Syvälle salattu

Zprvu jsem si říkal, proč to není označeno jako horor, protože stísnění bezbarvý temný lekavý styl vyprávění tomu dost odpovídal, ale závěrečný fortel podal vysvětlení. Přesto mi to přišlo trochu záměrně "zhororované" , aby vysvětlení bylo o to více překvapivé. Dobré to bylo, ale že bych si to nějak dlouho udržel v paměti, to zase ne. (21.02.2012)

Miluji skandinávské filmy, jejich ponurost, tajemnost, řeč, herce...a tady je splněno vše mé oblíbené. Při výsledném dojmu jsem si uškodila sama, protože jsem měla za to, že se jedná o horor - a tomu tak nebylo a jak vidím, ani nemělo být. Příběh k tomu pravda svádí - tajemné jezero, ke kterému zavítá matka se synem - ona sama tu kdysi vyrůstala a o místě slyšela řadu více i méně strašidelných báchorek (úvod je bravurní). Napjatí můžeme být až do konce, i když minimálně v poslední třetině pozorný divák tuší, pakliže rovnou neví...to ale na koukatelnosti neubírá. Bylo to netradiční a za shlédnutí film určitě stál. (01.10.2012)

Jednou jsem na svinsky úzké, vesnické okresce, kde se absolutně nedalo předjíždět, narazil na traktor s hnojem a hodinu a půl se za ním otráveně vlekl. Mělo to sice takovou rustikální atmosféru, ale jinak jsem se cítil, jako bych měl hlavu v kravské prdeli a ten rozmilý skot se nechutně pomalu šoural na pastvu. Jediným rozptýlením mi bylo, když se asi dvakrát za celou dobu neposedný kousek mrvy neudržel na vlečce a rozpustile se mi rozpleskl o čelní sklo. Mačkal jsem sice klakson jako neurotický Ital, abych celé to martýrium alespoň trochu popohnal, avšak jediným výsledkem byl z kabiny výsměšně vystrčený prostředníček zpola opilého, neoholeného, stokilového vidláka, jehož montérky viděly pračku naposled ještě v dobách kolektivizace. Nebýt nepříjemného Dežo-ví z tohoto unylého finského hydrohororu, málem bych na tu milou příhodu docela zapomněl. Táhne se to jako tuberácký chrchel a horor je to akorát tak pro instalatéry. Věřím, že když zhruba po čtyřiceti minutách nekonečné cesty hlavní hrdinky na sever začne děsivá dřezová baterie v jejím novém příbytku samovolně chrlit vodu, ač je evidentně v zaaretované poloze, musí hoši od trubek prožívat svou nejhorší noční můru a svrbět je v ruce hasák. A to ani nemluvím o tom, co zakusí, když ihned poté začne zasviněný kuchyňský odpad chrlit černou mazlavou sračku do prostoru pro nádobí! Hrůůůůůza!!! Celý ten děs je ještě umocněný tím, že ze všeho toho usilovného psaní musel mít scénárista řádně ošplouchaný maják, protože tenhle debilní blábol o ugrofinské rusalce vyřešil logicky naprosto brilantně. Asi jako dawn kvadratickou rovnici. Takže pokud se nechystáte v nejbližší době chcípnout nudou nebo rekonstruovat v bytě vodovod, zajděte si raději na Dvořáka. I ten upištěný fidling je zábavnější než tahle porce salattu! (24.02.2012)

Fíni si teraz u mňa polepšili, kvalitný mysteriózny thriller s nádychom hororu. Je založený na starej duchárskej, mytologickej báchorke, v ktorej musel mlynár obetovať svojho prvorodeného syna duchovi jazera, a ten mu na oplátku zabezpečil blahobyt. Matka, ktorá kedysi vyrastala v malom mestečku pri jazere, sa doňho po rokoch vracia spolu so svojim synom, aby zachránila jazero, no po odhalení tragickej minulosti sa jej syn ocitá v nebezpečenstve. Film ťaží predovšetkým z peknej atmosféry podporovanej pomalou hudbou a zaujímavého príbehu. Zapadnutá dedinka, jazero, okolo neho všadeprítomná hmla, duch... jednoducho sa na to dobre pozeralo. A to aj napriek nesympatickej hlavnej hrdinke a malému počtu ľakačiek. (11.02.2012)

Naprosto zbytečný thriller, který se snaží být mysteriózní, ale nakonec jde jen o pěkně zpackanou rodinnou tragédii. Film snad kromě sympatické a celkem snažící se Kristy Kosonen nemá co nabídnout. Doporučil bych ho pouze v případě, že opravdu nemáte jiný film po ruce a nudíte se tak, že vám je jedno, na co budete zrovna koukat. Jsou desítky lepších thrillerů s lepší zápletkou i pointou. (08.04.2012)