Režie:
Krzysztof KieślowskiKamera:
Sławomir IdziakHudba:
Zbigniew PreisnerHrají:
Irène Jacob, Philippe Volter, Halina Gryglaszewska, Sandrine Dumas, Jerzy Gudejko, Kalina Jędrusik, Aleksander Bardini, Władysław Kowalski, Jan Sterniński (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Krzysztof Kieślowski je patrně jediný režisér z postkomunistických zemí, který si svou tvorbou udržoval vysoký celoevropský a i světový kredit. U nás si ho ceníme od jeho slavného AMATÉRA (1979), ve světě se však důsledně prosadil až svým televizním DEKALOGEM a filmem DVOJÍ ŽIVOT VERONIKY (1991). Důsledně v nich pokračuje v originálních analýzách vnitřního světa člověka, kde zůstává vždy mnoho tušeného, nevyřčeného a kde se nahodilost a nutnost, rozum a city pohybují v určitých kruzích. Kieslowského spojení metafyziky a hlubokého zájmu o osud jedince se realizuje v působivé formě, vyznačující se přesností a zároveň i mnohovýznamovostí.
Zvláštní příběh dvou identických dívek, Polky a Francouzky, lze vnímat v nejrůznějších rovinách. Divákovi se záměrně otvírá nekonečný prostor pro úvahy a reflexe. Zatímco "polská" Veronika dává před láskou k muži přednost lásce k hudbě, a proto také umírá, "francouzská" Veronika volí zdánlivě "příjemnější" životní cestu. Obě ženy, které se náhodně setkají jen na dálku a na kratičký okamžik, trpí stejnou srdeční nemocí, mají stejná gesta, používají stejné předměty. Také vztah k otcům je velmi podobný. Zatímco první umírá pro lásku k umění, druhá nachází - jakoby v podvědomí poučena jejím údělem - životní lásku k muži, který je možná strůjcem jejich příběhu. Záhadné věci se tu dějí s neuvěřitelnou přirozeností a jednoduchostí.
Kieślowski pomocí dokonale propracovaných detailů vytváří strhující až mystický obraz, naplněný zvláštní emoční silou a vymykající se v mnohém současným kinematografickým trendům. Obrovský podíl na vyznění filmu mají kameraman Sławomir Idziak, hudební skladatel Zbigniew Preisner a především představitelka obou Veronik Irène Jacobová. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (236)
Jednu hvězdu za hudbu, zejména překrásné vokály. Druhou hvězdu za Irène Jacob, jejíž Veronika dokáže udržet napětí i ve chvílích, kdy film téměř stojí. Třetí hvězdu za všechny ty malé věci a myšlenky, které si může divák jako datel vyzobávat. Čtvrtou hvěždu za to, že znám jednu "svoji" Véronique. • Co jsem ocenil, byla snaha K. Kieslowského vyjádřit nitro člověka a převést ho na filmové plátno. Znáte ten pocit, kdy se cítíte výjimečně, zvláštně? Ten pocit, který nedokážete uchopit slovy, ale uvnitř vás tvoří spojitou kulisu emocí, pocitů a zkušenosti? Ten pocit, který vám dává pochybovat, zda svět kolem je skutečný, který vás nutí se ptát: opravdu je všechno kolem tak průzračně snadné, jednoduché. Opravdu jenom já v sobě mám energii dělat věci jiným způsobem, vidět věci jinýma očima, snad zároveň na tisíce způsobů? Přesně tento pocit se alespoň z jedné jediné setiny povedlo géniu Kieslowkého vyjádřit. A před tím samotným smekám. Plné hodnocení nedávám, protože jsem se místy nudil - možná snad proto, že je mi myšlenka Veroniky tak blízká. ()
[10/10] ♫10/10♫ (L Studio, Canal+, Norsk, Sidéral, Tor) (Barevný /// Leonardo De La Fuente /// Scénář: Krzysztof Kieslowski, Krzysztof Piesiewicz /// Kamera: Slavomir Idziak /// Hudba: Zbigniew Preisner /// MFF v Cannes: Krzysztof Kieslowski (Cena FIPRESCI, Cena ekumenické poroty), Irène Jacob (herečka)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] ()
Nemôžem si pomôcť, ale keď som tento legendárny Kieslowskeho film pred časom videl, jediné, čo mi uviazlo v pamäti, bola dosť ťažká nuda. Ani pohľad na krásnu Irene Jacob, ktorá nezlezie z plátna, mi nepripravil žiaden katarzný, alebo aspoň uspokojujúci stav z videného. Film, ktorý treba vidieť po čase znova, keď už človek je viac oboznámený s Kieslowského tvorbou a videl viac art filmov. Jeho filmy, ktoré som videl ešte pred Veronikou, ma zasiahli oveľa viac. VIDENÉ ZNOVA: Divák si na druhý krát všimne niektoré ďalšie detaily, metafory a motívy. Anjel, ľudia ako bábky, farby. Stále mám pocit, že to na plné precítenie treba vidieť ešte raz. Je červená a zelená farba odkazom na Vertigo? ()
Jednoznačně vrchol Kiéslowského tvorby. Příběh dvou dívek, které se nikdy nesetkali a přitom jedna druhou cítí, balancuje na hraně pocitů a reality a snu, mezi intuicí a vzpomínkou... V krásně barevně laděném obrazu, který je složením zelené, červené a žluté se nám vypráví příběh, plný detailů a drobností, plný lehkých cinknutí a úžasné hudby... Kiéslowski nám otevřel nejvíce intimní stránky ženy... Dvojí život Veroniky byl zjevnou inspirací pro Amélii z Montmartru, která využívá mnoho postřehů z toho úžasného filmu. ()
Mal som nejaké očakávania o tom, aký bude film, ku ktorému napíšem svoj 3000. komentár. Náhoda mi dopriala Kieslovského Veroniku. Opäť mám z filmu taký inertný pocit. Viem, že režisér sa snažil niečo divákom pretlmočiť, vybral pôvabnú herečku, dobrého kameramana a zvolil nekompromisný strih. Napriek tomu všetkému som sa nedokázal naladiť na jeho vlnu, film som sledoval bez väčšieho záujmu a určite si ho kvôli väčšiemu porozumeniu nepozriem opakovane. N a základnej vojenskej službe sme mali také pravidlo: nerozumiem - nevykonávam, takže nikto odo mňa nemôže očakávať, že budem zasvätene písať o symbolike, o skrytých významoch a celkovo o výnimočnosti tohto diela. To prenechám iným. ()
Galerie (45)
Zajímavosti (6)
- Snímku nakrúcal Kieslowski v spolupráci s francúzskymi filmármi od novembra 1990 do marca roku 1991 v poľských mestách Lodž a Krakow, ale aj vo francúzskom Clermont Ferrande a v Paríži pri účasti poľských aj francúzskych hercov. (Zdroj: moviemania.sk) (classic)
- Francúzska verzia scenára sa musela pre Irene Jacob (Veronika) prekladať z francúzštiny do poľštiny 15-krát, starostlivo vyberať slová a vypilovať dej. (Zdroj: moviemania.sk) (classic)
- Filmový štáb sa skladal sčasti z Francúzov a z Poliakov. Okrem poľskej verzie existovali aj francúzske verzie filmového scenára. (Zdroj: moviemania.sk)
Reklama