Zachraňte pana Bankse

Žít v USA, nebála bych se prohlásit Walta Disneyho za národního hrdinu. Milovníkovi života a vizionáři se podařilo změnit svůj osud a s ním i osudy dětí po celém světě. Jen málokdo z nás nevyrůstal na Myšákovi Mickeym, Rychlé rotě či Nás z Kačerova. A jen málokteré dnešní děti si dokážou svůj život představit bez Jacka a Pirátů, Princezny Sofie, Phinease a Ferba či Mickeyho klubíku. Zachraňte pana Bankse nádherně a s citem zobrazuje, jak se Walt nevzdal Myšáka Mickeyho, nevzdal se svého snu a nevzdal se ani pana Bankse. A za to mu patří věčný dík! (Světová premiéra v Londýně, 20. října 2013) (19.02.2014)

Všechno to začíná velmi rozvlekle a Emma Thompson je protivná, až se na to koukat nechce, ale s postupujícími minutami se všechno zvolna vstřebává a usazuje na svá místa, až se všechno v závěru mění ve skutečně dojemný film; v tom dobrém slova smyslu. Člověk má po skončení chuť pustit si znovu Mary Popins, ale neměl by to dělat, ten muzikál má svá léta a v soutěži s "Panem Banksem" už neobstojí. (13.07.2014)

Abych pravdu řekla, zprvu se mi do toho ani jít nechtělo, není to zrovna téma, které bych nějak preferovala, dvouhodinová stopáž na takový typ filmu mi přišla poněkud dlouhá a ačkoliv to není pro mě až tak směrodatné, tak vcelku průměrná hodnocení tomu taky moc nepřidala. Nakonec však rozhodlo herecké obsazení, takže jsem dala snímku šanci a jsem za to ráda, protože se mi po kratším, krapet vlažnějším začátku, dostalo moc příjemné podívané, odehrávající se ve dvou příběhových liniích, emotivnější v minulosti, vtipnější v přítomnosti (tedy v šedesátých letech), aby se to posléze slilo do jednotného celku, kdy jsem pochopila všechna ta hnutí, která vedla k vytvoření jedné z nejznámějších dětských knih, i když vlastně ani nevím, zda jde o skutečnost či fikci, ale to je mi v tomto případě jedno. Důležité je, že jsem se nenudila ani chvilku a jelikož jsem na rozdíl od některých zdejších hodnotitelů neočekávala od filmu co se odehrává kolem Disneyho, artové drama evropského typu, mohla jsem se v pohodě bavit a když už už hrozilo, že to sklouzne do příliš velkého patosu, vždy tu byla nablízku přísná, zahořklá paní P.L. Traversová, aby to nějakou uštěpačnou, sarkastickou poznámkou uvedla do správných kolejí. Tom Hanks je tu, jak jinak než výborný, ale ani on nemá na Emmu Thompson, protože je to právě ona kdo je nejsvětlejším hereckým bodem celého filmu a jak to jen říci...pááni, je vážně parádní a více než její interakce s Tomem mě dostal vztah její spisovatelky s řidičem limuzíny v podání Paulla Giamattiho, to bylo moc hezké. Stejně, jako moje překvapení ze snímku, od kterého jsem nic moc nečekala. Jen škoda, že Emmě utekla ta nominace na Oscara, byla by si ho moc a moc zasloužila. (11.02.2014)

Musíš to vidět v širších souvislostech. Nezapomenout, že to je vlastně jen kýčovitá óda na kýčovitý Disneyworld, která ti pravdu neřekne. Opravdu musím? Nebo si, s dovolením, mohu odnést z filmu svůj vlastní prožitek? Já totiž viděl výborný film. Hořké, přitom velmi úsměvné a současně velmi dojemné drama plné pocitově silných okamžiků, někdy ukrytých ve zcela banálních momentech. A ačkoli byl v tomto boji o Mary Poppins na první pohled vítězem spíš Disney, opravdu jím byla Miss Traverosvá. Zahořklá kyselá potížistka, odhodlaná bránit to jediné, na čem jí záleželo. Vzhledem k tomu, že disneyovka Mary Poppins existuje, nemusel jsem čekat, jak to dopadne. Mohl jsem se soustředit na osud filmové Pamely Traversové (je mi fuk, nakolik je autentický) a díky skvělému výkonu Emmy Thompsonové ho opravdu prožít. Její bolest i její boj. Ten proti Disneymu i ten vnitřní. Mohl jsem si vychutnat jak krok za krokem odhaluje proč ten boj vede, i to jak ustupuje, ale současně stoupá k hladině, láme okovy traumat, které jí tížily, aby se nakonec v dojemném premiérovém finále očistila. Zatímco Disney, ve výborném podání Toma Hankse, ač ji ukecal a získal svůj film, jako člověk prohrál, protože vše co řekl degradoval do roviny „řeknu cokoli, jen když dosáhnu svého a vydělám.“ Líbil se mi ten dvojznačný závěr, ve kterém sice všemocné studio dosáhne svého, poruší všechny své sliby, když pohádku ukrývající hluboce osobní drama znásilní do podoby kýčovitého muzikálu s animovanými tančícími tučnáky, ale současně je vítězstvím ženy, pro níž se fakt, že byla ve jménu zisku oklamána, stalo posledním krokem k osvobození. K tomu navíc výborný Paul Giamatti a působivě podané retrospektivní ohlednutí postupně odhalující hořké a bolestivé pozadí slavného pohádkového příběhu. Prožil jsem si každou minutu filmu a ani jedné nelitoval. (20.02.2014)

Kritizovat film ze studia Walta Disneyho za to, že je moc moc uhlazený, že jede na jistotu, mi přijde naprosto imbecilní. Nereaguji na konkrétní komentář zde, ale na recenzi v Cinemě (opravdu za tyhle objevné věty někdo dostává peníze). Je to asi jako říkat, že Japonci mají šikmé oči. Ano, studio si jde svou cestou, ale prostě dostanete to, co čekáte. Příběh, který je laskavý, který velebí Walta Disneyho, ať už byl ve skutečnosti jakýkoli, příběh, který adoruje Disney jako značku. No a co? Tohle přesně tenhle film má dělat, dař se mu to a překvapivě je to i ve své délce více jak snesitelné. Navíc Tom Hanks je prostě výborný, i když pravda, Emma Thompson ho výrazně zastiňuje. Skvěle si sedli, já jsem dostal dávku emocí, které nejsou překvapivě podány až tak pateticky a klidně si tenhle film zase rád pustím. Tohle je přesně to, co od Disneyho čekáte. Krásná iluze toho, že i když je to kolem na hovno, aspoň na ty dvě hodiny může být líp. (04.02.2014)