Indie Game: The Movie

Mezi filmem a dokumentem je dost tenká hranice, tudíž se do sebe vždycky navzájem tak trochu vpíjely. Vpíjí-li se dokument do filmu, je vše v nejlepším v pořádku, neboť to dává filmům téměř vždy prospěšnou autentičnost a sugestivitu. Proti postupům pocházejících z dokumentů jako ruční kamera nebo práce v neateliérovém reálu nelze rozhodně nic namítat. Zásadní problém nastane, začne-li se naopak vpíjet film do dokumentu, a to se stává bohužel dost často a stalo se to i zde, neboť takové vpíjení obírá dokument o veškerou věcnost a posouvá ho do hrané, melodramatické, sentimentální roviny, kde nemá co pohledávat. Rozhodně netvrdím, že musí každý dokument vypadat jako nějaká garážová lo-fi nahrávka, jen říkám, že nabízet divákům pouze řeky plné medu a stromy obsypané gumovými bonbony a docela rezignovat na jakékoliv konkrétní informace o samotném vývoji her je fatálním omylem a obávám se i ztrátou času. (02.12.2012)

Sympatická záležitosť ale vzhľadom na dĺžku, nie až tak informatívna a že by som o samotnom vývoji, respektive čo všetko mu predchádzalo, chcel vedieť viac. Takto síce dokument dokáže napriek kĺzaniu sa po povrchu vzbudiť záujem a na vybraných miestach aj vyvolať emócie ale rozhodne ma to v tejto forme nepresvedčilo, že jedine indie scéna si zaslúži uznanie, lebo do svojich projektov vkladá narozdiel od tej komerčnej srdce. Dobrý nápad sa síce cení viac ako skvelá forma, ale až také čiernobiele to skutočne nie je. 70% (27.06.2012)

Vyzdvihnul bych moment, v němž jakýsi umělecký gejgeek téměř pláče, že kritici i hráči sice jeho hru oceňují, ale chápou ji špatně a vůbec jí tedy, ti zlí, hloupí bastardi, nerozumí. To jsem se od srdce zasmál. Jinak je to takový pěkně natočený, ale trošku vychtěný dokument o tématu, které mě příliš nezajímá. (14.12.2012)

Nejde o dokument v pravém slova smyslu; vypadá to spíše jak celovečerní verze zdařilého kickstarterovského videa na produkt "vývojáři indie her". Je to sice o nezávislé herní scéně, ale soustředí se to výhradně na trio FEZ, Braid a Super Meat Boy, kterým se dostalo před, při a po vydání značné mediální pozornosti (zasloužené, ne že ne) i kritického úspěchu; a v zásadě i toho komerčního. "Skutečnou" indie scénu to tedy nijak neřeší a ostatně ani nezmiňuje. Není to o vývoji, není to zase až tak moc o pohledu do zákulisí a je to tedy především o čtyřech lidech. A o tom zda mají co říci. Tady sice mají co říci všichni, ale s výjimkou Jonathana Blowa a Edmunda McMillena jenom tak žvatlají a nic moc kloudného neříkají. Na druhou stranu se tu potvrzuje, že aby byl člověk génius, tak musí být i tak trochu blázen či popřípadě debil. Tady jsou více či méně narušení (každý po svém) všichni. Nejvíce to zarazí u Phila Fishe, což je ukázkový sebestředný konfliktní zámořský duchebag, u nějž byste vzhledem k jeho arogantnímu projevu čekali, že bude trávit dny trolováním v internetových diskuzích (i když... možná to dělá, bylo by mu to podobné) a ne že zrovna on je autorem něčeho tak nezměrně nápaditého, poklidného i inovativního jako je FEZ; tedy hra, která patří do toho vzácného ranku titulů, které dokazují, že i herní scéna může dát vzniknout uměleckému dílu. (22.07.2013)

Pro mě jeden z největších zážitků letošního roku. Emocionálně nesmírně silný, skvěle vygradovaný a jako celek opojný v tom, že ukazuje herního vývojáře nejen jako fanouška, který si váží respektu jiných fanoušků, ale především odvrácenou stranu kreativních autorů, kterým se bortí svět téměř ze dne na den. A kolikrát k tomu stačí taková blbost jako pozdní upload na Xbox Live. Z hlediska objektivních kvalit by to bylo za čtyři, ale filmu, ve které na férovku zazní, že jsou dnešní mainstreamové tituly vlastně strašné sračky, mám chuť pořádně přisolit. (13.10.2013)