, patří mezi ty nejlepší. Jinak by filmu neuškodilo trochu víc špíny na úkor přehnané estetizovanosti, která se s příběhem trochu tluče. Přes řadu výtek jsem si ale film oblíbil. Chvílemi mě iritoval, trochu i nudil, ale jakmile začala hrát Nirvana, odněkud vykouknul optimistický Emilův kukuč či byl na plátně charismatický medvěd Gojko, vyloženě se mě Příběh mého syna dotýkal. Za to ty slabší čtyři hvězdy dát musím. 75 % (25.05.2013)

Príbeh môjho syna je naozaj príbehom v pravom zmysle slova. Má čo povedať, dokáže zaujať, šokovať a niekoľkokrát i dojať. Penelope Cruz vycítila silný potenciál a dala prednosť filmu s príbehom pred hluchým a prázdnym "zaručeným" trhákom. Aspoň odo mňa má za to pochvalu. Jej výkon a presvedčivosť tomu zodpovedá. Zaujme i pohľad na Penelope "16 rokov po". Filmu by som vytkol snáď iba to, že často a možno i zbytočne preskakujeme časové roviny a snaží sa byť moderný a prístupný dnešnému divákovi. Myslím, že príbeh je silný natoľko, že by to uniesol i tou klasickou cestou. Fanúškovia Nirvany si môžu hviezdu smelo pridať. 80%. (27.10.2013)

Hodně špatný film, skoro po všech směrech. Největší problém spatřuji v tom, že jsem mu absolutně nic nevěřil. Rozhodně zajímavé téma, kde se ale již poněkolikáté zpracování daleko rozchází s mým jemným a vybroušeným filmovým nosem. Penelope Cruz, jako celkem věrohodná, i herecká ozdoba a poté už jen pár známých a známějších herců, v příběhu, který mi přišel nablýskaný, jako nějaké zánovní auto, které právě opustilo bránu autosalónu. Na první pohled nemá chybu, ale zevnitř obsahuje až moc nedodělků. (07.12.2014)