Eva tropí hlouposti

Jedna ze stále nezapomenutelných komedií Martina Friče z doby, kdy nám tolik do smíchu nebylo. Přesto Eva tropí hlouposti je důkazem geniality Fričovy režie. Má humor, kterému se smějeme ještě dnes, který nikoho neponižuje, ale je všudypřítomný, v postavách i kolem nich a prostě se jen bavíte, smějete, od začátku do konce. Zvláště velký palec nahoru si zaslouží výtečná Nataša Gollová a Oldřich nový. 80% (13.09.2013)

Já to vážně doteď nehodnotil? Některé resty mě vyložené bijí do očí. Však to znáte, hemží se to tu falešnými hrabaty, tajemníky, sekretářkami, náramky a Záhorského růžemi. Nataša Golová je roztomile trhlá ještě o kus víc než obvykle, Jiřina Sedláčková v jedné ze svých mála rolí je potěchou pro oko a všichni ostatní zvládají vytvořit na scéně krásně ulítlý organizovaný chaos plný slovních přestřelek i situačních vtipů. "Běh sílí srdce a nervy a já svou sestru miluji." (13.01.2019)

"Děti, polibte se!" pronese několikrát Ella Nolová s klamnou nadějí, že je ruka v rukávě, v crazy komedii podle románu Fan Vavřincové. Mezi dalšími postavami je Zdeňka Baldová - teta Pa, klidná a stále pletoucí punčochy, a především duo "sourozenců" Nataša Gollová a Oldřich Nový. Výtečný snímek M. Friče jistě právem patří ke zlatému fondu naší kinematografie. (19.03.2012)

to je dobré,za svůj život jsem ten film viděla několikrát,ale až dneska jsem si uvědomila,že náměstíčko,které Oldřich Nový objíždí v autě,je na Žižkově....tam,kde jsem vyrůstala celé dětství a dokonce pamatuju zeď a bránu Židovského hřbitova,která ve filmu je průhledem ulicí vidět....tak to mne potěšilo :-) (29.10.2019)

Veseloherní filmová tvorba je nejčastěji rozvíjeným žánrem napříč všemi světovými kinematografiemi. Nejinak tomu bylo u nás, kde komedie patřily k nejnavštěvovanějšímu a privilegovanému žánru. Ovšem kvantita nezaručuje kvalitu, spíše naopak. A tak vznikaly většinou nenáročné filmy, které se snažily bavit diváky jednoduchými a osvědčenými prostředky. Zcela jiné pojetí komediálního typu zaujímal režisér Martin Frič, jehož snímky si pokaždé dokázaly udržet vysokou kultivovanost a netradiční pointaci děje. Když v druhé polovině roku 1939 hledal podklad pro svůj další film, padl mu do oka humoristický román tehdy sedmnáctileté autorky Fan Vavřincové. Vzájemné sympatie začínající spisovatelky a zkušeného rutinéra se nakonec protly do jednoho z nejlepších filmů domácí tvorby. Druhým experimentem bylo obsazení hlavní ženské role. Frič musel velmi pečlivě hledat představitelku, v níž by se spojoval dívčí půvab a inteligence jako záruka uličnické ztřeštěnosti a grácie dívčího mládí. To vše, spolu s citem pro pointování vtipu a se smyslem pro nadsázku, která komiku zvýrazňuje a nikoliv shazuje, se spojilo ve výkonu Nataši Gollové. Volba Martina Friče byla naprosto oprávněná, i když ne snadná a samozřejmá. Alespoň zdánlivě. Vždyť Gollová byla do té doby známá spíše jako představitelka sentimentálních něžných hrdinek. Její proměna v bláznivou a spontánní Evu jen potvrdila, že český film našel v Gollové velkou komediální umělkyni, jak to ostatně záhy prokázala v řadě dalších komedií. A je správné jmenovat i její herecké partnery, především nezvykle uvolněného Oldřicha Nového, vynikající Baldovou, Májovou, rozkošného Grusse, Schránila i znamenitou hudební složku reprezentovanou moderními swingovými melodiemi Kamila Běhounka a Jiřího Traxlera. Ha-halo, Eliško, já sem se vás chtěl na něco hrozně důležitého zeptat. Tady jsou totiž dvě možnosti, tedy buďto, že se vás zeptám anebo že budu mlčet. A proto sem se rozhodl, že se vás zeptám jako obyčejně, jestli byste si mě nechtěla vzít. Eliško, vemte si mě! (04.10.2008)