Newyorská romance

V první část příběhu se prolne současnost s blizkou minulostí hlavních hrdinů, což nemám úplně rád, protože to rozmělňuje mou pozornost. Naštěstí se vše poměrně brzy vrátí do normální kolejí a příběh je vyprávěn jen v jedné časové rovině a tou je současnost. Za absolutní dokonalost považuju zachycení přirozeného života New Yorku, jsou to detaily, ale je v nich krása, třeba když Adam sedí s Grettou na schodech, povídají si a před kamerou prochází lidi a "ruší" tak "čistý" záběr na hlavní hrdiny. Další miláčkovej záběr, když Gretta a Dan sedí na lavičce poslouchají hudbu a kamera kouká jejím pohledem, v tu chvíli jsem si připadal jak v sedmdesátkových pohlednicích z NY od Woody Allena. New York tady tepe normálním životem a vůbec nepůsobí filmově. Možná to není hlavní složka filmu, ale mě se tahle "dokumentárnost" hrozně líbila. Jednou z hlavních složek filmu je samozřejmě hudba, texty mě teda dvakrát nebraly, na můj vkus byly až příliš nasládlý, ale některá hudba (jsem absolutní laik) mě chytla, třeba když Dan a Gretta spolu poslouchají "na půl" tu první písničku, ta byla dobrá. Natáčení na veřejných místech bylo dobrý, dialogy taky nepůsobily trapně a pokud jde o Marka s Keirou, mám je rád. Mark tomu filmu vevodí, Keiřin styl trošku nemůžu pochopit, někdy mě přišlo že přehrávala, na druhou stranu s její postavou jsem neměl žádný problém. Největší šok mně způsobila Haliee. Já si jí pamatuju z westernu s Jeffem Bridgesem jako malou holčičku a tady je najednou už solidní bréca. S těma ženskejma je to teda rychlost, jeden večer jim člověk podává do postýlky mončičáčka a druhej večer aby přines kondomy. Jedno ale u Haliee zůstává a to je talent, zase zaválela. Není to vysloveně sladká záležitost, jak by moh název napovídat, dá se to v pohodě ustát i klučíčím okem, vztahy jsou tam udělaný velmi hezky, protože nejsou vysloveny úplně do detailu. (02.07.2014)

Možnosť zrodu autentického posolstva stále dýcha. Bez obmedzenia vydavateľským molochom rozkázaných komerčných prvkoch v tvorbe samotnej, či aspoň v jej formálnych prejavoch. Každý má totiž možnosť vydať si svoju vlastnú nahrávku, napísať svoju knihu. A šíriť ju tak, ako uzná za vhodné. Bez toho, aby mu autorské práva uchmatol vydavateľ. Tu cez príbeh autorky piesní bez akýchkoľvek komerčných ambícií a skrachovaného vydavateľa, ktorého zruinoval životný štýl po veľkých úspechoch. Ona vie napísať silnú pieseň, on jej vie dodať primerané aranžmány. S podporou priateľov, ľudí, ktorí si túžia slobodne zahrať, či muzikantov zaplatených priateľmi minulosti. Ktorí, dnes úspešní a bohatí, cítia, že dnešným chudákom a lúzrom niečo dlžia. Úplne ma míňa, či ide o banalitu a či to pôsobí presvedčivo. Presvedčivosť je primárne v posolstve, že je možné gerilovo, bez prostriedkov, vydať umelecké dielo. Ak je cítiť potrebu ho vydať a niečo ľudom zvestovať. Či už sú za tým zlomené srdcia, rozpadnutá rodina, či čokoľvek iné. Film rovnako pocitovo silný po druhom pozretí, ako pri premiére. (24.12.2020)

Nadšení, naivity a čistoty předešlého režisérova počinu Once to sice nedosahuje, ale jak chcete kritizovat něco, kde se na vás skoro po celou dobu kouzelně usmívá to éterické stvoření, co si říká Keira Knightley, do toho hrají moc příjemné pésničky, to vše navíc v ulicích třetího nejkrásnějšího města na světě. O to spíš, když nad světem muzikantů slintáte blahem a užíváte si tak každou scénu, kde se hudba tvoří, nahrává, anebo kde se o hudbě jen povídá. Navíc správně vztyčený prostředníček všem těm nahrávacím a vydavatelským korporacím, které fenomén internet víceméně položil. Zkrátka film pro všechny, kdo poslouchají hudbu srdcem, anebo si to aspoň myslí. (Těším se na Prague Album :-). (19.10.2014)

Na první i poslední pohled je Begin Again ten druh krásného a strašně příjemného filmu, který vás skvěle naladí a řekne vám, že být jiný je skvělé a nejlepší. Je v něm hodně nápadů, které i fungují, a které jsou vidět. Zároveň si uvědomíte, že to opravdu točí TEN člověk, který dělal Once. Několikrát se totiž nevyhnete téměř identickým scénám a když se to tak vezme kolem a kolem, celkový příběh je taky dost podobný. Tady se ale bohužel objevuje první úskalí. Carney se pokusil nasadit stejný outsiderský princip na světově známé herce a namísto dokumentárně laděné kamery vzal kameru vizuálně čistě filmovou a zřejmě aby ještě něco z toho feelingu Once zachránil, rozhodl se, že bude každých pár minut otravovat diváka s jump cuty. Druhý otazník se snáší nad dramaturgií příběhu. Především začátek je neustálé přeskakování z příběhu na příběh, během kterého jsem ale stačil vždycky zapomenout na postavu předchozí a vlastně jsem se musel pořád dokola znovu chytat. Celkově na mě pak příběh působil moc neučesaně, jakoby bez ucelené formy. A v té formě je prostě problém celkově. Ve formě vizuální a dramatické. Ale je to opravdu strašně milé. 6/10 (10.05.2015)

Tak vám nevím. Mě se to prostě nějak..moc nelíbilo. Film mi přišel takový nijaký, půlku času se tam toho moc nedělo a tu druhou se tam zpívalo. A ty písničky se mi vůbec nelíbili. Keira v nich měla takový unylý hlas a ani ta kapela jí pak moc nepomohla, navíc mi všechny přišli na jedno brdo. Takže příběh mě neuchvátil, písničky mě neoslovili a herecké obsazení mi přišlo dost podivné. Na druhou stranu jsem ale viděla i horší filmy. Takže průměr. 3* (16.12.2014)