Parade

Být hysterická buzna v civilizované společnosti není v dnešní korektní době až tolik zdraví škodlivé a může to vést v krajním případě maximálně tak k ruptuře konečníku nažhaveným milovníkem pánských kolonoskopií. Je to prostě taková roztomilá parafílie jako každé BDSM, fetišismus či voyeurství a měla by být, pokud vás zrovna někdo proti vaší přirozenosti nenutí svázaného, zbičovaného, s klipsnama na bradavkách připojenýma k autobaterii očichávat rok nošené silonky profesionální bezďačky a čumět při tom na šukající klokany, všeobecně otevřeně tolerována. Svou obvyklou filipiku o rozdílu mezi zcela pochopitelným vynucováním si tolerance a afektovaně nepříčetným vynucováním si všeobecného globálního názoru, že je sodomie úpa normální a naprosto přirozená, protože i Ježžžyššš byl beztak gej, tentokrát, milí kakaošťouchové, výjimečně vynechám, abych vám zase nerozkrvácel hemoroidy. Být však hysterická buzna v národech nekulturních animálních hovad či náboženských fanatiků (čti na jih od Segedínu a na východ od Popradu), kde se sice každý zkurvený vrah před i po vraždě pokřižuje, pomodlí a je mu odpuštěno, ale ocaď pocaď!, je naopak zdravotně závadné převelice a může to vést až k ruptuře lebky nebo páteře rozlíceným neonacistou, sveřepým fundamentalistou či vymatlaným šosáckým stoupencem maršála Tita. A tak když se zarputilý řiťopich Bukvo Jebčič a jeho kohorta princezen s ohryzky rozhodnou vykřičet své buzerantství na celé Srbsko prostřednictvím otevřeného buzního defilé, je to neuvážený hazard se životem, a holky budou potřebovat více než solidní pánskou ochranu. A co může být lepšího, než svým homolkaním vytvořit jednotnou frontu kdysi na zmrd znepřátelených bezskrupulózních vyhlazovačů z řad Miloševičových eskader smrti, Tudjmanových etnických čističů a Karadžičových genocidérů, kteří se nyní jako jeden vypatlanec a náhle nerozluční kamarádi semknou na obranu balkánského homokládství. Je z toho rádoby homomédie a svérázné karikaturní až bizarní vypořádávání se s mrazivou minulostí i teplou přítomností, místy i dost vtipné a hustě černotumorné, které však zanechává na patře nahořkle žluklou chuť dlouho nemytého žaludu a v srdci velkou radost, že nám nic z toho zatím zaplaťsatan nevpustili do Šengenu. A nejen v zájmu volně se gajprajdujícího středoevropského buzerantstva velmi doufám, že to tak i zůstane. (25.04.2019)

S postupující a vše zamořující politickou korektností se stále raději dívám na filmy, které se točí v Maďarsku a na Balkáně. Tento snímek mi byl doporučen, a protože šlo o důvěryhodný zdroj, nebyl důvod váhat. Bojovat za svá práva v zemích, kde nastupuje dialog až ve chvíli, kdy obě strany přežijí první setkání, musí být fakt adrenalin a mně ukápla nejedna slza nad osudem české čtyřprocentní menšiny. No, nemají to u nás lehké... Balkánci mě opravdu nezklamali, ústřední vážné téma dokázali obohatit o svůj často dost svérázný humor (který mi fakt seděl) a vložený road trip po téměř celé bývalé Jugoslávii mi slušně zahýbal s bránicí. Tvůrci vybavili film skvělými postavičkami a dokázali mě bavit od začátku po závěrečné titulky. (03.10.2021)

Nekompromisní balkánská událost, u které je akorát škoda toho, že nevěděla, jestli chce být dramatem nebo komedií. Námět totiž vyzní jako neskutečná satira. Nicméně jen do doby, dokud si neuvědomíte, že v Srbsku (a obecně na Balkáně) žije ohromné množství náglů, které byste někde v ulici Bělehradu potkat nechtěli. Kór když jste buzna. Kluci to tady ale zvládli s naprostou lehkostí a osobně musím říct, že road trip po Balkáně a sbírání válečných veteránů ze všech politických frakcí tehdejší Jugoslávie byla taková sranda, že kdyby podobná lehkost byla i na konci, tak tasím jednoznačnou pětihvězdu. Tvůrci to ale chtěli trošku jinak a já jím i přesto skláním poklonu. Pride je velice kvalitní filmový zážitek, který si zaslouží pozornost každého, kdo má rád Balkán...a filmy. (21.12.2020)

Černý humor a svižné tempo kritice tmářství sluší. Škoda jen těch hollywoodských manýrů, roztahanosti a opakování banálních vtipů. Ke konci snímek padá k popírání sebe sama využíváním mnoha stereotypů. I tak ale pro množství povedených gagů a tendenci tnout do živého stojí za to Dragojevičovo dílo vidět. (21.07.2015)

Filmový Ben Hur jako oslava homosexuality .. chlápek, který nakazil zebru kapavkou (nevědomky, zda byl/a pohlaví mužského či ženského - jako by na tom sešlo) .. putování dost nesourodých postav, za války proti sobě bojujících vojáků z jednotlivých zemí bývalé Jugoslávie, namačkaných na sebe v růžovém pidi autě .. a k tomu spousta sladkých pohledů a něžných pohlazení od zamilovaných pederů, tedy buzen, jak se jim tam nadává, kteří se (ne)těší na svůj Pride pochod Bělehradem, protože zas dostanou přes držku. I když se to nakonec celé trošku zvrhne (ne, nemluvím o žádných sexuálních orgiích), tak se ve výsledku dá napsat jedno srbské slovo, které to všechno vystihne nejlépe - Parada : ) (02.08.2013)