Je to jen konec světa

Je to len koniec sveta je taká klasická festivalová vzťahovka. Obávam sa ale, že nič viac. Megahviezdne obsadenie a meno režiséra ale vzbudzujú očakávania niečoho mimoriadneho, čoho sa nedočkáme. Aj v rámci Dolanovej filmografie sa jedná skôr o menší, komornejší film. Je ale trochu menej manieristický a vyzretejší a výsledok je sympatický. (16.09.2016)

(2x) Rodinné drama, kde se dusno vytvoří stejně rychle, jako zmizí veškeré naděje na vzájemné pochopení. Kdo zná předchozí tvorbu Xaviera Dolana, bude nadšen, kdo ne, těžko najde odpověď, proč je tenhle sedmadvacetiletý Kanaďan tak výjimečný. Protože tohle není manýra, tohle je život. #mezipatra2016 (08.11.2016)

Geniálne zrežírovaný, úprimný, strhujúci, fantasticky dramatugicky ošetrený, citlivý, ľudský, neafektovaný, vo svojich klipových pasážach nádherný (nepripomínajúci reklamy na vložky alebo pracie prášky), nesmiešnymi výrazovými prostriedkami natočený, nechcene nevtipný a do filmovej reality vťahujúci masterpiece. *SPOLIER Tak presne taký tento film nie je 3/10* aspoň za snažiacich sa hercov KONIEC SPOILERU. (25.10.2017)

Dlouho jsem čekala, až s k filmu objeví dobré titulky, protože sledovat tohle s nějakými nevydařenými by mělo asi docela fatální následky. A vyplatilo se. Na to že je to konverzační rodinné drama, tak to ani na chviličku nenudí. Naopak mi i přišlo docela napínavé, jestli to Louis řekne nebo ne. Ala uznávám, že asi bude docela rozdíl, jestli film sledujete s tím, že víte proč Louis přijel nebo jestli to nevíte. Já si to přečetla a přišlo mi úžasné sledovat jednotlivé členy rodiny, to jak se tváří, chovají, co říkají. Jak maminka říká, jak je to šťastný den a co bude do budoucna. A jak jen švagrová, která nikdy předtím Louise neviděla, je jediná schopná ho vidět, jediná pozná oč jde, ostatní jsou zaslepení sami sebou a vztekem na ostatní či sebe samé. Tohle všechno umožnila hlavně úžasná kamera zaměřená na detail, na tváře herců, kteří podávají perfektní výkony, taky díky skvělé práci se světlem. No a samotnou kapitolou je pak neskutečně krásnej obličej Gasparda Ulliela. Jo a úplně bych zapomněla na krásnou hudbu. (31.10.2017)

"Asi tu nezůstanu, až jim to řeknu." Ačkoliv toto rozhádané rodinné drama hodnotím svými čtyřmi hvězdami, přikláním se spíš k autorům zdejších komentářů, které si tento snímek moc nezískal. Protože jsem ho však viděl až po přečtení zdejších komentářů, tak mě ani nezklamal. Musím totiž ocenit ten poměrně hravý způsob, jakým pan režisér při jízdě taxíkem s pomocí záběrů dvou růžových balónků a páru růžových plameňáků nastínil, že hlavní hrdina nebude jen metrosexuální, ale též homosexuální. Dalším kladem totoho filmu ovšem je i dlouhý pohled do hlubokých očí empatické Marion Corillardové či prasečích očí despotického Vincenta Cassela. Avšak pochválit můžu také hudbu, přestože rozhodně nepatřím mezi příznivce skladby "Dragostea Din Tei", od moldavského hudebního tria O-Zone. Závěr snímku pak přímo korunuje mystické oživení kukaččího mláděte z kukaček, které očividně symbolizuje pocity hlavního hrdiny. Tato rodinná sešlost tak divákovi nabízí především celkem příjemný audiovizuální zážitek, aby mu jej v zápětí znepříjemnila svým nepříjemným průběhem. (26.12.2016)