Dvojí život Veroniky

Kieslowského audiovizuální klenot na němž jako vybroušený briliant září Iréne Jacob jako Weronika či Véronique. Velmi těžko hledám slova, kterými bych tuto velmi intimní, procítěnou a upřímnou zpověď popsal. Z mého pohledu se jedná o nejkrásnější film o lásce a sebepoznání, vykreslený v dokonalých osmadevadesáti minutách. Ani po dvou zhlédnutích nemám dost a mám chuť to vidět znovu a znovu. Nejlepší Vánoční film bez všeho toho vánočního kýče. Představení marionet nezapomenutelné. Co víc dodat? Tohle se prostě musí vidět a (divácky) prožít. A nemůžu se dočkat dalších Mistrových snímků. 100% Můj jasný TOP 10 (18.11.2014)

Mé porozumění tomuto těžce artovému počinu začíná a končí u citátu Ernesta Hemingwaye „Neptej se komu zvoní hrana, zvoní tobě!“ Nebudu předstírat opak a hned zkraje přiznám, že tento film jsem nepochopil. Nevím, co chtěl říct, zda-li měl co říct a proč to říkal skrze podobný příběh. (Může existovat snová detektivní hříčka o podobně vytříbených vizuálních kvalitách?) Ani přes plnou koncentraci a nejvyšší možnou snahou proniknout pod povrch všedních věcí, nedošel jsem k uspokojivým závěrům. Nedokážu Veroniku zavrhnout, odkopnout, pohřbít ve svých myšlenkách. Nedokážu to kvůli Irène Jacob, nedokážu to kvůli Kieslowského podmanivé režii. Nenudil jsem se, jenom nechápavě koukal. Asi špatným směrem. 70% Zajímavé komentáře: Faye, bogomira, Aidan, ScarPoul, joker2, Dero (25.11.2008)

Skutočne úžasný zážitok. Forma nezaostáva v ničom za obsahom a obraz spolu s nádhernou hudbou oškriabali nánosy zo všetkých kútov mojej duše. Maryla vystihla najzákladnejší pocit z toho kotla, ktorý preteká. Každí z nás občas umiera a zároveň dostáva druhú šancu. Je škoda si to neuvedomiť. A tiež vraždí, čo tu hlavným mottom nie je, napriek tomu to spomína inde. Myslím , že smútok duše režiséra je pozbieraný z mnohých životov a aj tak ešte nechal pre mňa, či pre Teba. Milujem jeho ohľaduplný žiaľ, pozbavený nánosu teatrálnosti, tak skutočný a trvácny, ako len melanchólia môže byť. Ďakujem. (06.07.2006)

Schizofrenní drama s neomezeným množstvím interpretací. Kieslowski poprvé kombinuje polské a francouzské reálie a zároveň radikálně mění obrazové kompozice. Pryč jsou špinavé a chladné záběry, namísto nich využívá emocionálně hřejivé barvy, z nichž dominují červená a zelená, které za pomoci netradičně komponovaných záběrů a nadpozemské hudby vytvářejí ojedinělý zážitek. Kieslowski nám ukazuje dvě stejně vypadající (ale odlišné) ženy, představované empatickou I.Jacobovou a jejich jen na první pohled nesouvisející životy. Důležitou úlohu zde zastupují loutky, kterými jsou v režisérových rukou sami diváci a ve filmu pak obě Veroniky, jejichž osudy jsou ovládány neuchopitelnou silou (loutkář/ Bůh/ režisér). Tento neobvyklí film tak můžeme chápat i jako zamyšlení se nad osudem. ___ Určitě je nutnost film vidět několikrát. Při opakovaném shlédnutí si divák začne všímat maličkostí, které napoprvé nepostřehl. Pod poetickým povrchem se začnou formovat myšlenky a úvahy: Film je vlastně o spojení/propojení (duševním, fyzickém, metafyzickém) všeho a všech a o vzájemných vazbách těchto složek. 10/10 (11.03.2009)

Úžasne natočený film. Nech ho beriete z ktorejkoľvek strany, maestro Kieslowski zvláda skúmať vnútro ženy a presne zachytiť atmosféru doby ktorá z jeho filmov dýcha neustále a skĺbiť ich do jedného neskutočného, meditatívneho celku. "Obrazový orgazmus", ako padlo nižšie a duševný stimul. Keď raz budem spomínať na súčasnosť, ktovie v akých si ju vybavím farbách... (26.01.2014)