Bůh ti žehnej, Ozzy Osbourne

Ať máte nebo nemáte rádo Ozzyho Osbourna, tenhle pohled na jeho život je celkem upřímný a zpěvák se nebojí vzpomínat na období, kdy byl skutečně k ničemu. On tedy i v té době aktuálních záběrech vypadá lehce vyčpěle, ale je na něm vidět, že je celkem střízlivý. Kultovní pro mě není, ale jako osobnost je zajímavý. (30.03.2017)

Stručný a krátký dokument o jedné z největších osobností rocku a metalu. Není to špatné pokud posloucháte Black Sabbath a Ozzyho krátce a zajímá vás ve zkratce jeho život. Pro ostatní to však nemá takovou sílu jako příbuzný dokument LEMMY. Nad většinou kauz mávne Ozzy rukou a řekne "To si k*va nepamatuju". Spíše zaujalo, když mu pustili videoklipy k jeho písním a on odešel, že na takovou s*ačku se nebude dívat. Ovšem udělat si řidičk v 65 letech je kumšt. Latymérie podivná rocku a metalu - on a Lemmy přežijou i atomový výbuch! (27.11.2012)

Velice povedenej životopisnej dokument velikána světa metalu a rocku! Je krásný poslouchat jak úžasně v každé větě s naprostou lehkostí opakuje slova FUCK a v každé druhé FUCKING BITCH. Navíc mě hodně zaujalo Ozzyho dětství včetně dospívání, kdy na všechno sral, byl rebel a k tomu čím se stal ho vlastně svedla veliká náhoda. A takový náhody jsou nejlepší! Nebýt jí, neměli by jsme tady Black Sabbathy a hlavně Ozze samotnýho! 75% (19.10.2020)

Všichni vesměs pějí chválu na tento dokument. Je zajímavý, to ano. Trochu vás nechá nahlédnout pod pokličku. Ale je to nahlédnutí kontrolované. Tohle ano a tohle už ne. Jak by ne, když ve štábu byli členové rodiny a kolem samí kamarádi. Takže se nedovíte nic z toho, co by vás zajímalo nejvíc, proč se rozešel se svou manželkou, proč odešel od Black Sabbath... Vše se přejde jednou větou a mlčením. Pak vidíte desetkrát jak ukusuje holubici hlavu. Existují statisíce fotografií a přesto vidíte některé dvakrát i vícekrát. Kamera je opravdu bídná, leckterý amatér by to zvládl lépe. No ano, vždyť to ten člověk dělal vlastně poprvé a nemá za sebou žádnou profesionální minulost. Těch nedostatků je ve filmu opravdu hodně. Váhal jsem mezi dvěma či třemi hvězdičkami. Nakonec jsem byl milosrdnější, protože toho není málo, co se ve filmu dozvíte. Ale třeba smrt Randy Rhoadse je také nevyjasněná. Pilot prý laškoval a přelétával nad autobusem, kde byl zbytek kapely. Křídlem zavadil o střechu a zřítil se. (24.12.2020)

Sedmsetsedmdesátýsedmý pokus nalézt v Osbournovi něco, co tam nikdy nebylo. Ano, tedy opět selhání. Ozzy nikdy neměl v sobě křehkou rozervanost Amy Winehouse, neochvějnou integritu Lemmyho Kilmistera či pop-kulturní osamělost Kurta Cobaina. Naopak to byl nesvéprávný šašek bez jakékoli nadstavby, zoufale potřebující někoho, kdo mu nalajnuje život místo další čáry koksu, což se mu podařilo až po přimknutí k Sharon Osbourne, která ho dokázala udržet v mezích jeho dětského pokojíku (kleopatřino pojmenování "vyplašené dítě v dospělém těle" je poměrně trefný). Dokumentaristé, očividně fanoušci, se s tím odmítají smířit a zaobalují celý film do sledování Osbournova turné po dobu dvou let, k čemuž se neváže ani desetina stopáže. Místo toho po x-té sledujeme rockerův život od plenek, přes nejznámější etudy jeho života, o kterých ví i moje bába a čím dál tím paničtěji v celém průběhu dokumentu všem dochází, že z tohoto materiálu prostě nic vymáčknout nelze. Ozzy Osbourne je člověk s bezpochyby výjimečným hlasem (jakkoli pro mě se jedná o ekvivalent čištění zubů cirkulárkou), ale opravdu ničím jiným za ním. A tedy zkrátka nebylo o čem točit. (08.11.2016)