Spring Breakers

Hodně mě to připomínalo atmosférou Drive. Nicméně, jedná se o typ flmu, který buď dokážete milovat jako neskutečně hluboký nebo se jen koukáte na sérii scének ve kterých účinkují sličné dívky, hraje zajímavá hudba a kameraman je borec s velkým B. Tohle nemusím vidět znovu. 40% PS: Franco zase tak extra dobrej nebyl. (15.07.2013)

Ačkoliv většinu stopáže zabírají párty, pohybující se zadky, nahota a drogy, tak film není tak povrchní, jak se na první pohled může zdát. Rozhodně se zde snaží i o jistý přesah a svým způsobem se dá tento film zařadit mezi artové filmy. Jenže tentokrát se mi nepodařilo dostat se k úplnému jádru filmu, nedokázala jsem rozlousknout tu skládačku, která by mě dovedla k plnému pochopení filmu (stále opakující se věty měly jistě svůj význam, ale jaký?). Místy ve filmu na mě bylo až moc absurdit a spíše to působilo směšně, každopádně Spring Breakers je všechno, jen ne to co bych čekala a pro mě překvapivě ta hodina a půl byla více než snesitelná. Hodně k tomu přispěl i zajímavý, lehce videoklipový audiovizuál. Znovu už bych to vidět nemusela, ale zajímavý film to rozhodně byl. (05.07.2013)

Jestli se něco povedlo, tak zmrzačení veškerých diváckých očekávání. Svěžest, lehkost nebo přirozená žhavost jsou smeteny pryč vychtěným a zoufale repetitivním zabíráním všeho, co tančí, natřásá se nebo se vůbec jakkoli netradičně hýbe. Ta pravá rána pod pás je ale scénář, který psal třináctiletý chlapec, co se doma o prázdninách zoufale nudí a ve své bujné fantazii právě utváří story o tom, co asi v tu samou dobu dělá ta partička nedostižných holek ze střední za rohem. A asi nikoho nepřekvapí, že tím pádem nefungují postavy, dialogy, příběh ani nic. Snad jen pár fajn songů, co by za jiných okolností přivodily letní náladu a Martinezův hypnotický soundtrack, který ovšem v tomhle maglajzu běží téměř naprázdno. (19.07.2013)

Buď mi ten kokain včera ne a ne zabrat, anebo to opravdu byla otřesná pičovina pro velmi pokročilé narkomany. Ono sledovat hodinu a půl tři nehezké pizdy a pizizubatého Franka, jak se v barevných šmouhách blonckají od ničeho k ničemu za doprovodu trance, techna a rapu, u nichž jsem měl co dělat, abych udržel nehty ve svých lůžkách a samovolně mi neslezly, to chce asi opravdu o hodně silnější matroš! Ale asi jsem holt už jiná degenerace a působilo to na mě naprosto stejně, jako bych devadesát minut čuměl na tři důchodkyně a předsedu ONV, jak se za zvuku Moravanky v pestrobarevných zástěrách šourají do sámošky pro mlíko, kde na závěr umlátí francouzskými holemi ženu za pultem. (02.07.2013)

Korineho okázalá, extatická i fluorescenčne-neónová anti-téza zhýralého Project X o (ne)dejovej vyprázdnenosti à la Gaspar Noé (tu sa priam hlási jeho monumentálne hypnotická psychedélia Enter the Void; francúzsky kameraman a okrem iného aj ‚závratový virtuóz‘ Benoît Debie tomu v značnej miere dopomohol). A o rafinovanom „zdokumentovaní“ doterajšej „hviezdnej“ kariéry najznámejšej popovej speváčky Britney Spears už ani nehovoriac. ___ „Prosto“ a „jednoducho“ – jedná sa o povznášajúci i podvratne sofistikovaný polo-art, ktorý nadchne prevažne iba tých (naj)skúsenejších. 90% (29.06.2013)