Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Veselé příhody tří starých mládenců, jedné utajené manželky a potrhlého velitele ostrostřelců... Oslavou příchodu nového – dvacátého – století začíná rozmarná komedie podle stejnojmenné frašky Františka Ferdinanda Šamberka, jehož jméno je spojeno se zakladatelskou generací Národního divadla. Napsal na čtyřicet titulů oblíbených veseloher a největšího ohlasu zaznamenalo právě Jedenácté přikázání, příběh o utajené ženitbě zapřisáhlého starého mládence. Její humor i znamenitě řešená situační komika inspirovaly i filmaře. První verzi natočil v roce 1925 režisér Václav Kubásek podle silvestrovského představení Vinohradského divadla. Zvukovou verzi natočil o deset let později Martin Frič, na scénáři výtečné komedie se podílel E.A.Longen a Otakar Vávra. Hlavní roli c.k. notáře Voborského, který pro lásku ke sličné měšťanské dcerce zradí přísahu, že se nikdy neožení, hrál v obou přepisech Hugo Haas. Zatajovanou manželku pak ve Fričově adaptaci Jiřina Štěpničková, veselé kumpány Jindřich Plachta a Jiří Plachý, potrhlého ševce Václav Trégl a jeho energickou ženu Eližbětu Ella Nollová. (Česká televize)

(více)

Recenze (58)

Skip 

všechny recenze uživatele

Dost vydařená komedie, i když o něco málo horší něž ty nejlepší Haasovy kousky jako třeba Ať žije nebožtík nebo Mravnost nade vše. Kdybych měl vypíchnout něco z tohoto filmu, co mě obzvlášť pobavilo, pak by to bylo "slanění" Jindřicha Plachty z okna, nebo vyhláška o tom, že je zakázáno chodit po náměstí s povozy taženými dobytkem, neboť "je nevhodné, aby se po rynku dámy procházely ve společnosti volů a pánové ve společnosti krav". ()

rainman93 

všechny recenze uživatele

Základní otázka zní: Proč tento film nefunguje? Jeho ústřední zápletka není nikterak špatná, Herecké obsazení je až na jednu výjimku, Jiřinu Štěpničkovou, kvalitní sestava. Problémem jsou vyhrocené nepravděpodobné situace. Několikrát se film dostane do momentu, kdy si řeknete, že zde to autoři již přehnali. Někdy je méně opravdu více. ()

Reklama

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Scénář: Emil Artur Longen a Otakar Vávra. Hudba: Karel Hašler (který zde i hrál), navíc skvěle herecké obsazení téměř ve všech rolích, i v těch téměř epizodních..Vzpomeňme si spolu např. na utlačovaného manžela Cafourka kterého ztvárnil Alois Dvorský.? Už to samo o sobě, a třeba ještě víc představuje a zajišťuje jistý úspěch a nevšední filmový zážitek. Nejlepší scény ? Tak určitě ta nakonec v podobě falešného a záhy nefalšovaného požáru pod vedením zmateného Bartoloměje Pecky (výborný Václav Trégl). A pak také ta kdy Emanuel Středa (Jindřich Plachta) vylejzá z okna, a kdy už je prakticky na zemi tak stále pod sebou hledá pevnou zem ! Na rozdíl od něho, já vím že stojím pevně na zemi, no spíš tedy sedím a dávám za lepší 3*. Kostýmové filmy, navíc z počátků našeho století ty já rád. ()

mira007 

všechny recenze uživatele

Černobílá komedie s Hugo Haasem jako jedním z party zapřísáhlých starých mládenců, kterému se jeho předsevzetí staromládenectví začne rozpadat. Po němé verzi druhá podle divadelní hry Vinohradského divadla, kde si zahrál opět hlavní roli a je to jeden z nejzábavnějších filmů s tímhle borcem.  Něco, co naplňuje pojem film pro pamětníky, ikdyž je to po klasikách jako Kristián (1939) trochu pozapomenutá záležitost. ()

MovieFive 

všechny recenze uživatele

Jedenácté přikázání začíná jednoduchou přísahou a pokračuje nabitým sledem událostí, opět trochu nadnesených. Pohrává si se známým motivem-záměnou postav, zatajováním nějaké informace a elegatním vybruslením ze zdánlivě nevyhnutelného maléru. Bylo milé vidět známé tváře ve vedlejších rolích i Haase v roli hlavní. Nějak ale bych jinak naložila s vývojem dějem-jednoduchá zápletka na začátek je dostačující, přesto bych zkrátka zvolila "jiné vtipné situace založené na jiné dějové lince". I proto je pro mě tento film zatím jeden z nejméně zábavných ve Fričově tvorbě. ()

Galerie (9)

Zajímavosti (2)

  • Hugo Haas měl ve svém vídeňském bytě „sentimentální oltář“ tvořený z fotografií těch událostí z jeho života, na které rád vzpomínal a které se mu navždy vryly do paměti. Jedna z fotografií byla právě z tohoto filmu, konkrétně fotografie ze svatební scény v kostele, kde je po boku Jiřiny Štěpničkové. Připomínala mu dobu, kdy byli oba mladí a kdy se jeden druhému líbili. Toto vzpomínání Hugo Haase je možno vidět v televizním dokumentu Na návštěvě u Hugo Haase z roku 1968. (Luxocculta)
  • Na scénáři se podílel režisér Otakar Vávra, čímž si získal všeobecné uznáni mezi profesionálními scenáristy. (kosticka7)

Reklama

Reklama