Spring Breakers

Měla jsem radost, že se k nám do kin konečně dostalo něco se Selenou Gomez (ne, Spy Kids 3D skutečně nepočítám - tam měla jako dítě jen úplně malinkou roli), takže jsem na to rozhodně chtěla zajít do kina. Ale musím říct, že můj typ filmu to teda není. Hlavní problém je to, že film podle mého postrádá nějakou myšlenku a zdá se, že režiséra fascinovala hlavně představa polonahých těl, pistolí a party na pláži... a už bohužel nedomyslel, co takovým filmem chce vlastně říct. A to je škoda. Navíc mě trochu rozčilovala forma dokola se opakujících replik - takový druh scénáře mi taky zrovna nesedí. A chlap, který vedle mě seděl v kině, byl trošku "creepy" - nepřišel ani s nějakými kámoši, ani třeba se svou holkou, ale úplně sám, takže to na mě dělalo dojem, že se přišel jen osamoceně pokochat třesoucími se zadky a kozami hereček (kterých tady bylo až až). Styl filmu byl zkrátka hodně o té vizuálnosti, spíš než o duchaplném obsahu. A taky se podle všeho pokoušel dost šokovat různými scénami. Chvílemi to skutečně bylo i dost bizarní - obzvlášť ta razie s puškami a růžovými kuklami v rytmu písničky "Everytime" od Britney Spears. To bylo trošku moc. Plus má za mě tak možná James Franco, který očividně zvládá širokou škálu rolí - zde konkrétně gangsterského rapera. Takže jedna hvězdička za něj, půl hvězdy za Selenu a půl hvězdy za hudbu. Na víc to podle mě nemá. (A mimochodem, nechápu, proč se ve všech popisech tohoto filmu chybně píše, že hlavní postavy jsou středoškolačky - ve filmu je jasně řečeno a v podstatě i ukázáno, že jsou to vysokoškolačky). ~(2,0★)~ (23.03.2013)

Nudný hnus, jenž je primárně určen pro teenagery, ale který je vůbec neosloví, neboť je jednak nebude vůbec bavit, ale hlavně ani nepochopí pointu filmu (a že ani žádnou neměl). Vlastně jsem ani já nedokázal rozeznat, co to na mě Korine celý film blije. Normálně bych si asi vystačil s honěním nad těma "lolitkama", ale vzhledem k tomu, že je mám zhnusené ze všech těch dětsky-rovných shitů, které jako hvězdy Disneyho natočily, ptáka jsem musel ponechat v kalhotách. Díky tomu jsem taky vysloveně trpěl, protože mě místo honitby musel pobavit děj. Aby se z prázdninové crazy jízdy udělalo existenciální pseudodrama zaštiťující se děsným "artem" v podobě 5x opakovaných stupidních vět se záběrem na prdele hlavních hereček v plavkách, což ve výsledku zabralo tak 50% stopáže, kdy se z té slibované party člověk dočká jen pětiminutových klipových scének se záběry na skákající umělé kozy, a pak musí hodinu čumět na pohledy do ztracena hlavních představitelek, aby na konci s růžovou kuklou na hlavě apaticky vystřílely nějaké neschopné negry a jely domů. To jako mělo reflektovat co? Režisérské diletantství Korineho a jeho hebefilní sny o psychopatických lolitkách? Ukrutně nezáživná sračka, která bavila jen Franca, když při natáčení nezištně osahával všechny ty prciny. 10% (20.07.2013)

Zvodne zvrhlý a zároveň presný portrét generácie odrazu obrazu, plnom dúhových farieb, polonahých tiel, opakovaných hromadných úkonov (davová rebélia odviazanosti - čosi ako dobrovoľná spartakiáda) v rytme hudby a repetície myšlienok. Toto nie je film o vyprázdnenosti. Naopak - život na vlne tanečnej hudby, drôg, alkoholu a obtierania tiel na hrane (alebo aj za hranou) zločinu je subjektívne (zážitkovo) neskutočne plný. Skôr pripomína časy 60. rokov, len také robotickejšie opakovaním úkonov a štýlu a zároveň racionálnejšie, lebo viac zamerané na uspokojenie ega. Bez ideí o svete kvetín, plnom voľnej lásky a sebaspasených komunít. Dnes sa totiž žije rýchlejšie ako vtedy a tak si drogy, tanec, výtržnosti a sex treba kvantifikovať v teenagerskom veku, nezaťažovať sa ideami a po skvelom drogovom výplachu - šup do práce a ASAP, ASAP! No a pokiaľ príde nejaký ten víkend, či dovolenka, prečo si (primerane veku a zárobku) nezaspomínať na rozbíjanie sa počas výšky? Zlatých čias nadobudnutia pravého poznania. (10.04.2013)

Zpočátku klasická Korineho socialní sonda - tentokrát do hlubin študákovy duše - se zhruba ve třetině snímku hodně násilně láme na takovou jakože moderní variaci Bonnie a Bonnie a Bonnie a Clyde. Následující gangsta lovestory nutí zakousnout do pořádnýho polštáře trapnosti a... především nudí. Jako wtf slušný, ale důvod, proč? Ale co já vím, třeba takhle dnešní adolescenti žijou (chtěli by, chápu) a já jsem jenom blbej. Stejně mám radši KIDS. (04.05.2019)

Na Spring Breakers jsem se těšila, co já vím, půl roku? Netrpělivě jsem očekávala pořádnej rip (aby ne po informacích o pěkném vizuálu), kór když to v kině jelo vždycky jen ty dny, kdy já trčela v práci. A nakonec jsem dostala film, kterej je sice plnej barviček a koziček, jak slibovala všelijaká proma, ale kromě toho už má v obsahu úplný hovno a od chvíle, kdy se na obrazovce objevil Franco, jsem začala se zaujetím mně nemilým studovat prach pod televizí. Tak nevím, jestli je tohle pro mě zklamání měsíce, nebo dokonce roku, každopádně jsem z výsledku děsně smutná a to, že jsem se nedostala do kina, se mi náhle stává útěchou. A to neustálý opakování hlášek a dialogů mě vyloženě iritovalo, to jako mělo bejt cool? Já v prvních chvílích myslela, že se mi trhá harddisk. 50% (30.06.2013)