Cold Skin

Xaviera považuji za neuvěřitelně inspirující bytost a dalo by se říci, že právě on mi před třemi lety v Cannes ukázal směr cesty směřující k hororové režii. Dmul jsem se pýchou, když obdivně hovořil o mých ohromujících znalostech hororové teorie, čemuž hned vzápětí učinil přítrž výrokem, že unce praxe je důležitější a prospěšnější než kilogramy teorií. Klaním se Xavierově moudrosti, ale jakožto hororový expert musím konstatovat, že v případě Cold Skin mělo raději zůstat pouze u teorie. Exekuce se totiž vůbec nezdařila (přinejmenším v rámci standardu kvality, který od Xaviera očekáváme). Pinolova knižní předloha oplývá velkou mírou násilí a sexuální brutality, což Xavier kupodivu až tak nereflektuje a naopak sází na přemíru poetičnosti, která vůbec není vlastní jeho dosavadní tvorbě. Snímek působí neskutečně rozvlekle a hororovým divákům ho v žádném případě nemohu doporučit. Vím, že Xavier je velkým fanouškem Pinolovy knihy, a prostřednictvím Cold Skin chtěl zkrátka její příběh sdílet s námi. A spolu s tím si i ohmatat nové postupy a nadobro se vymanit ze zavedené škatulky. To je třeba ocenit, ale ve výsledku za pouhé dvě hvězdy. (17.04.2018)

Nutne sa tu črtá istá paralela s del Torovou blockbusterovou Tvárou vody, či však ide o analógiu čisto náhodnú alebo cielenú si netrúfam odhadnúť. Viac svetla do týchto dohadov by snáď mohol vniesť samozvaný hororový expert, znalec mysteriózna a osobný (ak nie aj najlepší...) priateľ Xaviera Gensa užívateľ Psychor, ktorý si so spomínaným režisérom počas festivalov v Cannes odbil už nejeden čajový dýchánek a bol iste podrobne zasvätený do Xaviho plánov. Tak či onak, keď porovnám oba spomínané filmy a ich rozpočty ($10,5 milióna vs. $19,5 milióna) vychádza mi to tak, že Gens poňal tému zblíženia sa ľudí s vodnými potvorami pre mňa osobne príťažlivejším spôsobom než renomovaný mexický režisér. Obmedzil zoofilné milostné výlevy (aj keď určitým náznakom sa predsa len nevyhol...), na ktorých The Shape of Water v podstate stojí, príbeh správne situoval do exteriéru a viac sa zameral na akčno-hororovú stránku, čo mu aj napriek občas slabším vizuálnym efektom, ktoré sú badateľné najmä v momentoch, keď sú monštrá v pohybe určite kvitujem. (22.02.2018)

Tak horor ani náhodou, skôr mi to pripadalo ako komorná dráma (sem-tam akcia) opisujúca vzťah medzi trojicou, ktorá obýva opustený maják na malom ostrove.. Vôbec nie zlé, po technickej stránke takmer dokonalé, Xavier sa vôbec nemusí hanbiť. Avšak je tu viac otázok hlavne o pôvode tých vodných hybridov či čo to bolo za rasu. Masky výborné, ale pri rozpočte 8500000$ sa to dalo čakať. P.S. Keď si na ostrove dlhodobo sám, je jasné, že pretiahneš nielen kohokoľvek ,ale aj... :) (16.01.2018)

Indie variace na The Shape of Water. Horor to teda moc není, spíše takové "del Torovské"/ "lovecraftovské" sci-fi drama se super cinematography a fajn temnou atmosférou, kterou dotváří především parádně zvolené prostředí. Je teda škoda, že největší slabinou je poměrně prázdný scénář a ujoudané tempo, kde divák neustále čeká, co z toho vyleze a kdy dojde k nějakému twistu, který tomu všemu dá nějaký smysl nebo rámec. A k tomu bohužel nedojde. Pár myšlenek to má, ale finále je spíše antiklimatické a některé motivy na můj vkus nedořečené. (26.07.2020)

"Ploutvonožní žabáci, nepřátelští vojáci." SPOILERY! Hmm. Všichni komentují jen horor, div se z toho nezlowecraftujou. A zvedat interpretační rukavici bude kdo? :-) Co když Gens netočil primárně horor, ale protiválečné drama? Takže přeleštit artové brýle... a kuk na film novýma očima. Píše se rok 1914, ergo mladý meteorolog připlouvá nikoli na ostrov s majákem, ale do zákopů první světové. Zákopů omotaných ostnatým drátem a špičatými kůly (!), v noci olizovaných světlomety (!) a dobývaných jednou vlnou útočníků za druhou, slepě se vrhajících proti palbě (!). Ochoz majáku opevněný pytli s pískem, čili proti kulkám, proč asi?! Proti šplhajícím modrým parybám (s prázdnýma rukama) by to totiž nedávalo smysl. Občas je na frontě klid i několik týdnů (!) a nikdo neví proč. Vojáci v rukách křečovitě svírají fotky svých blízkých (!), říkají že "Přestávky mezi bojem jsou horší než boj sám" a neví, kdy žabáci (Francouzi, Italové, Němci...) zaútočí znovu. K smrti unaveni bojem, lidi i modří žabáci (odlidštění protivníci, ti se zabíjejí snáz) vyjdou ze zákopů a obejmou se, viz Šťastné a veselé, ale pak vražedné běsnění propuká znovu. Tyfus (!) řádí, civilisté, včetně dětí trpí (viz světlice v hrudi žabáčka),  ženy (ploutvonožné samice) jsou znásilňovány a vojáci ztrácejí lidskost, svou identitu (!) a propadají šílenství. Z hodného meteorologa Aldora Vigelandse se v zákopech stane vražedné monstrum, správce Gruner. Vidíte, teď vám to strejda Omnibus hezky vysvětlil. Alternativní název: Na západní Frontière(s) klid.  (09.11.2022)