Tři barvy: Modrá

Kieslowského konštruktívny polodokumentárny minimalizmus je pre intímny príbeh rozsahu psychologickej eseje na tému tragédie životných ciest a pálenia mostov ideálny. Dialóg vedený medzi obrazom, hudbou, strihom, slovom i divákom do bodky zodpovedá popisnému názvu, ktorý hovorí za všetko. Modrá - to je smútok, odcudzenie, odsúdenie, samota, depresia. Ochladnutie vo vzťahoch, v motiváciách, v putách, v cieľoch. Málo slov, mnohé medzi riadkami a v náznakoch. Uhrančivý civilný výkon Juliette Binoche. Hudba, ktorá prekračuje hranicu fyzického, obraz, ktorý postupne prechádza do mysle. Strih, ktorý nečakane utína, zatmievačky, ktoré znenazdajky berú. A predsa mi i napriek citlivému nakladaniu s témou chýba hlbšia myšlienková podstata, neodbytnejší pocit naliehavosti filmárskej výpovede o vnútornom utrpení. Predsa len je v pár momentoch cítiť až prílišné priblíženie sa sofistikovanému citovému vydieraniu, ktorému však nejde uprieť pôsobivosť. Film, ktorý má podobný efekt ako jemne a dôsledne komponovaná hudba - umenie. Ale chladné a v pár momentoch nie úplne presvedčivé. 75% (01.09.2014)

Juliin dokonalý svět se zhroutí a ona prožívá neuvěřitelnou prázdnotu, zpřetrhá vazby s minulým světem a chce začít znovu, jenže minulost jí stejně dostihne. Juliette Binoche umí každým pohybem, výrazem tváře i pouhým pohledem vyjádřit smutek a bolest hlavní hrdinky tohoto příběhu. Nádherné jsou modré detaily: bazén, lustr, lízátko a hudba, prolínající se celým filmem. K dokonalosti mi chyběl trochu lepší motiv příběhu.4,5* (21.01.2006)

Psychologické drama, ve kterém hraje důležitou roli modrá barva a Juliette Binoche. Tíživost první hodiny mě skutečně uzemnila – tomu se říká teror diváka. Minimum slov, obrovské duševní strádání hlavní hrdinky, nicneříkající zatmívačky uprostřed záběru, těžká, dramatická hudba a žádné vyhlídky šťastných konců. A do toho pořád samá modrá, ne, zde rozhodně není dobrá. 80% Zajímavé komentáře: zputnik, meave, ScarPoul (14.07.2006)

Pastva pro oči, ráj pro uši a Země zaslíbená pro mysl. Nějaké takové pocity si pravidelně odnáším z filmů Krysztofa Kieslowského. Pokud Rusové mají svého Tarkovského, Švédové Bergmana, tak Poláci mohou být více než hrdi na svého Krzysztofa. Jeho přístup k filmařině se intenzitou divákova prožitku zcela směle staví na roveň výše zmiňovaným. Hluboké příběhy plné smutku i něhy; příběhy vášně i zmaru... ale pro mně osobně především filmy o lásce a životním smíření. Počáteční část trilogie TŘI BARVY: MODRÁ v tomto ohledu není výjimkou. Juliette Binoche coby Julie Vignon (de Courcy) si prožívá všechno jiné, než radost ze života. A přesto... ale nebudu předbíhat; koukněte a uvidíte. Shrnuto a podtrženo: Nemám co vytknout tomuto snímku. Po formální i obsahové stránce jde o skvěle zpracované dílo... a proč to neříct naplno: jde o klenot. V neposlední řadě potěší přítomnost Zbigniewa Preisnera coby tvůrce muziky. (23.11.2004)

Občas mávam smutný pocit, že ma už nič nemôže prekvapiť. Rozčarovanie z hľadania a monotónnosti života, ktorý sa denne opakuje dokáže zriedka čosi narušiť. Obzvlášť vo filme, ktorý sa stáva továrňou na mainstreamové sny. Kieslowski ju úžasný a zároveň nedovolí žiadne predpoklady. Nemôžete odísť po čipsy, ani sa prestať sústrediť. Príbeh Jullie, ktorá hľadá svoje miesto v prázdnote a splýva na hladine sa víri skutočne prekvapivo. Hrdinka prenasledovaná výbornou hudbou /na čo som si už u Kieslowskeho zvykla/ sa dostáva ... no dosť. Pripraviť kohokoľvek o napätie, ktoré príbeh poskytuje by bolo hriechom. Za dokonalú techniku spracovania musím dať päť * (12.07.2006)