Bůh ti žehnej, Ozzy Osbourne

Před mnoha lety jsem byl na Ozzym na koncertě na pražském Strahově, a těch rockoték a videoték, kde ho na tanečních parketech klubech hráli, ale až teď jsem se o tomto umělci něco dozvěděl. Pobavili mě některé hlášky jako "vždy o všechno přišel, o Black Sabath, ženu, děti tak to chtěl zabalit v rauši"."Pil do bezvedomi to jediné ho zastavilo". (20.12.2020)

Pěkně zpracovaný dokument o životě rockové hvězdy. Jelikož jsem znal Ozzyho příběh jenom v hrubých konturách, pár nových, zajímavých věcí jsem se tu dozvěděl. Dokument poctivě mapuje Ozzyho život od jeho dětství, přes éru s Black Sabbath, sólovou dráhu, neuvěřitelné excesy a naprostou závislost na alkoholu a drogách až po totální vystřízlivění v posledních několika letech. Docela mě překvapila otevřenost, s jakou dokáže hlavní protagonista a jeho rodina o všech jeho problémech mluvit... asi průprava z The Osbournes, který jsem (naštěstí) neviděl. Je skutečně s podivem, že člověk, který ochutnal snad celou Mendělejevovu tabulku, se dožil 63 let a je stále schopen jakž takž fungovat (no možná líp než kdykoliv předtím, když si zvládl udělat i řidičák). Jak sám přiznal, často mu to už nezpívá ani na 50 %, ale stejně se na jeho červnový koncert v Praze těším :-) Let's go fuckin' crazy!!! (23.02.2012)

Nebavil som sa. Neviem, čo chcela rodina Osbournová týmto filmom povedať. Najskôr na Ozzyho nahádžme všetku špinu, čo sa doňho zmestí a v posledných 10-tich minútach vyvolajme obrovské zľutovanie? Osobne u mňa Ozzy klesol po tomto filme z takmer nulovej vedomosti na hranicu absolútneho znechutenia. Dokonca ju možno prekročil. Takýto človek si nemá prečo zaslúžiť akúkoľvek štipku obdivu. A s touto nechuťou sa zviezol aj samotný film. (05.06.2013)

Sedmsetsedmdesátýsedmý pokus nalézt v Osbournovi něco, co tam nikdy nebylo. Ano, tedy opět selhání. Ozzy nikdy neměl v sobě křehkou rozervanost Amy Winehouse, neochvějnou integritu Lemmyho Kilmistera či pop-kulturní osamělost Kurta Cobaina. Naopak to byl nesvéprávný šašek bez jakékoli nadstavby, zoufale potřebující někoho, kdo mu nalajnuje život místo další čáry koksu, což se mu podařilo až po přimknutí k Sharon Osbourne, která ho dokázala udržet v mezích jeho dětského pokojíku (kleopatřino pojmenování "vyplašené dítě v dospělém těle" je poměrně trefný). Dokumentaristé, očividně fanoušci, se s tím odmítají smířit a zaobalují celý film do sledování Osbournova turné po dobu dvou let, k čemuž se neváže ani desetina stopáže. Místo toho po x-té sledujeme rockerův život od plenek, přes nejznámější etudy jeho života, o kterých ví i moje bába a čím dál tím paničtěji v celém průběhu dokumentu všem dochází, že z tohoto materiálu prostě nic vymáčknout nelze. Ozzy Osbourne je člověk s bezpochyby výjimečným hlasem (jakkoli pro mě se jedná o ekvivalent čištění zubů cirkulárkou), ale opravdu ničím jiným za ním. A tedy zkrátka nebylo o čem točit. (08.11.2016)

Ať máte nebo nemáte rádo Ozzyho Osbourna, tenhle pohled na jeho život je celkem upřímný a zpěvák se nebojí vzpomínat na období, kdy byl skutečně k ničemu. On tedy i v té době aktuálních záběrech vypadá lehce vyčpěle, ale je na něm vidět, že je celkem střízlivý. Kultovní pro mě není, ale jako osobnost je zajímavý. (30.03.2017)