Dvojí život Veroniky

Moc dlouho mi trvalo než jsem se k tomu filmu dostal a musím říct, že jsem si to téma představoval jinak - a proto mírné zklamání. Chybí mi v tom trochu víc přímočarosti jako v Bílé - ale to by pak byl jiný film. V jistém smyslu mi tento opus evokuje nejvíce poslední Lynchovy filmy. (22.04.2007)

Zajímavý námět, ale příliš intelektuální a tedy chladné zpracování (hezký teplý obraz to nenapraví), s množstvím zbytečných odkazů (stařeny apod.) a hlavně strašně rozvláčné... (20.12.2007)

Vôbec nezdieľam nadšenie tu hodnotiacich. Ja si chcem pri filme oddýchnuť a nie pol hodinu dumať " čo tým chcel autor povedať ". Total PSYCHO. Fakt ak si neprečítate recenziu resp. vysvetlenie niekoho odtiaľto, tak z toho budete "JELEŇ " ako ja. Film ku ktorému sa nevráti asi nik. Ja teda rozhodne nie a preto si sám pre seba si sem poznačím že : UTEKAaaaaaaAJ KADE LAHŠiE !!!!! :o) (01.08.2010)

Rád sa pozerám na Iréne Jacob, ale ten polodementný výraz, ktorý nasadzovala pri spievaní ju krajšou teda nerobil. Kieslowski zasa vstupuje do labyrintu tajomna a metafor, ale tu jednoznačne zablúdil a nezachráni ho ani Adrianina niť. (27.07.2011)

Artový film, z něhož ten art přímo sálá. Příběh dvou Veronik, z nichž jedna pro svoji vášeň zemřela. Ale zemřela v momentu, kdy se její sen skutečně stal skutečností. Druhá z Veronik se smrtí svého alter-ega vytuší, že se zpěvu musí vzdáti. Učiní tak a začíná hledání, hledání nového směru v jejím životě, jímž se má stát láska. Tu nakonec nachází a pochopí, že na světě skutečně nebyla sama. Snímek podává divákovi emoce velmi sugestivně, což je výsledkem expresivního obrazu sytých barev a atmosféry hluboké spiriutuality. Kieslowski tak definitivně rezignuje na objektivní vidění světa a celý ho zobrazuje subjektivně z pohledu svých postav. K tomu ostatně může vésti i symbol skla, sklěné kuličky, která vidění okolí zkresluje. Závěrem si nemůžu odpustit obdiv k výbornému výkonu krásné Iréne Jacob. (02.09.2011)

To je pro mně alegorie ženskosti. Úplně tomu nerozumím, ale je to fascinující a krásné ... (14.11.2011)

V kontextu režisérovy tvorby by to mohlo být bráno jako pilotní díl trilogie (co třeba "Zelená"?). (02.01.2012)

Těmhle prý uměleckým filmům asi nepřijdu nikdy na chuť. Spousta prázdných záběrů, které jsou narozdíl od těch v japonských filmech úplně bezúčelné, dlouhá nuda, nic se neděje, a když už, není to ničím zajímavé. Jediné, co se mi líbilo, byla Irène Jacob a pěkná hudba. (16.06.2012)

Příběh mne moc nezaujal, neboť nevím, co tím režisér chtěl říci. Líbila se mi ale kamera a výtvarné zpracování podkreslující nádherná hudba, která ve mne zanechává hluboký citový záchvěv. (31.12.2012)

Sledovať Weroniku, ako v bolestiach prejde rukou po popadaných listoch na múre, ako si sadne na opustenú lavičku, je úchvatné. Sú to práve tieto detaily, čo tvoria film – detaily, z ktorých sa postupne skladá celkový obraz, ktorý vyústi do príbehu o magickom spojení dvoch dievčat, ale ide tu o mnoho viac. Jedinečná hudba, bábkarstvo, pásky nahrávajúce všedný ruch, usvedčujúce fotografia z výletu... vskutku čarovný film. (14.05.2015)

Je jen málo filmů, kde se vizuální, myšlenková a hudební stránka tak vzájemně podporují. Pro mě jednoznačně nejlepší Kieslowskiho dílo. Dobré komentáře: Isherwood, Faye. (04.08.2015)

"Veroniku" jsem viděl třikrát, z toho dvakrát, abych se zbavil nepěkného dojmu z ní. Dojem zůstal: měřeno třeba "Amatérem" nebo "Náhodou" pěkný sešup do nížin. Hlavním želízkem v režisérově ohni je samozřejmě larvička Irène Jacob, tak okouzlující a tak francouzské... Kieślowski si mohl dovolit nechat Weroniku umřít hned v první třetině jen proto, že se nám její půvaby vrátí coby Véroničiny. Kéž by si byl někdejší tvůrce filmů morálního neklidu odpustil všechny ty paďourské serepetičky - úžasný vzestup hrdinky ve světě klasické hudby, malebné bytečky, symbolické stařeny, charismatického loutkáře s literární cenou (když vstoupily do hry jeho vzkazy, měl jsem pocit, že se dívám na něco DUCHOVNĚ spřízněného s Fincherovými "Sedmi") a hlavně ten velkopanský odér nadpřirozena! Skoro by se chtělo shrnout: do jantarova a smaragdova vypulérovaný eurokýč převážně žabožroutské nátury (protože za žabožroutské peníze?), předehra k "Třem barvám", "Amélie" pro snoby. (02.03.2021)

Zvláštní příběh dvou identických dívek, Polky a Francouzky, lze vnímat v nejrůznějších rovinách. Divákovi se záměrně otvírá nekonečný prostor pro úvahy a reflexe. Film, který lze velmi brzy shlédnout znovu. Já jsem se hned musel vrátit na začátek a ujasnit si postavu otce "polské" Veroniky. Kieślowski je můj poslední objev. A taky Irène Jacob. Kolik hereček zpětně může odhalit divák, který je schopen poprvé vidět takto skvělý snímek z roku 1991 ?I (27.06.2023)