Když Burian prášil

Výborné. Vyřízeno k dennímu pořádku. Kochal jsem se, jako Kocharowski. Pochopitelně ptákovina, ale na rok vzniku sladká. Vůbec přemýšlím, jak se filmovým tvůrcům ve válečné době podařilo úplně vytěsnit jakýkoli německý, natož pak okupační, prvek z prakticky veškerých filmových zpracování. Dokonce se neobjevuje ani jediný německý nápis. 85%. (26.03.2010)

Skvělá komedie, ale bohužel z ní číší exhibicionismus Vlasty Buriana, který si je vědom své ceny. Viz název filmu. Při scéně s loveckou hostinou jsem si představovala, že takhle podlézavě se chovají kolegové herci k samotnému Burianovi. Každopádně film ustál hned několik hereckých hvězd, což ukazuje na skvělou režii. Na těchto starých filmech je vidět, že kinematografie nikam nepokročila ani po technické ani po scenáristické stránce. Vše už bylo vymyšleno v první polovině dvacátého století. (12.05.2015)

Docela mě překvapilo že Oldřich Nový měl za polovičku Zorku Janů. Jelikož měl samé ty slavné herečky v té době, tak toto bylo milým překvapením. Jinak už jsem se lekla že se jako vlastní sourozenci vezmou, což by se mi vůbec nelíbilo protože pak by mohli mít postižené děti. Ale nakonec se tedy vše vyjasnilo jak už to v komediích bývá a Zorka do kláštera neodjela. Kdepak. Tohle nebyl žádný přiblý Venoušek a Stázička což je komedie kde je možné ůplně všechno. (16.11.2018)

Tak náhodou ten "možná úplně nejlepší film Vlasty Buriana" bude právě tenhle, protože jen v něm se podařilo dosáhnout tak dokonalého akordu hned tří tolik rozdílných a přece geniálních komiků: Vlasty Buriana, Oldřicha Nového a Čeňka Šlégla, přičemž ani jeden z nich "nehraje druhé housle". Obdivuhodné! Šléglova kreace stoprocentně šlechtického degeneráta je prvotřídní, Nového promluva o jeho těžkém životě v Americe je zase jedna z nejlepších parodií na brakovou literaturu, jakou jsem v českém filmu slyšel (vizuálně by se už snad něco našlo), no a Vlasta Burian je tady stále ve své nejlepší kondici. (28.11.2017)

Variace na věčného kecala Barona z rodu Prášilů. Navíc zde máme dva kecaly, tedy krále komiků a teď i vypravěče neuvěřitelných věrohodných příběhů, které zažil, viď dědečku, a k tomu roztomilý člověk a další z větve Prášilů, i když musém se podívat do notýsku :), Arnoštek, tedy Oldřich Nový. Škoda, že svět tenkrát ještě neznal a ani nemohl znát, Vladimíra Menšíka. To by byl další z potomků rozsochatého rodokmenu, jak by řekl Werich. Ale ten si tuto roli užil, i když trochu jinak v Alexandru Dumasovi. (28.12.2013)