Syvälle salattu

Jednou jsem na svinsky úzké, vesnické okresce, kde se absolutně nedalo předjíždět, narazil na traktor s hnojem a hodinu a půl se za ním otráveně vlekl. Mělo to sice takovou rustikální atmosféru, ale jinak jsem se cítil, jako bych měl hlavu v kravské prdeli a ten rozmilý skot se nechutně pomalu šoural na pastvu. Jediným rozptýlením mi bylo, když se asi dvakrát za celou dobu neposedný kousek mrvy neudržel na vlečce a rozpustile se mi rozpleskl o čelní sklo. Mačkal jsem sice klakson jako neurotický Ital, abych celé to martýrium alespoň trochu popohnal, avšak jediným výsledkem byl z kabiny výsměšně vystrčený prostředníček zpola opilého, neoholeného, stokilového vidláka, jehož montérky viděly pračku naposled ještě v dobách kolektivizace. Nebýt nepříjemného Dežo-ví z tohoto unylého finského hydrohororu, málem bych na tu milou příhodu docela zapomněl. Táhne se to jako tuberácký chrchel a horor je to akorát tak pro instalatéry. Věřím, že když zhruba po čtyřiceti minutách nekonečné cesty hlavní hrdinky na sever začne děsivá dřezová baterie v jejím novém příbytku samovolně chrlit vodu, ač je evidentně v zaaretované poloze, musí hoši od trubek prožívat svou nejhorší noční můru a svrbět je v ruce hasák. A to ani nemluvím o tom, co zakusí, když ihned poté začne zasviněný kuchyňský odpad chrlit černou mazlavou sračku do prostoru pro nádobí! Hrůůůůůza!!! Celý ten děs je ještě umocněný tím, že ze všeho toho usilovného psaní musel mít scénárista řádně ošplouchaný maják, protože tenhle debilní blábol o ugrofinské rusalce vyřešil logicky naprosto brilantně. Asi jako dawn kvadratickou rovnici. Takže pokud se nechystáte v nejbližší době chcípnout nudou nebo rekonstruovat v bytě vodovod, zajděte si raději na Dvořáka. I ten upištěný fidling je zábavnější než tahle porce salattu! (24.02.2012)

Intro je parádní, prostředek filmu podstatně slabší a konec na pár facek. Respektive rozuzlení bylo mrazivé, ale z předchozích událostí buď udělalo blábol, nebo z hrdinky cáklou schizofreničku. Zpětně viděno mám pocit že záměr byl zmást diváka aby sledoval vějičku kterou mu scénárista nechal a potom ho uzemnit racionalitou. No nepovedlo se, vysvětlení jednoduše nedává smysl. Což ale není nic co by při sledování překáželo, naopak děj pěkně ubíhá, napětí se krásně stupňuje, suomen kieli zní tradičně pohádkově a postavy jsou živoucí jako ve všech finských filmech. Jenom škoda celkového vyznění. Režisér měl radši natočit horor a na nějakou překvapivou pointu se vykašlat. Základ k tomu položil slušný. (02.03.2012)

Fíni sú ako tvorcovia hororov kvalitatívne stále o level nižšie než ich škandinávski susedia Nóri či Švédi, ale na druhej strane aj snaha natáčať a schopnosť niečo zrealizovať až do finálnej podoby sa cení. Ich doterajšie hororové výtvory ako Dark Floors či Sauna ma príliš nepresvedčili a Body of Water hodnotím ako lepší žánrový priemer. Musím však uznať, že spojenie hororových činiteľov a ponurej atmosféry fínskej lužnej krajiny funguje pomerne účinne. (29.02.2012)

Zprvu jsem si říkal, proč to není označeno jako horor, protože stísnění bezbarvý temný lekavý styl vyprávění tomu dost odpovídal, ale závěrečný fortel podal vysvětlení. Přesto mi to přišlo trochu záměrně "zhororované" , aby vysvětlení bylo o to více překvapivé. Dobré to bylo, ale že bych si to nějak dlouho udržel v paměti, to zase ne. (21.02.2012)

Velmi zajímavá projekce Bio Oka NASLEPO. Začátek filmu a i samotné projekce byl slibný. Film vypadal celkem strašpytelně a zároveň projekce probíhala bez problémů. Po půl hodině jsem se začal modlit k ukončení tohoto strašného utrpení. NUDA NUDA, ŠEĎ ŠEĎ.. Lidé v sále se začínali v dramatických scénách smát a poměrně hlasitě bavit. Ale to stále nebylo to NEJLEPŠÍ. Asi deset minut před koncem filmu, když se blížilo rozuzlení této nudy, vypadla promítačka a film začal od znovu.. lidé začali tleskat, že je konec.. jenomže ti mučitelé se rozhodli, že nám konec filmu neodpustí.. "naštěstí" film přetočili až moc a my jsme tudíž přišli o zápletku a nevíme jak to vlastně dopadlo!.. Rozhodně chci tuto blbinu vidět znovu, ale pak už NIKDY VÍC, NIKDY VÍC. (23.08.2012)