Cold Skin

Nutne sa tu črtá istá paralela s del Torovou blockbusterovou Tvárou vody, či však ide o analógiu čisto náhodnú alebo cielenú si netrúfam odhadnúť. Viac svetla do týchto dohadov by snáď mohol vniesť samozvaný hororový expert, znalec mysteriózna a osobný (ak nie aj najlepší...) priateľ Xaviera Gensa užívateľ Psychor, ktorý si so spomínaným režisérom počas festivalov v Cannes odbil už nejeden čajový dýchánek a bol iste podrobne zasvätený do Xaviho plánov. Tak či onak, keď porovnám oba spomínané filmy a ich rozpočty ($10,5 milióna vs. $19,5 milióna) vychádza mi to tak, že Gens poňal tému zblíženia sa ľudí s vodnými potvorami pre mňa osobne príťažlivejším spôsobom než renomovaný mexický režisér. Obmedzil zoofilné milostné výlevy (aj keď určitým náznakom sa predsa len nevyhol...), na ktorých The Shape of Water v podstate stojí, príbeh správne situoval do exteriéru a viac sa zameral na akčno-hororovú stránku, čo mu aj napriek občas slabším vizuálnym efektom, ktoré sú badateľné najmä v momentoch, keď sú monštrá v pohybe určite kvitujem. (22.02.2018)

Moc pěkný vizuál, prostředí, herci byli v pohodě, masky a triky ušly...jenže Xavier Gens není Guillermo del Toro. On, ani scénáristi v sobě nemají perverzního romatika, který by vyprávěl příběh o lásce a šílenství osaměleho muže s lehkostí a nostalgií a to bez ohledu na to, jestli je zamilovaný do mroží samičky, nebo klíčové dirky. To okřídlené -někdy je méně více-, je tady bohužel na místě a netýká se to jen stopáže. Na to, že tam byly vlastně jen tři postavy, se do toho tvůrci zbytečně zamotali a díky snaze nebýt předvídatelní, se jim od poloviny začal scénář rozpadat. Na jednu stranu je mi ta snaha vyhnout se doslovnosti sympatická, stejně jako ta smyčka, kterou zkonstruovali, ale bohužel ta nekompaktnost celý film sráží. V kombinaci s žánrovou nevyhraněností...horor ani sci-fi to není, to prostě nefunguje, jak by mohlo. Je mi to vcelku líto, potenciál na pořádné drama s hororovými prvky tam byl. (27.04.2020)

Adaptace Piňolovi skvělé literární předlohy není pouhým otrockým přenesením jejího děje na filmové plátno, ale osobitou variací na dané téma, která zachovává základní prvky příběhu, přitom má svoji vlastní tvář a především zdařile pracuje s neopakovatelnou atmosférou této drsné robinzonády nastolující otázky divošství, tolerance a osamění a spojující v sobě zběsilý boj o přežití s problémy poněkud bizarního milostného trojúhelníku. (07.06.2018)

„Pri boji s monštrami si daj pozor, aby si sa sám nestal monštrom.“ Dobré a pôsobivé. Cítiť z toho H.P. Lovecrafta a Pád do tmy. Ale zároveň dosť dlhé, vinou čoho sa od istého času dostaví stagnácia. Deň dialógy a prechádzky po ostrove, noc strieľačka, síce parádne nakrútená a krvavá, hoci nie zbytočne a nechutne explicitná (ale áno, drsná). No ale takto sa to opakuje... a opakuje... a opakuje... a potom je koniec. Hoci je to zručne nakrútené, je to proste tak trocha nuda. Postavy sú fajn, herci David Oakes, Ray Stevenson a Aura Garrido tomu veľa dávajú. No len na povrch. V hĺbke sú ich postavy také, čo ja viem, nijaké. Motív „láskavej čosi-ako-zoofílie“ nie je od veci. Dodáva materiálu zaujímavú príchuť. Pochmúrna ostrovná výprava s burácajúcim oceánom, skalnatým pobrežím a majákom, je skvelá. Určite by sa síce našiel kameraman, ktorý by z nej dokázal sekať zábery, ktoré by ste si chceli zarámovať a to Daniel Aranyó tak úplne nerobí (nevie robiť?). No i tak odviedol dobrú robotu. Sklamalo ma, že parádna partia námorníkov, ktorí robia hrdinovi spoločnosť z úvodu, sa neskôr z deja úplne vytratí. Na druhej strane je to tak možno lepšie, lebo ak by sa nevytratila, stala by sa z toho vyvražďovačka a to už sme videli stokrát. Som každopádne rád, že Xavier Gens i po tomto záreze zostáva hororovým režisérom, ktorého ďalšie filmy ma zaujímajú a lákajú. A to paradoxne napriek tomu, že okrem The Divide ma nebavili (Hranice smrti, Crucifixion). Myslím si ale, že má v krvi remeslo a ak v budúcnosti vylepší nejaké veci na svojich filmoch, mohol by sa stať veľmi významným žánrovým tvorcom. A možno nielen žánrovým. Kniha  Alberta Sánchez Piňola z roku 2002 je na tom podobne (skvelé prostredie, atmosféra a postavy verzus monotónny dej). (07.09.2018)

Indie variace na The Shape of Water. Horor to teda moc není, spíše takové "del Torovské"/ "lovecraftovské" sci-fi drama se super cinematography a fajn temnou atmosférou, kterou dotváří především parádně zvolené prostředí. Je teda škoda, že největší slabinou je poměrně prázdný scénář a ujoudané tempo, kde divák neustále čeká, co z toho vyleze a kdy dojde k nějakému twistu, který tomu všemu dá nějaký smysl nebo rámec. A k tomu bohužel nedojde. Pár myšlenek to má, ale finále je spíše antiklimatické a některé motivy na můj vkus nedořečené. (26.07.2020)