Režie:
Leos CaraxScénář:
Leos CaraxHrají:
Denis Lavant, Edith Scob, Kylie Minogue, Eva Mendes, Michel Piccoli, Jean-François Balmer, Annabelle Dexter-Jones, Elise Lhomeau, Leos Carax (více)Obsahy(1)
Leos Carax, nevyzpytatelný enfant terrible francouzského filmu, se po třináctileté pauze vrátil triumfálním způsobem. Ve filmu, který měl podle mnohých letos v Cannes získat Zlatou palmu, ztvárnil režisérův věrný druh Denis Lavant tajuplného pana Oscara, beroucího na sebe v průběhu jednoho dne nejrůznější identity ve zneklidňující show snímané neviditelnými kamerami. „Kvůli čemu to ještě děláte?“ ptá se Oscara jeho šéf, ztvárněný Michelem Piccolim. „Pro krásu samotného gesta,“ odpovídá Lavantův chameleonský hrdina a charakterizuje tak režisérovo krédo „rozprostřené“ do pěti filmů v průběhu téměř třiceti let. Pro Caraxe typické, bolestně romantické vidění světa se snoubí s hravou provokativností a nezměrnou láskou k bizarním milníkům v dějinách filmu (mezi mnoha jinými Oči bez tváře Georgese Franjua). Jeho uhrančivý spektákl je prostoupen obdivem k Paříži, která bezmocně přihlíží pomalému zániku legendárního obchodního domu Samaritaine v sousedství Pont Neuf, ale třeba i k mizejícímu světu limuzín či zpěvu Kylie Minogue. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (3)
Recenze (229)
Souhlasím s tím, že Leos Carax nedělal nic jiného, než že uplynulé desetiletí chodil hodně do kina. Jak jinak by totiž mohl natočit něco tak... hmmm... divácky neatraktivního, nekoukatelného, ač se ve filmu objeví vše, co má současný divák rád (fantasy skřítek, umírání různých lidí, tajemní řidiči, tajemná auta, podivné děti, krásná Eva Mendes nebo erekce Denise Lavanta, eh, ne, ta už tam být nemusela). V průběhu promítání z kina odcházeli lidé, nejvíc jich odešlo během intermezza. Takže pokud budete chtít odejít, odejděte zhruba po hodině filmu, je to ten nejvhodnější okamžik. My zůstaly... ()
Až do půlky je v tom znát nově objevená linie Cremaster 3 a vůbec Matthew Barney... Jen bez té okaté zednářskosti a ve svižnějším, stále lehce reklamním tempu. Pak už se to nese v epice podobné Mauvais sang. A PS: je fajn, že tu pro mě někdo jako uživatel verbal poodhalil "existenci vysoce umístěných homoentit", a stanovil, že o velikosti díla by měl rozhodnout "zdravý, heterosexuální divák". Dodal bych, že ten divák by měl být blond - to se vyplácelo už v himmlerovské eugenice... ()
47th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2012 - HORIZONS - Horizonty (Holy Motors / HOLY MOTORS / Holy Motors) - Příběh tohoto filmu začal když jsem viděl plakát k filmu, to byl první signál skvělého i bláznivého filmu který skutečně nastal. Vizuální dokonalost, scénáristická extáze, vizuální požitek. Absolutně šílené dvě hodiny absurdností, totálně střeštěného blaha. Film co nejde okomentovat o čem byl, protože tento námět je nekomentovatelný, tento film musí člověk vidět a okomentovat sám. A buďto sedne a budete v sedmém nebi jako já a nebo (jako dosti lidem) nesedne a budete nadávat (a určitě né málo)... - 6. 7. 2012 - kino Thermal - Malý sál - Karlovy Vary - 2. místo - 95% ()
Holy Motors mi přijde mnohem geniálnější než Zlá krev. Tohle jsou nejen audiovizuální orgie, tohle je nostalgické vzpomínání plné mimořádně chytrých nápadů. Holy Motors srší odkazy a humorem, ty nápisy na náhrobcích jsou jasnou ukázkou toho, že Carax se nebojí si udělat srandu z naprosto čehokoliv. Jsem poněkud rozmrzelá pouze sama na sebe, musela jsem se nechat provést celým filmem, abych zjistila, že pointu vlastně znám od začátku, jen mi to nedošlo. A to lze připsat Caraxovi též k dobru. Opět došlo k naprosto dokonalému spojení všech složek filmu, působivá kamera, dokonalý scénář, skvělí herci a výborná hudba. K tomuhle se skutečně velmi hodí skladba Gérarda Manseta Revivre, tohle se prostě musí prožívat a prožívat. ()
Osobně bych se hluboce zdráhal označit tento film jako "podvratný" (komentář Marigolda), na to slovo jsem nesmírně alergický, a je to podle mě úplně stejně stupidní nálepka, jako třeba "pseudointelektuální" od lidí na druhé straně, kterým to nesedlo. Když nic jiného, potvrzuje mi to, že jsme ve většině případů zvyklí filmy vnímat v nějakých zaběhlých kategoriích, a pokud se jim něco pojmově vymyká, nevíme si s tím rady. Tak je tomu s tímto filmem alespoň u mě - asi si dovedu představit, co na tomhle filmu může některé lidi oslovit, ale osobně jsem se s ním těměř naprosto minul. Neoslovilo mě jeho pojetí, zpracování ani jakási umělecká výpověď, kterou jsem tam snad identifikoval - ten film mě naprosto nesnesitelně nudil, uspával, nebo pro změnu znechucoval a otravoval. Krom toho jsem nepochopil, proč se zde objevuje stejná postava, kterou jsme už mohli vidět ve starším filmu Tokio! - i když se v tomto filmu nejde asi divit vážně ničemu, protože je zde možné asi naprosto cokoli, mně osobně toto přenesení stejné postavy z jednoho filmu do jiného jen spolehlivě dokazuje, že tenhle filmový bizar není můj cup of tea a že já a Carax žijeme v úplně jiném vesmíru. Neupírám takovým lidem právo točit filmy podle jejich vkusu, ale do budoucna bych se rád takovým filmům důkladněji vyhýbal, protože sledovat je mě vyloženě ubíjí. Jedna hvězda za těch pár šílených fórů, které vyloudily úsměv i na mé tváři (lidi v kině jinak na film reagovali celkem pobaveně, aspoň co mi přišlo), a též proto, že odpad mám vyhrazený přece jen pro trochu jiný typ filmů, mezi něž tento nepatří. ()
Galerie (45)
Zajímavosti (16)
- Leos Carax povedal: „Môj film nikdy nestojí na jednej myšlienke alebo na zámere, ale skôr na niekoľkých obrazoch a pocitoch, ktoré spolu prepletám. V prípade Holy Motors som mal stále pred očami tie dlhé limuzíny, čo sa v posledných rokoch vyrojili na uliciach. Prvýkrát som niečo také videl v Amerike a teraz ich vídam každú nedeľu, keď sa konajú čínske svadby. Perfektne ladia s dnešnou dobou – sú nevkusné a pompézne." (Zdroj: ASFK)
- Film obsahuje mezihru – Intermezzo nebo Entracte, kdy Oscar (Denis Lavant) hraje na harmoniku v prázdném chrámu a postupně se k němu přidávají další hudebníci. Je to odkaz na slavný němý avantgardní dadaistický film Reného Claira Mezihra (1924), který byl samotný natočen jako mezihra baletu Erika Satieho "Relȃche", což znamená "Představení zrušeno". (Aelita)
Reklama